Archiv rubriky: Názory

UX Salzburg & WebExpo 2026: AI in Accessibility – Revolution or a Well-Marketed Trap?

I’ve been around the block long enough to know that in the world of accessibility, many people are looking for a „magic wand.“ For years, it was the dream of fully automated testing and the ultimate „Turn Accessibility On“ button—a single click that would magically fix everything. Today, that wand is carved from Artificial Intelligence.

Following a recent session with Lukáš and me at 35. UX Salzburg Evening and looking ahead to WebExpo 2026 in May, I find myself returning to a familiar skepticism. Is AI a revolution that will finally bridge the accessibility gap, or is it a dangerous trap that trades real usability for a false sense of legal security?

The Accessibility Paradox: Stuck at a „D“ Grade

Let’s look at the cold, hard numbers first, because data should always be the foundation of our story. Despite thirty years of web standards, the WebAIM Million analysis consistently shows that about 96 % of the top one million homepages still fail basic WCAG audits. Technology is advancing, but the fundamental structure of the web remains largely inaccessible. According to Fable’s AUS analysis, the average desktop experience for users with assistive technology scores a 56 out of 100. In academic terms, that’s a „D“ grade.

However, let’s not paint a purely dystopian picture. It would be a mistake to claim that the web is completely unusable for people with disabilities. On the contrary, many things have improved tremendously. My colleagues today routinely navigate even highly complex environments like Google Workspace, manage their own blogs on WordPress, YouTube channels and podcasts, or handle online banking. This progress isn’t thanks to some AI „magic button,“ but the result of systematic work on core platforms. We are scaling quantity faster than usability, but where there is genuine intent and „Accessibility by Design,“ the digital world is more open than ever before.

The „One-Line“ Illusion and the Trap of Easy Fixes

The biggest „Balrog“ we’re facing right now is the rise of Accessibility Overlays. For many, these tools represent the ultimate fulfillment of that „Turn Accessibility On“ button I mentioned earlier. Since the European Accessibility Act (EAA) enforcement became an active legal mandate in June 2025-and with the general global trend of increasing fines and sanctions—accessibility has shifted from a „nice-to-have“ to a source of corporate panic.

And here comes the trap: many companies, driven by the fear of litigation, are looking for shortcuts to avoid penalties. Instead of following the path of functional platforms that truly worked hard on their accessibility, they reach for a single line of JavaScript. But from my experience, this is a dangerous disservice for several reasons:

  • The Illusion of Compliance: Relying on an automated patch does not protect a business from legal liability if a user cannot complete a functional journey.
  • Technical Conflict: When AI attempts to „repair“ broken code on the fly, it often creates a secondary layer of data. Screen reader users end up receiving conflicting information—the original mess and the AI’s „guess“-leading to massive confusion.
  • The Keyboard Navigational Cage: These tools often inject their own toolbars that become „navigational traps“ for keyboard-only users, making the site less accessible than it was originally.
  • Profit Over People: Many providers have built their business on the fear of lawsuits, often hiding under a veil of „helping the handicapped“ while their solution brings zero real value to actual users.

As I often say, every pressure creates a counter-pressure. The pressure of legislation and the threat of sanctions have unfortunately awakened solutions that prioritize a „Compliance Certificate“ over the actual human experience.

7 reasons accessibility overlays SUCK (YouTube)

The Good, The Bad, and The Hallucinated

To navigate the future of accessibility, we must move from viewing AI as a „gimmick“ to viewing it as a tool that requires human supervision. AI doesn’t have a soul or intent; it has patterns. And while patterns can be helpful, they can also lead to „hallucinations“ that create new barriers for users.

The Failures: Where AI creates barriers

  • Context Blindness: AI vision can identify objects but misses human intent. It might describe a banner as „a group of people smiling,“ but it fails to realize they are the support team, which is the vital message of the page.
  • Logical Reading Order: AI often struggles with complex layouts like dashboards or multi-column forms, causing screen readers to read content in an order that makes no sense to a human.
  • The Trust Deficit: For a screen reader user, a confidently delivered but wrong description is often more dangerous than no description at all, leading to a total loss of trust in the interface.

The Wins: Where AI empowers us

During our session at UX Salzburg, we highlighted several tools that demonstrate how AI, when used as an assistant rather than a replacement, can be transformative:

  • Real-time Assistance: Be My Eyes and Seeing AI are already life-changers, providing immediate visual descriptions.
  • Specialized Helpers: Tools like the Tactile maps AI Assistant or the Friendly accessibility first frontend developer show how targeted AI can support both users and creators.
  • Transcription and Captioning: AI provides a 90 % accurate baseline for captions and transcripts, allowing us to make video content accessible in a fraction of the time.
  • Cognitive Simplification: AI is excellent at transforming jargon-heavy text into „Plain Language,“ opening up content for people with learning disabilities.

