Archiv štítku: odečítací program

Málo známé, ale velmi užitečné funkce JAWSu – Prozkoumat

Číst informace na úrovni prostého textu umí dnes každý program, který si dělá ambice na to, aby jej uživatelé nazývali screen readerem (česky odečítačem či čtečkou obrazovky). Protože zpřístupnění prostředí operačního systému i jednotlivých aplikací mají dnes odečítače obrazovky zvládnuty na velmi dobré úrovni, není proto nikterak překvapivé, že se jejich výrobci stále více zaměřují na efektivitu, uživatelskou přívětivost a umožnění rychlého přístupu k informacím různého typu.

Odečítač obrazovky JAWS, celosvětově nejpopulárnější screen reader, nabízí svým uživatelům celou řadu funkcí, které právě rychlý a efektivní přístup k informacím umožňují. Jedním z nich je i funkce Prozkoumat. Jedná se o univerzální nástroj, zjednodušující přístup k různým zdrojům informací na Internetu. Umožňuje je vyhledávat a zobrazit ve virtuálním prohlížeči. Je možné jej kdykoliv vyvolat bez toho, aniž by bylo nutné složitě opouštět právě rozdělanou práci, zjistit si potřebné údaje, a následně se k rozdělané práci snadno vrátit. Ideální je tedy například pro rychlé zjištění významu nebo překladu nějakého slova.

Dialogové okno funkce Prozkoumat

Při používání funkce Prozkoumat ale není třeba se omezovat pouze na tyto situace. Její výhoda spočívá právě v jednoduchém přístupu k různorodým informacím. Pokud tedy například potřebuji zjistit PSČ, vyhledat telefonní číslo nebo zjistit, jaké bude počasí, Prozkoumat to umožní, aniž bych se musel „prokousávat“ mnohdy složitými webovými stránkami.

Prozkoumat pracuje se dvěma typy zdrojů – u těch prvních (patří sem například slovníky) umožňuje přímé vyhledání odpovědi na zadaný dotaz, u druhé skupiny (typicky zpravodajské servery) pak poskytuje souhrn zpráv.

Funkci Prozkoumat mohu ze kterékoliv aplikace vyvolat skupinovou klávesovou zkratkou JAWSKey+MEZERNÍK, R. Po jejím stisku se otevře dialogové okno Prozkoumat, kurzor mám přímo v editačním poli a mohu do něj zadat hledaný text. Pokud funkci vyvolám z textového editoru či webového prohlížeče, vloží se do editačního pole slovo, na kterém je právě kurzor, případně text, který mám označený. Po zadání hledaného výrazu je možné klávesou Tabulátor přejít do seznamu zdrojů a vybrat si ten, v němž chci danou informaci vyhledat. Hledání vyvolám klávesou Enter, výsledky se zobrazí ve Virtuálním prohlížeči. Poté, co si je prohlédnu a klávesou Escape virtuální prohlížeč zavřu, jsem automaticky vrácen na pozici aktivního kurzoru (tedy do místa, z nějž jsem funkci Prozkoumat vyvolal).

Funkce Prozkoumat také nabízí možnost uchovávat historii hledání, nastavit výchozí zdroj pro hledání a upravit seznam zdrojů tak, aby byly zobrazeny jen ty, které uživatel pravidelně používá a nemusel tak procházet i zdroje, o které tak často zájem nemá.

Vyhledávání v knihovnách

Novinkou českého JAWSu verze 16, jehož veřejné beta testování právě probíhá, je rozšíření možností funkce Prozkoumat o vyhledávání publikací ve specializovaných knihovnách pro zrakově postižené. Prozkoumat umožňuje vyhledávat podle názvu knihy, nebo jména autora.

Pomocí funkce Prozkoumat jsou nyní dostupné texty z Knihovny digitálních dokumentů, knihovny Centra ELSA, knihovny občanského sdružení Mathilda a dále několik desítek knih, zpřístupněných volně na internetu Městskou knihovnou v Praze.

