Soulad se standardy tvorby přístupného webu, nikoli widgety, je správná cesta k přístupnosti

Všichni uživatelé nejsou stejní. Každý z nich má různé potřeby, preference a schopnosti, jak může s webem pracovat. Neexistuje jediné univerzální řešení, které by vyhovovalo všem bez rozdílu. K přístupu k obsahu webu a jeho ovládání tak mohou dnes uživatelé využít několik možností:

  1. Pokud je web vytvořen v souladu s aktuálně platnými standardy a doporučeními tvorby přístupného webu, pak lze k němu bez obtíží přistupovat pomocí nejrůznějších asistivních technologií. Uživatelé se specifickými potřebami je běžně používají k práci s informačními a komunikačními technologiemi, a pokud chcete, aby s nimi mohli bez obtíží pracovat i s vaším webem, pak je jeho soulad s aktuálně platnými doporučeními naprosto nezbytný.
  2. S bodem prvním úzce souvisí i možnost přizpůsobit si obsah webu pomocí nástrojů, které nabízejí operační systémy či prohlížeče.
  3. Integrováním jednoúčelových nástrojů (widgetů), pomocí nichž si může uživatel obsah jednoho konkrétního webu zkusit více či méně uzpůsobit svým potřebám.

Jak už to tak bývá, první řešení – vytvoření webu v souladu s aktuálně platnými standardy a doporučeními – sice není na první pohled moc vidět, ale přináší skutečné výsledky a užitek co nejširší skupině uživatelů. S přístupným webem, vytvořeným dle aktuálně platných doporučení tvorby přístupného webu, si poradí asistivní technologie (například odečítací či zvětšovací programy) a jejich uživatelé tak mohou web bez obtíží používat.

Ne každý uživatel potřebuje robustní a funkcemi nabitou asistivní technologii. Řadě uživatelů stačí, když si mohou mírně zvětšit písmo či upravit barvy. V takovém případě mu mohou dobře posloužit nástroje, které mají v sobě integrovány operační systémy nebo prohlížeče. Zpravidla totiž platí, že takové nastavení bude potřebovat ne na jednom konkrétním webu, ale obecně.

Řada provozovatelů webů ale zvažuje vydat se cestou třetí, tj. soulad se standardy neřešit, ale nabízet na svých stránkách návštěvníkům jednoúčelové nástroje (widgety), sloužící například ke změně velikosti textu či pro přečtení části obsahu webové stránky. Takové nástroje jsou sice mnohem viditelnější a dají se i mediálně lépe „prodat“, její skutečný přínos pro uživatele je ale přinejmenším diskutabilní.

V čem vidím hlavní úskalí integrování nástrojů (widgetů) přímo do webových stránek?

Potřeba zvětšovat obsah na obrazovce či nechat si přečíst hlasem informace není vázána na jeden konkrétní web. Uživatel, který tímto způsobem kompenzuje svou zrakovou vadu, má tuto potřebu obecně. Proto je třeba toto řešit na straně uživatele poskytnutím vhodných asistivních technologií/ kompenzačních pomůcek a zaškolením v práci s nimi, ne nabídnutím jednoúčelového řešení na jednom webu.

Aby bylo možné asistivní technologie používat, provozovatel webu musí zajistit, aby web byl vytvořen v souladu s doporučením Web Content Accessibility Guidelines 2.1 (které je vyžadováno zákonem č. 99/2019 Sb.) a tím umožnil uživatelům bezproblémový přístup k obsahu webu a jeho ovládání prostřednictvím jimi používaných asistivních technologií.

Způsob, jakým tato rozšíření přistupují k řešení přístupnosti webu, proto považuji principiálně za (eufemicky řečeno) ne úplně šťastný, protože se snaží řešit to, co by mělo (musí) být řešeno na straně uživatele, a ne jednoho konkrétního webu, který tuto službu nasadí.