Be My AI – NEW on the Be My Eyes App! (YouTube)

Redefining the Role: From Salzburg to WebExpo

Our discussions at 35. UX Salzburg Evening (ONLINE) made one thing clear: our roles as designers, developers, and accessibility specialists are fundamentally shifting. We are no longer just building components from scratch; we are becoming the governors and auditors of the intelligence that generates them.

The emergence of the European Accessibility Act and other global regulations has proven that technology provides the speed, but humans provide the accountability. We cannot simply outsource our ethical and legal responsibilities to an algorithm.

The Human Responsibility

  • Intentional Design: Accessibility requires human intent; AI prioritizes patterns, which often lack the context of a real user’s needs.
  • Verification over Trust: Every automated output must be verified by a human expert to ensure it doesn’t create new barriers.
  • Focus on Functional Journeys: Our job is to ensure a user can actually complete a task, not just achieve a technical „green checkmark“.

UX Salzburg was just the beginning of this conversation. At WebExpo 2026 in May, I will continue this conversation in my talk, Accessibility by the numbers: What actually matters (and what just looks good).

While AI and automated tools focus on what can be counted, we will focus on what actually counts. We’ll look at real-world data to identify which issues have the most impact on users and address the critical gaps in WCAG 2-specifically its lack of prioritization based on context and function. I will offer a practical framework for making informed decisions about what to fix-and what may not be worth the effort-while touching on how WCAG 3 aims to bridge these gaps.

Accessibility is not a hurdle to be cleared with a one-click shortcut. It is a continuous process of education, empathy, and professional craftsmanship. I look forward to seeing you in Prague to move past the numbers and focus on real human impact.

Closing Thought: Accessibility is not a feature to be automated; it is a human right to be designed.

Helpnet.cz - informační portál pro osoby se specifickými potřebami

Helpnet.cz v novém: Osvědčený informační rozcestník v moderní podobě

Portál Helpnet.cz, který dlouhodobě funguje jako rozcestník informací z oblasti života lidí se specifickými potřebami, prošel po letech provozu v původní podobě výraznější úpravou. Ta se týká nejen vzhledu, ale i technického řešení a toho, jak bude portál dál pracovat s obsahem a komunikací.

Evoluce, nikoliv revoluce

Na první pohled zaujme nový, čistší vizuální styl. Oceňuju, že si web zachoval svou identitu – barvy i logo zůstávají, ale celé prostředí působí vzdušněji a přehledněji. Podstatné pro uživatele je, že se ruku v ruce s novým designem zapracovalo i na přehlednosti a struktuře. Obsah je nově logicky členěn do tematických bloků, což pomáhá orientaci v rozsáhlém archivu, který Helpnet za roky své existence nasbíral.

Přístupnost jako přirozený standard

Z pohledu přístupnosti mám za klíčové, že modernizace přinesla i responzivní zobrazení. Web se nyní korektně přizpůsobuje různým velikostem displejů, což je nejen pro uživatele asistivních technologií na mobilních zařízeních užitečná změna.

Za zmínku stojí i další aspekty přístupného rozhraní – kontrast, čitelnost, ovládání z klávesnice a práce s nadpisy a oblastmi stránky.

Moderní technické řešení navíc dává webu lepší technický základ pro další rozvoj a úpravy, aby byl i nadále přístupným a srozumitelným místem pro co nejširší okruh uživatelů.

Nová energie a multimédia

Redesign přichází v momentě, kdy provoz portálu přebírá nezisková organizace Orbi Pontes. S touto změnou souvisí i větší důraz na moderní formy komunikace:

  • Silnější podpora sociálních sítí: Helpnet chce být více vidět na Facebooku a YouTube.
  • Podcasty na obzoru: Redakce plánuje otevírat důležitá témata i ve zvukové podobě, což je v dnešní době pro řadu uživatelů vítaný formát.
  • Sdílení a partnerství: Portál chce ještě více fungovat jako platforma pro spolupráci s dalšími organizacemi v neziskovém sektoru.

Závěrem

Za mě je redesign krok správným směrem: web je přehlednější a technicky připravenější na další rozvoj. Pokud se podaří rozjet i multimediální část, bude to pro Helpnet přirozené rozšíření.

Podrobnosti o nové podobě a plánech portálu najdete v článku Helpnet v novém: Moderní podoba webu, pojetí sdílení informací i nové spolupráce a partnerství.

Na úplný závěr chci poděkovat Jaroslavu Winterovi, zakladateli a dlouholetému šéfredaktorovi Helpnetu. Bez jeho dlouhodobé práce by Helpnet v této podobě nebyl.

Jaroslave, obrovské díky. 🙏

Proč separátní verze webu selhávají v zajištění jeho přístupnosti

V oblasti webové přístupnosti se občas potkávám s nápadem a dotazy “vyřešit přístupnost” vytvořením separátní, přístupné verze webu pro uživatele se specifickými potřebami (či dokonce jen nějakou část uživatelů – typicky například pro uživatele nevidomé či slabozraké).