Upravené zdroje funkce Prozkoumat je možné nainstalovat i do JAWSu 15 pomocí souboru j15RuleSets16cs05.exe.

Od dubna 2016 je dostupný další aktualizovaný balíček zdrojů funkce Prozkoumat. Ten je určen pro odečítací program JAWS verze 13 až 16 včetně a je možné jej nainstalovat ze souboru JXProzkoumatCS07.exe.

Další informace najdou zájemci v Nápovědě k programu JAWS nebo v bezplatném webináři Research It od Freedom Scientific (v angličtině).

Ale nejsnazší cestou, jak se s touto zajímavou funkcí seznámit, je vyzkoušet si ji naživo 😉

Důležité upozornění na závěr. Jak už jsem několikrát zmínil, Prozkoumat získává informace z Internetu a ze serverů, nad jejichž daty (a způsobem jejich poskytování) nemá odečítač JAWS žádnou kontrolu. Pokud tedy funkce nevrátí žádný výsledek, je to dost pravděpodobně způsobeno tím, že došlo k nějaké změně na straně poskytovatele dat a Prozkoumat není schopno požadovaná data získat.

Pokud byste se s takovou situací setkali či měli k funkci Prozkoumat jakékoliv náměty, pošlete nám je na jaws@galop.cz. Děkujeme.

Video ukázka použití funkce Prozkoumat (v angličtině)

Je Android skutečně přístupný pro nevidomé?

Po odchodu mobilů Nokia se zpřístupněným systémem Symbian do křemíkového nebe řeší i nevidomí uživatelé mobilů, jakou platformu při koupi nového přístroje zvolit. Při hledání nového mobilu mají nevidomí jednu velkou jistotu a jedno velké dilema. Tou jistotou je, že nový chytrý telefon budou místo starých dobrých fyzických tlačítek ovládat pomocí dotykového displeje, protože nedotykové telefony prostě nejsou. A velkým dilematem je, jakou platformu zvolit. Při tomto rozhodování je jedno z nejdůležitějších kritérií přístupnost.

V současnosti se jako o reálně přístupných platformách i pro zcela nevidomé uživatele mluví o dvou nejrozšířenějších systémech: iOS od Applu a Android od Googlu. Oba systémy mají početné tábory nevidomých uživatelů. Mnozí z těchto uživatelů, ať už pracují v iOS, nebo Androidu, vám řeknou, že právě ten jejich systém je to nejlepší a nejpřístupnější řešení. Nejsou to ale jen subjektivní dojmy těch, kteří do nového mobilu investovali své finance a spoustu úsilí ke zvládnutí obsluhy nového dotykového zařízení poslepu, takže si svůj těžce nabytý mobil nebudou nakonec hanit? A není v tom často také mnoho iracionálních pocitů, ve kterých se otázka zda Apple, nebo Google řeší podobně jako otázka zda Sparta, nebo Baník? Je tedy možné nalézt někde objektivní pohled na přístupnost iOS a Androidu? A jaká kritéria vůbec musí systém splňovat, abychom ho označili za přístupný?

Dva testy, dva různé přístupy

V minulých měsících byly na webu publikovány dva testy přístupnosti Androidu od uznávaných expertů na přístupnost, kteří minimálně deklarovali snahu o objektivitu. Autory testů jsou Chris Hofstader a Marco Zehe. Chris Hofstader je nevidomý informatik, který dlouhá léta působil jako vedoucí vývoje odečítače JAWS. Marco Zehe je také bývalý člen vývojového týmu JAWSu a v současnosti pracuje v Mozilla Foundation jako člověk odpovědný za přístupnost jejich produktů. Oba pánové jsou zkušenínevidomí uživatelé applovských zařízení se systémem iOS, nicméně i podle některých jejich dalších článků bych zrovna tyto dva autory nepodezříval z nekritického fanouškovství pro Apple. Chris Hofstader byl např. v nedávném článku Apple and the Accessible Internet dosti kritický ke způsobu práce na webu s odečítačem VoiceOver v OSX. Marco Zehe zase v textu Switching Back to Windows popisuje, jak ho dlouhodobě neřešené problémy v přístupnosti v OSX přiměly vrátit se k Windows a NVDA. To se tedy týkalo desktopového systému OSX, k čemu ale tito dva autoři dospěli u mobilních platforem?