Je to podobné, jako kdybyste při zlomenině nohy chtěli vyřešit potřebu někam se dostat tím, že dotyčnému budete nabízet berle či invalidní vozík v každém potencionálním místě, na které se může vydat. Věřím, že se shodneme na tom, že takovýto přístup nedává z mnoha úhlů pohledu smysl. A že smysluplné je naopak to, co se dnes běžně děje, totiž že člověk si pořídí berle či vozík pro svou osobní potřebu a nespoléhá se na to, že mu v místě, na něž se vydá, budou při příchodu berle či vozík nabídnuty, a při odchodu je zase vrátí (už jen proto, že berle či vozík potřebuje i k tomu, aby se dostal na to místo).

Na provozovatelích míst, na která se může člověk s berlemi/ na vozíku vydat pak je, aby zajistili jejich přístupnost tím, že odstraní potencionální bariéry třeba vybudováním rampy, výtahu, absencí prahů, atp. A ne tím, že mu tam nabídnou další berle či vozík.

Možnosti prispôsobenia webového obsahu so zameraním na slabozrakých používateľov

Tématice řešením přístupnosti prostřednictvím widgetů na webových stránkách se ve své bakalářské práci Možnosti prispôsobenia webového obsahu so zameraním na slabozrakých používateľov věnovala Terézie Fričová.

Jejím cílem bylo zmapovat aktuálně nabízená řešení (widgety; asistivní technologie; prostředky, nabízené operačními systémy či webovými prohlížeči), která umožňují pracovat s webovým obsahem slabozrakým uživatelům. V praktické části pak provést průzkum mezi slabozrakými uživateli a zjistit, jaká z výše uvedených řešení pro práci s webem preferují a proč.

Widgety nejsou správná cesta

Výsledky průzkumu jednoznačně ukázaly, že zpřístupnění webu pomocí widgetů není z několika důvodů vhodná cesta:

  • řada widgetů byla sama o sobě nefunkčních,
  • widgety uživatelům nenabízely tu funkcionalitu, kterou slibovaly, či která by jim dostatečně kompenzovala jejich zrakovou vadu,
  • některé widgety bylo obtížné na webové stránce najít (například kvůli nízkému kontrastu),
  • uživatelé nejsou na používání widgetů zvyklí,
  • uživatelé neví, že taková možnost vůbec existuje.

Navíc také platí, že widgety činí uživatelské rozhraní složitější (je to další prvek navíc), což může jeho používání spíše zkomplikovat, než usnadnit.

Pokud chcete návštěvníky svého webu navést k tomu, že si mohou v případě potřeby změnit velikost textu nebo barvy, udělejte to chytře. Šikovné řešení jsem našel na webu Web Accessibility Initiative. Odkaz Change Text Size or Colors zavede uživatele na stránku s instrukcemi, jak může tyto změny provést pomocí nástrojů svého prohlížeče.

Několik doporučení na závěr

Bakalářská práce ve svém závěru uvádí tři doporučení, s nimiž se plně ztotožňuji:

  • Nástroje integrované ve webových prohlížečích a operačních systémech neukrývat hluboko v nastaveních, ale nabízet je uživatelům na jednom místě a snadno dostupné tak, aby je uživatelé v případě potřeby mohli snadno použít.
  • Aktualizovat možnosti, které nabízí webové prohlížeče, operační systémy a asistivní technologie tak, aby odpovídaly aktuálním potřebám uživatelů.
  • Při tvorbě přístupného webového obsahu se nesoustředit na přidávání widgetů na webové stránky (ty se ukázaly jako nevyhovující nástroj pro zpřístupňování webového obsahu), ale jít cestou dodržování zásad tvorby přístupných webových stránek (ideálně doporučení WCAG 2.1).

Další informace k tématu

Overlays are not the solution to your accessibility problem

V článku Overlays are not the solution to your accessibility problem shrnuje Sheri Byrne-Haber důvody, proč widgety (v angličtině se pro ně také používá termín accessibility overlay) nejsou cesta k řešení přístupnosti.

