Tento článek je rozšířenou verzí mého příspěvku Zákon o přístupnosti: seznamte se, prosím, který 18. září 2023 zazněl na konferenci Jak na přístupnost pro osoby se sluchovým postižením.
Stručně k zákonu o přístupnosti
- Zákon o přístupnosti platí od roku 2019 a týká se přístupnosti digitálního prostoru (webů, dokumentů, multimédií, mobilních aplikací, atp.), ne prostoru fyzického.
- Není to jediný zákon, nebo legislativní dokument, který se tématu přístupnosti věnuje (viz příspěvek Jany Havlové k tématu legislativy), je ale velmi podstatný, protože ošetřuje právě přístupnost digitálního prostoru.
Povinné subjekty
- Organizační složky státu: ministerstva, úřady, soudy, kancelář Veřejného ochránce práv, atp.
- Územní samosprávné celky: kraje, obce a městské části
- Právnické osoby zřízené zákonem: například ČTK, ČNB, Státní fond dopravní infrastruktury
- Právnické osoby založené nebo řízené či financované státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem, která byla založena za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu: například dopravní podniky měst, příspěvkové organizace státu (Národní divadlo, Národní muzeum, Národní galerie atd.), veřejné výzkumné instituce, většina knihoven, atp.
- Kvalifikovaný správce systému elektronické identifikace: například Správa základních registrů
Další informace
Krátký výlet do historie
Ač se občas někdo snaží tvrdit opak, přístupnost digitálního prostoru není v naší legislativě nové téma, a první legislativní uchopení tohoto tématu se datuje už do roku 2004. Tématice digitální přístupnosti se tak postupně věnovaly následující dokumenty:
- Best Practice Ministerstva informatiky ČR (2004)
- Vyhláška o přístupnosti (2008)
- Zákon o přístupnosti (2019)
Důvody, proč se přístupnost v té době nebrala až tak vážně,, nebyla podle mě absence legislativního uchopení (kdo chtěl, měl se o co opřít), ale jednalo se (a v některých bodech bohužel stále jedná) spíše o
- obecně nízké povědomí o významu a přínosu přístupnosti,
- absenci dostupných a snadno použitelných nástrojů pro tvorbu přístupných digitálních rozhraní a obsahu,
- nízkou úroveň znalostí na straně těch, kdo mají přístupné digitální rozhraní a obsah vytvářet,
- nízkou až žádnou vymahatelnost ve chvíli, kdy někdo legislativní požadavky nesplnil,
- nízkou míru konkrétní zpětné vazby a požadavků na přístupné weby a aplikace jak přímo od koncových uživatelů, tak od organizací hájících jejich práva. (S tvrzeními typu „Na nepřístupnost našeho webu/ dokumentu/ aplikace si nikdo nikdy nestěžoval.“ se při naší praxi bohužel setkáváme velmi často.
Více informací viz Zákon o přístupnosti: Je přístupnost nové téma z pohledu naší legislativy? (1/24).
Co nás čeká?
Od roku 2025 začne platit Evropský zákon o přístupnosti, který přístupnost posune na vyšší úroveň. Více informací viz Léto je tady – ideální čas na přístupnost (srovnání WAD a EEA).
Mýty a omyly v souvislosti se Zákonem o přístupnosti
V této části bych rád na pravou míru uvedl nejčastější omyly, se kterými se v souvislosti se Zákonem o přístupnosti potkávám.
- Přístupnost je v legislativě nové téma
- Není, tématika digitální přístupnosti se na legislativní úrovní řeší od roku 2004. Více informací viz kapitola Krátký výlet do historie.
- Starší právní úprava byla jen pro zrakově postižené
- Požadavky na přístupnost i pro sluchově postižené byly (byť v obecné podobě) formulovány už v Best Practice MI i Vyhlášce o přístupnosti. Jejich uvedení do praxe dle mého názoru bránila spíše absence znalostí a nástrojů, jak přístupný obsah pro sluchově postižené vytváře, než nedostatečné ošetření na legislativní úrovni.
- Nastudováním zákona se “naučím přístupnost”
- Zákony a standardy nejsou učebnice přístupnosti. Podobně jako se přečtením zákona a silničním provozu nenaučím řídit auto, tím, že si přečtu zákon k přístupnosti, se nenaučím tvořit přístupný digitální obsah.