Chris a Marco zvolili k testování zcela odlišné přístupy. Chris postupoval systematicky, čistě podle objektivních měřítek, standardů a doporučení BBC Mobile Accessibility Guidelines, jejichž obdoba se stane v USA součástí právního předpisu zabývajícího se přístupností (Section 508). Chris testoval všechny prvky ve všech aplikacích dodávaných se standardním tabletem Googl Nexus 7 a hledal všechny nedostatky, jako jsou nepopsané grafické elementy, objekty, na které nelze přejít šviháním, a další. Oproti tomu Marco Zehe šel cestou uživatelského testování. Rozhodl se na 30 dní odložit svůj iPhone a používat výhradně Google Nexus 4 s aktuálním Androidem, aby zjistil, zda a jak Android splní všechny jeho nároky na chytrý dotykový mobil. Chris se pevně držel jen aplikací dodaných Googlem bez možnosti mobil doplnit jakýmikoli aplikacemi třetích stran. Oproti tomu Marco využil všechny další zdroje, které mohly zlepšit použitelnost jeho mobilu.

Jaký byl výsledek testu Chrise Hofstadera?

To můžete vytušit už z názvu jeho článku Testing Android Accessibility: I Give Up (Testování přístupnosti ‚Androidu: vzdávám to). Chris poukazuje mimo jiné na to, že aplikace přímo z dílny Googlu porušují i naprosto základní pravidla, jako je právě popisování grafických prvků a nedostupnost prvků při procházení gestem švihání. Přestože jsou tyto chyby snadno a levně odstranitelné, vyskytují se v Androidu nepřijatelně často , což podle Chrise svědčí o minimální ochotě Googlu zabývat se přístupností.

Chris Hofstader se dále v článku Testing Android Accessibility: The Programmer’s Perspective (Testování přístupnosti Androidu: Z pohledu programátora) také podíval na to, jak je pro vývojáře aplikací pro Android snadné, či těžké zajistit přístupnost svých aplikací. Chris porovnává API pro přístupnost, která mají programátoři k dispozici na různých platformách od Windows XP, přes OSX, iOS, Windows 8.1, Gnome až právě po Android. Konstatuje, že ačkoli je Android jeden z novějších systémů, jeho API pro přístupnost je nejhorší. Pokud tedy chce vývojář udělat přístupnou aplikaci pro Android, bude ho to stát mnohem více úsilí než pro jakýkoli jiný z výše uvedených systémů. Slabá podpora přístupnosti přímo na systémové úrovni tedy může vést i k daleko většímu podílu špatně přístupných aplikací třetích stran.

K čemu dospěl Marco Zehe?

I to se dá odhadnout z titulku posledního ze série článků, které Marco během testování den po dni publikoval. Nakonec nevydržel s Androidem celých 30 dní, ale už 18. den napsal článek I quit (Končím).

Marco Zehe se během svého uživatelského testování snažil obcházet nedostatky v přístupnosti, na které poukazoval Chris Hofstader, což mnohdy po určitém laborování či za pomoci vidící osoby šlo. Naplno těžil z bohaté nabídky aplikací třetích stran a využíval variability a rozšiřitelnosti Androidu, což je jeho velkou výhodou oproti iOS. Vzhledem k obdobnému testu, který dělal o rok dříve, konstatoval, že přístupnost Androidu se dosti zlepšila a že při práci v Androidu nenarazil na žádný fundamentální problém. Nicméně během intenzivního každodenního používání se setkával neustále s množstvím menších problémů, které jeho práci znepříjemňovaly a činily neefektivní natolik, že to déle jak oněch 18 dní nevydržel.