Accessibility Overlays: What You See You Already Have

Karl Groves se detailněji podíval na to, jak vypadají nástroje, nabízení dvěma prodejci, slibující snadné vyřešení přístupnosti a garantující 100 % shodu s WCAG 2.1, ADA, Section 508 či EN 301 549. A porovnal to s funkcionalitami, které dnes nabízejí prohlížeče a operační systémy. Na to, jak to dopadlo se můžete podívat v následujícím videu.

ICC 2019: Jaká byla mezinárodní letní škola pro studenty se zrakovým postižením v Herefordu

Mezinárodní letní škola pro studenty se zrakovým postižením (ICC) je evropskou putovní akcí, jíž se Česká republika účastní pravidelně od prvního ročníku konaného v roce 1995. Jejím pořadatelem je ICC Asociace ve spolupráci se sítí expertních pracovišť a národních koordinátorů z celé Evropy. Národním koordinátorem pro Českou republiku je Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity, na které se v případě zájmu o účast na ICC můžete obracet.

ICC postupně hostila většina evropských zemí (v letech 2005 a 2013 se škola odehrála v České republice) a každý rok se jej účastní přibližně 65 účastníků z 20 zemí. Během posledních dvou dekád se v souhrnu jednalo o 2 000 mladých lidí a 1 500 profesionálů, kteří je doprovázeli a vzdělávali.

Primárním cílem ICC je nabídnout mladým lidem s těžkým zrakovým postižením informace o tom, jaké možnosti jim nabízí zpřístupněné informační a komunikační technologie pro získávání informací, studium, komunikaci i pro zábavu, rozvíjet jejich sociální dovednosti a usnadnit jim přechod na vysokou školu či trh práce.

Dvacátý pátý ročník Mezinárodní letní školy pro zrakově postižené studenty (ICC 2019) proběhl od 22. do 31. srpna 2019 v prostorách Royal National College for the Blind v Herefordu ve Velké Británii. Hostitelem akce byla organizace VICTA Children, organizátorem Asociace ICC. Pro mladé lidi s těžkým postižením zraku byl jedinečnou možností poznat své vrstevníky z jiných zemí a společně se naučit něčemu novému, pracovat na osobním rozvoji a zlepšení sociálních a komunikačních dovedností.

Mladí lidé se zrakovým postižením mají stejné potřeby komunikace, společenského života a zážitků sdílených s jedinci stejných zájmů. Nemají však srovnatelné příležitosti jako jejich vrstevníci z běžné populace.

ICC je pro mnohé z nich první příležitostí, kdy mohou „vyrazit do světa“ bez formálního doprovodu rodičů nebo učitelů a jednat sami za sebe. Je také jedinečnou možností poznat své vrstevníky z jiných zemí a společně se naučit něčemu novému, pracovat na osobním rozvoji a rozvoji sociálních a komunikačních dovedností.

Program ICC tvoří

  • odborné workshopy zaměřené na práci s asistivními a komunikačními technologiemi a rozvoj sociálních a komunikačních dovedností,
  • volnočasové aktivity, které slouží především jako relaxace a příležitost k navazování kontaktů s ostatními účastníky,
  • jednodenní celodenní hra/výlet v polovině pobytu s cílem přiblížit okolí místa, v němž se ICC koná.

Počítačové workshopy tématicky pokrývají stěžejní témata: Windows 10, Office 2016, macOS, Linux, mobilní zařízení, Google Docs, zpracování audia a videa, prohlížení webových stránek, práci s asistivními technologiemi (JAWS, ZoomText, NVDA, VoiceOver…). V rámci komunikačních workshopů se pak účastníci mohou seznámit například se základy tance, vaření, modelování z hlíny, studiem v zahraničí, či si vyzkoušet sportovní aktivity, uzpůsobené pro hráče s těžkým zrakovým postižením. Volnočasové aktivity pak zájemcům nabízejí smysluplné trávení volného času – účastníci si mohou například jít zahrát na hudební nástroje, zúčastnit se prohlídky pamětihodností v místě konání či si zasportovat.

