Archiv rubriky: Návody

Jak vybrat barvy pro grafický návrh s ohledem na přístupnost

Dostatečný barevný kontrast umožňuje – či usnadňuje – uživatelům čtení textů a seznámení se s obsahem webu. Netýká se – jak si hodně lidí myslí – jen uživatelů s poruchou barvocitu, ale dostatečně kontrastní a dobře čitelný text ocení každý návštěvník webu. Proto je velmi důležité vzít při grafickém návrhu kontrast v potaz a zvolit pro jednotlivé části webu takové barvy, které budou vzájemně dostatečně kontrastní.

Metodika WCAG 2.0 i česká Pravidla přístupnosti používají pro měření dostatečného vzájemného kontrastu barev algoritmus světelnosti a berou také kromě použitých barev v potaz i velikost písma. Minimální kontrastní poměr pro běžné písmo do velikosti 18 bodů nebo tučné písmo do velikosti 14 bodů je 4,5:1, pro běžné písmo nad 18 bodů nebo tučné písmo nad 14 bodů je minimální kontrastní poměr 3:1.

Nástrojů, jak testovat dostatečný kontrast, jsem zde na POSLEPU v minulosti už několik představil. Dnes přidám další, které mohou pomoci ne primárně při zpětné kontrole, zda jsou použité barvy vzájemně dostatečně kontrastní, ale už při výběru barev pro grafický návrh.

Paletton

První krok, který musíme udělat, je vybrat si barvy pro grafický návrh. K tomu nám může posloužit například Paletton od Petra Staníčka. Paletton nabízí jako jednu ze svých funkcí simulátor některých zrakových vad (Vision simulation), takže už přímo při návrhu designu a výběru barev si můžeme vyzkoušet, jak zvolenou kombinaci barev uvidí návštěvníci, kteří barvy vidí špatně nebo je nevidí vůbec.

Paletton - Vision Simulation

Pro výběr barevných kombinací, které odpovídají požadavkům na minimální barevný kontrast, pak můžeme v Palettonu použít funkci Contrast Table. Najdeme ji pod odkazem Color Tables…, v dialogu Filter minimum contrast nastavíme hodnotu, kterou považujeme za minimální (WCAG vyžaduje 3 pro větší texty a 4,5 pro menší) a následně si v tabulce vybereme ty kombinace, které jsou dostatečně kontrastní a současně vyhovují našim záměrům.

Color tables - Contrast table

Color Palette Accessibility Evaluator

Dalším nástrojem, který nám může pomoci při výběru vhodných barev, je Color Palette Accessibility Evaluator. Jeho ovládání je také velmi jednoduché: nejprve zadáme RGB kódy vybraných barev (pokud víme, že chceme mít text černou nebo bílou barvou, je dobré do výběru zahrnout i tyto barvy), v dalším kroku si vybereme, zda chceme testovat podle požadavků WCAG AA nebo AAA a necháme si vygenerovat paletu.

Color Palette Accessibility Checker - Analysis

Nyní si vybereme jednu barvu a necháme si ji zanalyzovat, tzn. vygenerovat tabulku kontrastních poměrů této barvy oproti ostatním barvám.

color-palette-accessibility-checker-analysis

V tabulce pak vidíme, které barevné kombinace jsou dostatečně kontrastní a je tedy možné je použít (tabulka s výsledky je rozsáhlejší, v náhledu je jen její první část).

Tanaguru Contrast-Finder

Poslední z dnes představených nástrojů pomáhá v situacích, kdy nám některá z barevných kombinací nesplňuje požadavky na minimální kontrast. Vhodnou barevnou kombinaci můžeme v takovém případě hledat buď ručně (může nám k tomu posloužit třeba Colour Contrast Analyzer) nebo můžeme nalezení vhodné kombinaci svěřit nástroji s názvem Tanaguru Contrast-Finder.

Tanaguru Contrast Finder - formulář

Ovládání nástroje je opět velmi jednoduché. Do formuláře zadáme barvy, které chceme otestovat, vybereme barvu, se kterou má možnost nástroj „hýbat“ (tedy měnit ji tak, aby v kombinaci s druhou barvou vyhovovala požadavkům na minimální kontrast), zvolíme, zda chceme jako výsledek větší rozsah barev, nebo jen ty, které jsou „blízko“ původní barvě, potvrdíme a je to.

Tanaguru Contrast Finder - výsledky

Pak už jen stačí vybrat si z navržených barev tu, která se nám nejvíce líbí.

Závěr

A to je vše. Jak je z předchozích řádků zřejmé, výběr dostatečně kontrastních barev pro grafický návrh není při použití výše uvedených nástrojů nic složitého. Pokud tedy máte co do činění s barvami, zařaďte tyto nástroje do svého arsenálu. Chybu tím určitě neuděláte.

Kam dál?

Jak na titulkování videa v programu Subtitle Workshop

Ačkoliv titulky u videa kvůli časové i finanční náročnosti jejich vytvoření stále nepatří k věcem, se kterými bychom se běžně setkávali, z hlediska přístupnosti je titulkování videí určitě jedna z dovedností, kterou je dobré umět. Zde proto nabízím stručný návod pro ty, kteří by rádi titulkovali, ale dosud nevěděli, jak na to.

Než začneme

  1. Stáhneme a nainstalujeme Subtitle Workshop.
  2. V programu zvolíme Movie/Open… a otevřeme videosoubor, který chceme otitulkovat. Podporována je většina standardních formátů. Problém s otevřením může být způsoben zvláštními znaky v názvu souboru, případně absencí kodeků – zde je návod, jak v Subtitle Workshopu přehrát soubory s kompresí H.264.
  3. Nyní si přes File/New Subtitle…, File/Save as…, formát „SubRip“ vytvoříme soubor pro nové titulky.