Mezi problémy, na které ve svém blogu poukázal, patří nekonzistentní chování při rolování seznamů, absence funkce Clona obrazovky, nesnadná editace textu včetně nedostatečné hlasové odezvy při použití hardwarové klávesnice, náhodně měněné položky některých menu, nedostatečná podpora braillského vstupu a výstupu a nevyladěná zvuková signalizace TalkBacku.

Závěr

Dva naprosto odlišně postavené testy tedy došly ke shodným závěrům. Úroveň přístupnosti iOS a Androidu se významně liší jak podle čistě formálních kritérií, tak i z hlediska uživatelské zkušenosti.

Je zde tedy Apple, který bere přístupnost jako integrální vlastnost iOS a snaží se o stoprocentní přístupnost svých vlastních aplikací, a na druhé straně Google, který v Androidu poskytuje jen slabou podporu pro přístupnost aplikacím třetích stran a i ve svých vlastních aplikacích porušuje základní pravidla přístupnosti. Proč bychom za takového stavu věcí měli Android prohlašovat za přístupný systém?

Mnoho nevidomých uživatelů sice s Androidem úspěšně pracuje, zásadní otázkou ale je, zda je to díky skvělé podpoře Googlu, nebo spíš navzdory velmi slabé podpoře Googlu. Z výše uvedeného se zdá, že pravdivá je ta druhá možnost. To samozřejmě neznamená, že Android je pro nevidomého uživatele nutně špatná volba. Kromě úrovně přístupnosti člověk vždy vybírá i podle dalších kritérií, jako je cena, variabilita systému, nabídka aplikací, hardwarové vybavení přístroje, a jistě také záleží, k čemu všemu chce člověk mobil využívat.

Pokud bychom ale Android v současné podobě přijali jako přístupný systém, posunuli bychom laťku toho, co vše se dá označit za přístupné, příliš nízko. Když vidíme, jak vážně bere přístupnost svého softwaru Apple, není důvod, abychom se u Googlu spokojili s přístupností o několik úrovní horší. Netvrďme tedy, že Android je přístupný jen proto, že jsme schopni se se všemi nedostatky, na které v něm narážíme, poprat, ale spíše se snažme přimět Google, aby se přístupností zabýval stejně vážně jako jeho konkurence.

Článek připravil Honza Šnyrych.

Články, ze kterých jsem čerpal

Roman Kabelka: díky moderním asistivním technologiím mohu používat stejný počítač jako běžní uživatelé

Můj kolega a kamarád Roman Kabelka, který pro čtenáře tohoto blogu určitě není neznámý, je třetím nevidomým absolventem Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. A protože k takové události nedochází každý rok, poprosil jsem Romana o zodpovězení několika otázek, souvisejících se studiem informatiky poslepu.

Radek: V červnu 2014 jsi úspěšně dokončil magisterské studium na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Můžeš nám trochu přiblížit své začátky na této fakultě? Co Tě vůbec přivedlo ke studiu informatiky?

Roman: Už v deseti letech jsem si četl výpisy zdrojových kódů her v Basicu na Eurece (mikropočítač pro nevidomé), protože mě zajímalo, jak to všechno funguje a ledasco jsem se naučil. Že mým cílem bude Fakulta informatiky Masarykovy univerzity mi vykrystalizovalo v nějaké osmé deváté třídě na základní škole, kdy mě do programování v C, do jazyka HTML a fungování Internetu zasvěcoval na soukromých hodinách jeden tehdejší student Fakulty informatiky, dnes odborný asistent na katedře Počítačových systémů a komunikací. Byl konec devadesátých let a programovali jsme dynamické webové stránky v C s podporou knihovny UNCGI, takže věci docela nadčasové. Věděl jsem, že cesta na Fakultu informatiky bude možná, protože v tu dobu už bylo založeno středisko Teiresiás pro podporu studentů Masarykovy univerzity, kteří mají specifické potřeby.