Zpětná vazba účastníků

O účast na ICC je mezi studenty velký zájem a pro řadu z nich se jedná o nezapomenutelný zážitek. Přečtěte si, jak se na ICC v Herefordu líbilo účastníkům z České republiky.

Pavlína

I když už se letos jednalo o moje v řadě třetí ICC, musím říct, že letošní ročník patřil dle mého názoru k těm nejvydařenějším. Na jednu stranu už jsem tušila, co vše od ICC očekávat, na druhou stranu jsem byla velice příjemně překvapená. Opět jsem se setkala se svými starými přáteli a potkala spoustu nových a inspirativních lidí z celého světa, procvičila jsem si cizí jazyky a dozvěděla se spoustu nových zajímavých informací z oblasti práce s počítačem, asistivních technologií, cestování ale například i z oblasti hudby nebo mezilidských vztahů. Navíc jsem ve Velké Británii vyzkoušela věci, ke kterým bych v běžném životě nejspíš nikdy nesebrala odvahu nebo se s nimi neměla kde setkat – jako například lezení po skalách či stromech v lanovém centru, hraní goalballu nebo kriketu. Jelikož bych se v budoucnu chtěla zabývat prací se zrakově postiženými, velice mě překvapilo vybavení a přizpůsobení celého areálu RNC, které by mělo jít příkladem jiným podobným zařízením.

Kdybych se měla ohlédnout za posledními třemi lety, kdy jsem měla možnost se díky našim národním koordinátorům a nadacím Světluška a Leontinka ICC zúčastnit, nepřeháněla bych, kdybych řekla, že mi ICC opravdu hodně změnilo život. Poznala jsem spousty skvělých a motivujících lidí s podobným postižením i bez něj, kteří mi byli nebo stále jsou inspirací, přáteli nebo i užitečnými kontakty do budoucna, získala jsem kulturní rozhled, sebedůvěru, informace o věcech, které mi dnes výrazně ulehčují život, ztratila jsem strach ze samostatného cestování a komunikace v cizím jazyce a zjistila jsem, že je dnes možné prakticky cokoliv. Vše výše zmíněné se navíc snažím předávat dále lidem, kteří tuto možnost jet na ICC neměli a rozhodně bych účast každému novému zájemci velice doporučila. Ještě jednou děkuji všechno 🙂

Eliška

Letošní ICC se konalo v britském městě Hereford. Jsem moc ráda, že jsem se ho mohla zúčastnit, protože se mi tím zároveň splnil sen se jednou do Anglie podívat. Strávila jsem deset velmi příjemných dní ve společnosti moc milých lidí z různých koutů Evropy. Také jsem si domů přivezla spoustu užitečných znalostí z oblasti výpočetní techniky.

Chtěla bych moc poděkovat národním koordinátorům z České republiky, Jitce Graclíkové a Radku Pavlíčkovi za to, že mi umožnili se této unikátní akce zúčastnit. Také děkuji všem účastníkům, se kterými jsem strávila třeba jen chvíli, bylo to velmi pěkné spestření letních prázdnin.

Dan

Líbilo se mi, že jsme fungovali jako komunita. Také se mi líbilo, že jsme dělali věci, která by jinak byly mimo naše možnosti – jako například lezení po skalách.

Eva

Když jsem o ICC slyšela poprvé, myslela jsem si, že tohle bude na mě moc velké sousto. Angličtina byla mým největším strašákem v seznamu maturitních předmětů a počítače jsou pro mě španělská vesnice. Nerozumím jim ani v mém rodném jazyce. Obavy typu: „Jak tohle hodlám zvládnout?“ mě braly ještě při výběru workshopů. Nebýt mého kamaráda na jednom ze dvou Englishcampů, na kterých jsme ještě před odletem do Birminghamu pomáhala, luštila bych je zřejmě více než tři dny. Ale právě díky této rozcvičce jsem se aspoň trochu v červenci rozmluvila a přímo v Anglii už padaly jazykové bariéry rychleji. Navíc mě hodně potěšilo, při výběru workshopů, že se mohu počítačům šikovně vyhnout a zvolit si skutečně ty, které mě svým tématem zajímají. Ani jeden, které jsem posléze absolvovala, mě nezklamal. Z každého workshopu jsem byla nesmírně nadšená.