Potenciálnímu použití zákonů a standardů jako učebnic mimo jiné nepomáhá ani jazyk, jakým jsou napsány. I mnohými tolik adorovaný WCAG (více viz Web Content Accessibility Guidelines (WCAG): seznamte se, prosím) není jako učebnice – a jako vstupní materiál do světa přístupnosti – vhodný, protože formulace jako
“Obsah prezentovaný pouze prostřednictvím předtočeného videa je opatřen buď alternativou pro multimediální prvek závisející na čase, nebo zvukovou stopou poskytující ekvivalentní informaci pro obsah, který je pouze v předtočeném videu.”
porozumění moc nepomáhají a zájemce o přístupnost mohou svou složitostí dokonce spíše odradit.
Podcast Bez bariér: Mýty o webové přístupnosti
S dalšími mýty a omyly stran webové přístupnosti se můžete seznámit ve třetím a čtvrtém díle našeho podcastu Bez bariér.
Co by se mělo dělat
Tato sekce obsahuje výtah nejdůležitějších kritérií z pohledu uživatelů se sluchovým postižením (číslo v závorce odkazuje na kritérium úspěšnosti z doporučení WCAG a prioritu – A je nejvyšší, AAA nejnižší).
- Textový přepis pro předtočené audio nebo video záznamy (1.2.1, A)
- Titulky pro předtočené video záznamy (1.2.2, A)
- Instrukce pro práci s rozhraním nesmí být závislá na smyslových vjemech (1.3.3, A)
- Texty a texty v obrázcích musí splňovat požadavky na minimální kontrast (1.4.3, AA)
Požadavky, týkající se znakového jazyka, jsou bohužel mimo působnost zákona o přístupnosti. Stejně tak je v úrovní AAA většina požadavků na srozumitelnost textu. Nikdo ale nikomu nebrání jít nad rámec zákonných požadavků.
Jaká je realita?
- Chybí know-how a odborníci
- Přístupnost bohužel stále není standardní součástí osnov. Ač se situace postupně zlepšuje, obecné povědomí o této tématice je stále velmi nízké – i mezi těmi, kterých se přístupnost bezprostředně týká a měli by ji mít jako nedílnou součást svého pracovního procesu.
- Chybí dostupné a intuitivní nástroje
- Situace se sice pomalu lepší, ale otitulkovat video, publikovat přístupný příspěvek na sociálních sítích nebo vytvořit přístupný dokument na úřední desku webu městského úřadu stále bohužel není tak snadné, aby to lidé dělali automaticky.
- Chybí motivace
- Ač se situace postupně zlepšuje, přístupnost je stále vnímána jako okrajová záležitost, kterou není při tvorbě přístupného obsahu či rozhraní třeba brát v potaz.
Co mohu udělat pro změnu k lepšímu jako
- Provozovatel webu
- Poptávat profesionální služby – jak na to, viz například Jak dobře vybrat konzultanta na přístupnost a inkluzivní design
- Správce obsahu, vývojář, designer…
- Při své práci brát v potaz požadavky na přístupnost.
- Koncový uživatel
- Poskytovat relevantní zpětnou vazbu k bariérám v rozhraní či obsahu. Jen tak se provozovatelé webů a aplikací dozví, že přístupnost je pro jejich uživatele důležitá a je třeba na ni myslet.
Jak poskytovat zpětnou vazbu k nepřístupnému obsahu?
Mechanismus pro poskytování zpětné vazby od uživatelů nabízí mimo jiné Prohlášení o přístupnosti. To musí mimo jiné obsahovat jak informaci o míře souladu s požadavky zákona o přístupnosti, tak funkční kontakt pro případ, kdy bude třeba provozovatele webu či aplikace kontaktovat.
Více informaci k Prohlášení o přístupnosti viz
Podzimní Agora 2023, která bude stejně jako loni součástí konference INSPO 2023, nabídne podrobnější seznámení s tématikou poskytování zpětné vazby k nepřístupným informacím v digitálním světě. Těšit se můžete na dva úvodní příspěvky, které tuto tématiku otevřou, a navazující panelovou diskusi.
Podzimní Agora 2023 proběhne 25. listopadu 2023 v Kongresovém centru Praha a bude se jí možné zúčastnit jak prezenčně, tak sledovat živé vysílání.
V pátek 8. prosince od 13.00 pak pod hlavičkou projektu Théseus proběhne navazující webinář, na kterém se to, jak správně poskytovat zpětnou vazbu provozovatelům webů a aplikací, můžete naučit.
Zákon o přístupnosti – seznamte se, prosím (Google Slides)
Zákon o přístupnosti – seznamte se, prosím (YouTube)