Začátky na fakultě nebyly jednoduché a měl jsem stejné problémy jako ostatní studenti – zvyknout si na vysokoškolský styl studia. Obecně jsem byl dobře připraven díky přírodovědné větvi Biskupského gymnázia v Brně, kde jsem maturoval volitelně z informatiky a matematiky. Též mi velmi pomohl otec ředitele střediska Teiresiás, k němuž jsem rok před vstupem na fakultu docházel na doučování matematiky.

Martin Hassman a Mozilla zaujatě sledují, jak Roman Kabelka ukazuje přehrání mp3 poslepu

Radek: Studovat informatiku poslepu jistě není nic jednoduchého. Co bylo během studia pro Tebe nejtěžší? A co naopak nejlehčí?

Roman: Nejlehčí to bylo vždy s předměty, které jsem znal ještě před nástupem na fakultu – programování, počítačové sítě, databáze apod., a s věcmi, pro které jsem se dokázal nadchnout. Například naposled jsem se se zaujetím ponořil do statistiky, kterou jsem potom náležitě využil ve své diplomové práci.

Těžké to bylo vždy s abstraktními znalostmi, mezi něž patří nejrůznější algoritmy a dodnes považuji za zázrak, jak jsem prošel zkouškou z předmětu Návrh algoritmů. Když jsem opakoval na státní zkoušku, nebyl jsem například schopen si představit, jak pracují různé grafové algoritmy. Ale opět to obecně bylo o ztotožnění se s daným předmětem a když jsem v něčem nespatřoval smysl, šlo to velmi ztuha. Například tvořit nějaký projekt, který skončí v šuplíku, mi přišlo jako plýtvání časem a odfláknout to tak, abych to měl za jeden den hotové a hlavně prošel zápočtem, to jsem zase nikdy neuměl kvůli mému jistému perfekcionismu.

Radek: Určitě jsi během studia potřeboval zpřístupnit spoustu materiálů. Jak Ti v této věci pomohlo středisko Teiresiás? Můžeš porovnat poskytovaný servis v začátcích svého studia a nyní?

Roman: Už z gymnázia, kam jsem byl integrován (zařazen mezi běžné studenty) jsem byl zvyklý na samostatnou práci a ledasco se dalo naučit ze záznamů přednášek, které se začaly natáčet zrovna v roce, kdy jsem na Fakultu informatiky přišel. U předmětů s matematičtější nebo teoretičtější povahou, které navíc měly cvičení, mi dosti pomohly individuální hodiny ve středisku Teiresiás, které vždy zajistilo někoho na daný předmět povolaného, jenž mi vše vysvětlil tempem, jaké mi vyhovovalo. Rovněž mi středisko poskytovalo cennou podporu při získávání studijních materiálů, které neměly povahu prostého textu, a musely se nějakým způsobem upravit – materiály matematické povahy typicky vytisknout v Brailleově písmu s matematickými značkami v běžně používané brailleské normě. Nakonec za velkou výhodu považuji, že u písemných zkoušek vždy pracovníci střediska Teiresiás získali od vyučujícího předmětu zadání zkoušky, které mi příslušně upravili a já jsem zkoušku vypracoval ve středisku na počítači s konfigurací odečítače obrazovky a brailleského řádku, na jaké jsem byl zvyklý.