Navíc jsme se, jako česká skupina, dali dohromady lidi, kteří si neskutečným způsobem sedli. Byli jsme opravdovým dobrým týmem, lépe už jsme se snad sejít nemohli. Starší a zkušenější holky mi hodně pomáhaly, zvláště co se angličtiny týče. Vznikalo z toho i pár rozesmátých chvil, zvláště při mém pokusu napsat anglický článek v českém slovosledu. Nikdy jsem nenasbírala tolik inspirace, jak by mohlo vypadat zařízení, kde se pohybují nevidomí, jako je Royal National College. A to se pohybuji mezi „zrakáči“ celý svůj dosavadní život. Skvělým zážitek se stalo i nasbírání zkušeností, kontaktů a příběhů ze všech částí Evropy plus Japonska.

A co si budeme povídat, Anglie… Už několik let jsem si přála se do této země podívat. Tohle byla má úplně první návštěva a věřím, že ne poslední. Už ani nemám takovou obavu, že bych tam kvůli jazyku nepřežila. Co se angličtiny týče, měla jsem po celou dobu střední školy hodně nízké sebevědomí. ICC umí neskutečně studenty povzbudit. Když se ocitnou v takovém kolektivu a situacích, tak prostě začnou mluvit, aniž by vůbec tušili, že jsou toho schopni. Šplhat po skalách, zkusit si volný seskok na laně, dotknout se divokého ponyho, projet se na kajaku, zažít mši anglikánské církve v Herefordské katedrále… Prožili jsme strašně moc nezapomenutelných zážitků a já za to moc děkuji.

Marika

Mezinárodního campu pro zrakově postižené jsem se letos zúčastnila už potřetí, tentokrát ve městě Hereford ve Velké Británii. Byli jsme ubytovaní v krásném areálu školy pro zrakově postižené, kde bylo vše ideálně přizpůsobeno pro náš samostatný pohyb. Po úvodní prostorové orientaci jsme se všichni dokázali dokázali nezávisle přesouvat např. z pokoje do učeben, do jídelny apod. Byli jsme za tuto možnost moc rádi, protože to není zdaleka všude samozřejmostí.

Na workshopech bylo již tradičně mnoho zábavy a nemálo nových informací o nejnovějších technologiích. Dozvěděli jsme se např. o nejznámějších portálech na hledání zaměstnání, novém softwaru na vytváření hudby i o tom, jak napsat poutavý příběh v krátkém čase. V jiných workshopech, zaměřených více na komunikaci, jsme diskutovali o studijních možnostech v našich zemích i v zahraničí i o každodenních starostech lidí s postižením. Měli jsme dokonce možnost upéct vlastní sušenky, které jsme dali ochutnat svým přátelům a národním koordinátorům.

Ve volnočasových aktivitách jsme měli možnost vybít svoji energii při různých sportech – kriket, fotbal, goalball. Zazpívali jsme si známé písničky v hudební místnosti nebo zarelaxovali ve vířivce. Každý si zkrátka našel tu svoji oblíbenou činnost.

Na výlet jsme vyrazili do nedalekého národního parku, kde jsme si vyzkoušeli jízdu na kajaku, lezení na skále nebo také stavbu raftu. Vyšlo nám krásné počasí a všichni si den, který jsme zakončili barbecue na terase, moc užili.

Chtěla bych moc poděkovat Světlušce a Leontince, že nám umožňují zažívat tu jedinečnou atmosféru, která na tomto campu panuje. Velký dík patří i našim národním koordinátorům, kteří s námi mají nekonečnou dávku trpělivosti. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a nyní mám přátele po celé Evropě. Naučila jsem se novým věcem a zvýšila si o trošku sebevědomí v tom, že když se opravdu chce, je možné dokázat velké věci i s handicapem. ICC mi bez nadsázky změnilo život.