Ačkoliv se tento přístup může na první pohled zdát jako vhodné (a mnohdy i rychlé) řešení, ve skutečnosti přináší řadu problémů a nevede ke skutečnému zpřístupnění webu.

Proč nejsou separátní verze vhodným řešením?

Omezený přístup k obsahu či funkcím webu

Separátní verze často neobsahují veškerý obsah nebo funkce hlavního webu, což omezuje uživatele v plném využití služeb, které web nabízí.

Představte si, že přijdete do obchodu, a jen proto, že hůře vidíte nebo chodíte,

  • nemůžete do obchodu vstoupit hlavním vchodem, ale jen bočním, ke kterému je navíc obtížný přístup,
  • budete si moci vybrat zboží jen ze dvou regálů (a ne z celé nabídky obchodu),
  • a zaplatit můžete pouze převodem na účet.

Předpokládám, že takový způsob nakupování by se nikomu nelíbil a považoval by ho přinejmenším za společensky nevhodný (když už zrovna ne za diskriminační).

Náročná a nákladná údržba a aktualizace

Z hlediska vytvoření takové verze musíme vzít v potaz nejen její samotnou tvorbu, ale především její údržbu a aktualizace. Obecně platí, že udržovat více verzí webu je časově i finančně náročné. Kvůli nedostatku času či finančních zdrojů se pak často stává, že separátní verze webu není aktualizována a udržována se stejnou frekvencí jako primární web. To časem nevyhnutelně vede k jejímu obsahovému i technologickému zastarání. Z logiky věci pak taková verze neplní svůj účel, protože uživatelé na ní nenajdou či neudělají to, proč na web přišli.

Diskriminace a segregace

Separátní verze webu rozhodně nejsou to, co uživatelé se zdravotním postižením chtějí (či dokonce na webech cíleně hledají). Řada uživatelů by jakoukoliv verzi pro handicapované uživatele (ať už ji nazvete jakkoliv), mohla zcela poprávu vnímat jako formu segregace a její existence by pro ně mohla naopak představovat důvod, proč s institucí, která takovou verzi webu má, nebude chtít mít vůbec nic společného.

Uživatelé s jakýmkoli zdravotním postižením chtějí mít dnes rovné podmínky a rovný přístup ke všem informacím – což rozhodně nesplňuje cokoliv “exkluzivního”, separátního a jakkoli segregovaného od intaktní veřejnosti. Mimo jiné i proto, že Internet je – nebo by v ideálním případě měl být – jedním z mála prostorů veřejného života, kde uživatelé nemusejí svůj handicap jakýmkoli způsobem uvádět a nepřistupuje se k nim kvůli němu odlišně.

Jaký je tedy správný postup?

Mnohem efektivnější, než vytvářet separátní verze webu, je zajistit v maximální možné míře přístupnost už primární verze webu.

V technické rovině, která je základním kamenem dobré přístupnosti (více informací viz například můj starší, ale stále platný článek Přístupnost na úrovni kódu: základ, bez kterého se neobejdete) je dobré opřít se o některý pro tento účel existující standard – nejspíše doporučení WCAG (Web Content Accessibility Guidelines). Z technického hlediska je klíčové zajistit, aby webové stránky byly kompatibilní s asistivními technologiemi, jako jsou čtečky obrazovky nebo speciální klávesnice, zajistit ovladatelnost rozhraní z klávesnice či optimalizaci pro různé typy zařízení.

Podobně to platí i pro návrh (design) webu. Ten by měl být přehledný, intuitivní a snadno ovladatelný pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich schopnosti či omezení. Je dobré nezapomenout na správné použití barev s dostatečným kontrastem, čitelné písmo či logickou strukturu obsahu.

Obsah by měl být prezentován jasně a srozumitelně, měl by být napsán srozumitelným jazykem (přístupnou češtinou) a logicky strukturován. Texty by měly být dobře čitelné, netextový obsah, jako jsou obrázky a videa, by měl mít vhodné textové alternativy, například popisky nebo titulky.

Přístupná čeština: pište srozumitelně (záznam webináře z 11. 10. 2024)

Dodržováním těchto zásad v technické, designové i obsahové rovině vytvoříte web, který bude svým uživatelům klást co nejméně překážek.

A kdy může být separátní verze webu vhodné řešení?

Jedinou výjimkou, kde dává vytvoření separátní verze smysl, je verze v českém znakovém jazyce, na kterou nahlížíme jako na další jazykovou verzi webu (podobně, jako vytváříme verzi webu v angličtině nebo němčině).

V tomto případě je vhodné vytvořit samostatnou sekci webu s informacemi ve formě videí v českém znakovém jazyce, která usnadní přístup k obsahu neslyšícím uživatelům, dávajícím přednost tomuto způsobu komunikace. Tato sekce by měla být snadno dostupná z hlavního menu a ideálně označena srozumitelným piktogramem. Důležité je také zajistit pravidelnou aktualizaci těchto videí, aby poskytované informace byly vždy aktuální a relevantní.