Rozdíl proti začátkům a době, kdy jsem se studiem končil, zde samozřejmě je a to už jen proto, že dnes již většina materiálů ke studovaným předmětů je v digitální nebo brailleské formě, tudíž požadavky ze strany střediska jsou plněny s větší pružností. Na druhou stranu středisko Teiresiás vzniklo právě na Fakultě informatiky a v době, kdy jsem na fakultu nastupoval, tak základní postupy pro podporu studentů byly již nastaveny, tudíž zas tolik se nezměnilo. Možná je to i díky tomu, že celou dobu, co jsem studoval, měl na starost studenty Fakulty informatiky jeden pracovník, který sám fakultu vystudoval a věděl, s jakými potížemi se studenti mohou u jednotlivých předmětů setkat.

Radek: Romane, můžeš nám stručně přiblížit, jak jsi jako nevidomý student pracoval s grafikou?

Pro zobrazování hmatové grafiky používají ve středisku Teiresiás jako i jinde přístroj zvaný fuser, který využívá speciální papír s pigmentem. Na něj, pokud se na běžné tiskárně něco vytiskne, a zpracuje se právě ve fuseru infračervenou lampou, černé plochy vystoupnou. Např. kdysi na cvičení z předmětu Numerické metody jsme pomocí software Matlab vytvořili graf, který jsem si chtěl hmatově prohlídnout. Výstup z Matlabu jsem tedy předal příslušnému pracovníkovi střediska Teiresiás a on mi na fuseru hmatovou kopii připravil s tím, že černotiskové popisky os x a y byly vyvedené brailleským fontem, tudíž i tyto údaje jsem si mohl přečíst.

Haptické zobrazení Kruskalova algoritmu pro nalezení minimální kostry grafu

Radek: A jak se stalo, že Tvé studium na Fakultě informatiky trvalo jedenáct let namísto standardních pěti?

Roman: Těch důvodů je více. Bakalářské studium jsem překročil jen o jeden semestr, takže to hlavní zpoždění jsem nabral na magisterském studiu. Ze sedm a půl roku jsem ale de facto studoval maximálně čtyři roky čistého času. Zbytek zabralo přerušení studia a na jeden semestr dokonce i vyhození ze studia. Nebylo se čemu divit, neboť téměř všechny předměty jsem měl hotové a dokončení diplomové práce jsem odkládal až neúnosně dlouho. Kvůli tomu jsem po znovupřijetí musel dokonce změnit obor, abych nemusel některé předměty opakovat.

Jedním z hlavních faktorů byl styk s praxí, která se někdy až někdy diametrálně lišila od teorie, s kterou jsem musel pracovat v některých předmětech ve škole. Půl roku po zahájení navazujícího magisterského studia jsem totiž nastoupil na částečný úvazek v TyfloCentru Brno jako lektor výpočetní techniky a tester přístupnosti.

Do toho přišly tři středně velké projekty webových stránek, na kterých jsem se hodně naučil a na kterých mě na rozdíl od školních povinností práce dosti bavila. Mezi tím jsem se čtyři semestry pokoušel studovat speciální pedagogiku kvůli kvalifikaci v TyfloCentru, avšak vztah k této vědě/nevědě jsem nikdy nezískal a nakonec jsem stejně nabyl kvalifikaci na pracovníka v sociálních službách v rámci projektu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Sotva jsem dokončil práci na oněch třech webových projektech, stěhoval jsem se od rodičů do vlastního bydlení. Odliv myšlenek od školy dále pokračoval, jelikož jako blesk z čistého nebe se objevila žena mého srdce, za rok a půl poté jsme měli svatbu a dva měsíce před odevzdáním diplomové práce se nám narodil syn. Ve finále právě založení rodiny a zodpovědnost vůči ní bylo tím, co mě dokopalo k tomu, abych své studium dotáhl do zdárného konce.

Pojďme se nyní trošku detailněji podívat na Tvou diplomovou práci. Mohl bys nám ji stručně představit? Čemu se v ní věnuješ?