Natálie

Když jsem se o možnosti zúčastnise se ICC dozvěděla, hned jsem si řekla, že do toho jdu. Jelikož to bylo moje první ICC, byla jsem nejdříve trošku nervózní, jaké to bude a co mě čeká, ale už na letišti ze mě veškerá nervozita spadla. Místo, kde se ICC odehrávalo, bylo naprosto úžasné. Poznala jsem tam spoustu skvělých lidí a získala spoustu nových a zajímavých informací na workshopech. Byla to pro mě obrovská zkušenost a krásně strávených 10 dní. Rozhodně ICC doporučuji každému zkusit. Protože to je prostě bomba!

Poděkování za podporu

Účast studentů z České republiky na ICC 2019 finančně podpořil Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška a nadace Leontinka.

Za podporu moc děkujeme.

Fotogalerie z ICC 2019 na Flickru

ICC 2019 (Hereford, United Kingdom), 22.–31. 7. 2019

ICC 2020 zavítá do Portugalska

Dvacátý šestý ročník Mezinárodní letní školy pro zrakově postižené studenty ve věku od 16 do 21 let proběhne jako jeden desetidenní turnus od 21. do 30. července 2020 v prostorách Univerzity Aveiro v Portugalsku.

Pozvánku na ICC 2020 zveřejníme v první polovině ledna 2020.

Spouštíme veřejné beta testování lokalizované verze odečítacího programu JAWS 2020

Rádi bychom zájemcům jako drobný vánoční dárek nabídli k vyzkoušení lokalizovanou verzi odečítacího programu JAWS 2020, jejíž veřejné beta testování dnešním dnem zahajujeme.

Instalační soubory najdete na adresách:

Z nových funkcí verze 2020 bychom rádi zmínili

  • redukci dvojitého vyčítání názvů formulářových prvků na webových stránkách
  • skripty pro aplikaci Zoom Meeting
  • vylepšenou podporu JAWS kurzoru a neviditelného kurzoru v univerzálních aplikacích ve Windows 10
  • použití OCR jádra OmniPage 20 pro funkci Rozpoznávání textu
  • přepínání Virtuálního kurzoru zvlášť pro jednotlivé karty v Google Chrome
  • přepínání zvuků JAWS při zapnuté funkci Řeč na vyžádání

Kompletní soupis novinek JAWSu 2020 je k dispozici na adrese www.galop.cz/doc/jaws/jaws2020novinky.html.

Český JAWS verze 2020 podporuje všechny 32bitové i 64bitové edice Windows 7, 8.1 a 10; Windows XP a Windows Vista již podporovány nejsou.

Stejně jako u předchozích verzí probíhá instalace v jednom kroku, součástí instalace je i Hlasový výstup HLAS pro JAWS, takže pro instalaci na čistý počítač připojený k Internetu teoreticky stačí stáhnout a nainstalovat jeden jediný soubor.

Máte-li v počítači nainstalováno anglické vydání verze 2020, je nutné jej z počítače před instalací českého vydání odinstalovat.

Chcete-li s verzí 2020 používat WinTalker Voice či Elišku, je vhodné tyto syntezátory nainstalovat ještě před instalací JAWSu, v průběhu instalace pro ně budou automaticky vytvořeny příslušné hlasové profily. Pro Zuzanu a Ivetu – stejně jako pro cizojazyčné hlasy Vocalizer Expressive verze 2 – JAWS nyní vytváří profily průběžně a na pořadí jejich instalace tak již nezáleží.

Pro hlášení případných chyb prosím použijte adresu jaws@galop.cz. Všemi relevantními podněty se s kolegy budeme zabývat a pokusíme se je zohlednit při vydání finální české verze JAWS 2020, která by měla následovat během několika týdnů.

Na závěr bychom jako vždy rádi oficiálně poděkovali všem, kteří se podíleli na testování nové verze, a stejně tak i Vám všem, kteří svým podnětem v rámci veřejného testování ještě pomůžete JAWS 2020 vylepšit.