Roman: Moje diplomová práce se zabývá přístupností systémů pro správu obsahu. Je to vlastně už druhé téma, neboť první téma s názvem Dialogový systém pro čtení dokumentů mi připadalo při první analýze méně zasahující do praktického života. Přístupnost systémů pro správu obsahu jsem přijal za svou, protože dnes snad už každý, kdo na webu chce něco tvořit, přišel do styku s nějakým CMS. Navíc Milan Pešák, nevidomý senátor parlamentu ČR, se v době, kdy jsem téma začal rozpracovávat, sháněl po nějakém řešení pro svůj web, tudíž jsem jej využil jako modelový případ.

Práce má přínos ve třech oblastech. První a dle mého názoru pro další rozvoj nejperspektivnější, je hodnotící systém přístupnosti umožňující číselně vyjádřit míru přístupnosti. Ten bude zde na Poslepu podrobněji představen později v obecnější formě. Testoval jsem tři CMS, které díky této metrice bylo možné seřadit a říci, který z nich je nejpřístupnější. Druhá část rozebírá výsledky přístupnosti a komentuje vznik a řešení některých bariér. Je to jakýsi náhled do naší testerské kuchyně projektu Blind Friendly Web, ale myslím, že právě příklady řádně zdokumentovaných bariér přístupnosti na akademické půdě dlouho chyběly.

Třetí část demonstruje, jaké možnosti poskytují dnešní webové technologie a že pomocí nich lze vytvořit komplexní uživatelské rozhraní, které by ulehčilo ovládání CMS s odečítačem obrazovky. Systémy pro správu obsahu kvůli mnoha funkcím nemají uživatelské rozhraní zcela ideální a přidá-li se k tomu fakt, že odečítače obrazovky přistupují k tomuto rozhraní jako k dokumentu a nikoli jako k aplikaci, není takové ovládání vůbec komfortní. Doporučení WAI-ARIA dokáže mnoho těchto nesnází vyřešit, což je v mé práci demonstrováno na „chytré“ komponentě pro editaci HTML kódu.

Zájemkyně o tématiku přístupnosti s Romanem Kabelkou

Radek: Jaké máš s diplomkou další plány? Plánuješ téma z ní nějak dále rozvíjet?

Roman: Určitě by bylo vhodné nějak dál rozpracovat hodnotící systém prezentovaný v práci. Ten totiž staví na tom, že je na začátku dán nějaký objem bodů z něhož se odečítají body za zjištěné bariéry. Bylo by tudíž zajímavé přepracovat hodnotící systém tak, aby pracoval jak s negativními, tak i pozitivními aspekty přístupnosti.

Rovněž by bylo vhodné dotáhnout do nějaké použitelné fáze prezentovaný doplněk na editaci HTML kódu, neboť má několik unikátních funkcí. Otázkou zůstává, kolik uživatelů by bylo ochotno s HTML kódem pracovat, byť s maximálním usnadněním. Přece jen za ty dva roky, kdy jsem téma zpracovával a byl jsem k WYSIWYG editorům poměrně skeptický, se situace v přístupnosti těchto editorů opět o něco zlepšila.

Radek: Jaká byla obhajoba diplomové práce a státní zkouška? Jaké byly otázky?

Roman: Obhajoba byla poměrně jednoduchá, protože jakousi generálku jsem absolvoval na konferenci INSPO 2014. Trochu jsem se s vedoucím práce rozcházel v tom, na kterou část práce by měl být kladen větší důraz, což bylo diskutováno i u obhajoby. Vedoucí si přál dotáhnout funkčnost prezentovaného doplňku HTEmeler Editor, zatímco mně přišlo důležitější náležitě okomentovat výsledky testování přístupnosti a samotný hodnotící systém. Vznikl tak paradox, že vedoucí práce mi navrhl známku C a oponent známku A. Výsledkem byl krásný průměr, tedy B.

Na obhajobu bez nějaké přípravy navazovala přímo státní zkouška, přičemž členové komise se mně ptaly na otázky z oblasti synchronizace procesů, automatů a gramatik a bezpečnosti počítačových sítí. Procesy a bezpečnost jsem celkem zvládl až na některé detaily, zatímco o vztazích automatů a gramatik jsem obecné věci řekl, ale u detailů jsem se poměrně slušně zamotal. Výsledkem byla tedy opět dosti slušná známka C.

Radek: Před časem jsi zaujal webdesignerskou obec tím, že programuješ v Nette. Co se Ti na Nette líbí? Věnuješ se tomu i nadále?

Roman: Na Nette se mi líbí to, že poměrně nenásilným způsobem vede programátora, potažmo webdesignera, k tomu, aby kód byl přehledný a udržitelný. Pokud člověk pracuje s odečítačem obrazovky, myslím, že tyto vlastnosti docení dvojnásob. Jistě existují jiné PHP frameworky s podobnými vlastnostmi, ale je to tuzemský produkt s širokou komunitou, který navíc měl štěstí, že byl pro mě prvním frameworkem, jenž jsem se začal učit. Též jsem si prošel typickou fází, že jsem si začal programovat svůj framework, ale v určité chvíli jsem dospěl k názoru, že bude vhodné použít již něco hotového a otestovaného.

Od doby oněch tří projektů zmíněných dříve, což jsou bezmála 4 roky, jsem s Nette nepracoval, ale věřím, že brzy se opět naskytne příležitost, protože mám určité plány.

Radek: Při studiu i v běžném životě používáš spoustu pomůcek. Které z nich jsou pro Tebe nepostradatelné a nedokázal by sis bez nich studium nebo běžné fungování v životě představit?

Roman: určitě je to počítač s odečítačem obrazovky připojený na Internet. Internet je bezedný zdroj informací a když k nim člověk má přístup díky ozvučenému počítači, je to nesmírný přínos pro kvalitu života nevidomého. S odečítačem souvisí i možnost výstupu v bodovém písmu, tudíž při studiu jsem často též používal hmatový displej (někdy také nazývaný hmatový zobrazovač nebo brailleský řádek), který se mi hodil zejména ve chvílích, kdy jsem měl nějaký studijní text s matematickými symboly ve formátu Blind Moose. Ten pro tyto případy vyvinuly ve středisku Teiresiás. Přece jen s digitálním dokumentem se pracuje komfortněji, než se sešitem vytištěným v bodovém písmu.

Dnes si též nedovedu odmyslet ozvučený chytrý telefon, který mi kromě komunikace slouží i k zábavě – sledování sociálních sítí, čtení článků a kníh, poslouchání podcastů atd. Nejlepší na tom všem je, že díky moderním asistivním technologiím, třeba i pro dotykové displeje, mohu používat stejný počítač jako běžní uživatelé, stejný mobilní telefon, stejné webové služby. Nejsem příliš zastánce zařízení a služeb, které jsou šité přímo na míru nevidomým uživatelům, i když jejich přínos pro ty méně zkušené plně chápu. Samozřejmě vše má v tomto inkluzivním světě své limity a záleží na přístupnosti, kterou jsem se snažil zpropagovat i ve své diplomové práci.

Radek: Mění se pro Tebe něco dokončením studia na vysoké škole?

Roman: Je to velká úleva nemuset myslet na to, že se nemůžu naplno věnovat věcem, které mě baví a že bych se měl spíše věnovat škole. Rovněž nyní budu moci bez obav navýšit svůj pracovní úvazek.

Radek: Jaké máš další životní plány?

Roman: Nějakou představu, co se týče profesního života, mám, ale vše je ještě poměrně čerstvé, takže se uvidí. Určitě se chci věnovat rodině, která pro mě hodně znamená. Mimo jiné tu mám krabici starých kazet a švagr mi půjčil prvotřídní tapedeck Sony, takže ty nejvzácnější nahrávky bych chtěl zdigitalizovat, na což se chystám už hodně dlouho.