Vlastní tvorba titulků

  1. V horní části okna aplikace (zobrazení videa) Najedeme na bod, kde bude začínat první segment textu (typicky kdy začíná první věta mluvčího).
  2. Ve zvoleném místě video pozastavíme a zvolíme Start subtitle (Alt-Z).
  3. Opět spustíme video, přehrajeme celou část, která bude textově vyjádřena v titulkovém segmentu, a opět zastavíme. Zvolíme End
    subtitle (Alt-X).
  4. V dolní části aplikace („Text“), je nyní vytvořen prostor, kam vložíme/zapíšeme textovou podobu toho, co bylo právě řečeno ve videu.
  5. Tímto způsobem otitulkujeme celé video. Každý titulkový segment tedy bude ohraničen (resp. vytvořen) pomocí „Start Subtitle“ a „End Subtitle“.
  6. Čas každého již existujícího segmentu lze dodatečně upravovat pomocí Set start time (Alt-C) a Set final time (Alt-V). Zvláštních segmentů pro tichá místa není zapotřebí.

Na co je třeba si dát pozor

  • Průběžně kontrolujeme, že se titulkové segmenty časově nepřekrývají.
  • Ověřujeme, že výsledné segmenty nejsou příliš rozsáhlé (v každém segmentu je vhodné mít dva, maximálně tři řádky textu, z nichž každý má řádově maximálně 50-60 znaků včetně mezer).
  • V delších segmentech je dobré používat Enter pro rozvržení řádků. Pokud používáme automatické zalamování, hrozí, že v segmentu je jeden
    maximálně vyplněný řádek, a pod ním jedno, dvě slova, která se už nevešla. To samozřejmě není závažný problém. Ale odenterování zhruba v polovině textu, což by vytvořilo dva přibližně stejně dlouhé řádky, vytvoří příjemněji čitelný výsledek.

Po skončení tvorby titulků

  • Výsledný soubor otevřeme v aplikaci Poznámkový blok (či MS Word), a uložíme jej s kódováním Unicode. To zajistí správné zobrazování české diakritiky ve
    výsledném produktu. Je dobré si ale uchovat i původní soubor pro případ, že bychom později potřebovali titulky upravit.

Využití funkce Rukopis ve Voice Overu pro iOS

iOS 7 přinesl zrakově postiženým uživatelům odečítače VoiceOver mimo jiné novou funkci Rukopis. V tomto článku se podrobněji podíváme na její použitelnost, vysvětlíme si, jak za pomoci Rukopisu psát a k čemu dalšímu lze funkci Rukopis využít.

Primárním účelem funkce Rukopis je umožnit pohodlné psaní textu prostým „malováním“ písmen prstem na displeji. Lze se tak vyhnout některým obtížím, které jsou spojené se psaním na virtuální klávesnici. Na druhou stranu i Rukopis má svá omezení. Rukopis tedy rozhodně není funkce vhodná pro každého uživatele a každou situaci, někdy však může být její použití mnohem příjemnější než použití virtuální klávesnice. Kdo a kdy může Rukopis využít, naznačí několik následujících bodů, které jej srovnávají s virtuální klávesnicí.

Výhody Rukopisu oproti virtuální klávesnici

  • Při pohybu po klávesách virtuální klávesnice musíte neustále přesně slyšet hlasovou odezvu. To je problém v jakémkoli trochu hlučném prostředí. Při psaní Rukopisem nejste na hlasové odezvě tolik závislí, i v hlučnějším prostředí je psaní Rukopisem schůdné.
  • Při psaní na virtuální klávesnici musíte znát nazpaměť rozložení písmen a dalších znaků. To je sice samozřejmost pro každého nevidomého uživatele počítače, ale mobily a tablety mohou používat i lidé, kteří s počítači nepracují a doposud klávesnici znát nepotřebovali.
  • Psaní na virtuální klávesnici na mobilu může dělat problémy lidem se špatnou jemnou motorikou, protože klávesnice je poměrně malá.

Nevýhody Rukopisu oproti virtuální klávesnici

  • Není možné psát písmena s háčky a čárkami. Rukopis lze tedy využít jen pro texty bez diakritiky např. pro SMS.
  • Nevidomý uživatel musí znát černotiskovou podobu písmen a dalších znaků. Ne všichni nevidomí znají vizuální podobu všech znaků natolik, aby je systém při psaní prstem na displej spolehlivě rozpoznával. Proto bude Rukopis možná častěji používán lidmi se zbytky zraku nebo těmi, kteří přišli o zrak ve vyšším věku a podobu písmen mají dobře v paměti.

Jak zapnout funkci Rukopis

Ve výchozím nastavení VoiceOveru je Rukopis vypnutý. Abychom jej tedy mohli začít využívat, je třeba jej zapnout. Protože k Rukopisu budeme přistupovat pomocí rotoru, zapínáme jej právě v nastavení položek rotoru:

  1. Z první plochy otevřete položku Nastavení a dále položky Obecné, Zpřístupnění VoiceOver a Rotor.
  2. V seznamu možných voleb Rotoru přejděte na položku Rukopis a poklepejte na ni. VoiceOver poté ohlásí „vybráno“. Od této chvíle bude Rukopis dostupný přes gesto rotoru.

Jak se během psaní přepnout na Rukopis

Kdykoli jste v režimu vstupu textu do aktivního editačního pole a ve spodní části obrazovky je zobrazena virtuální klávesnice, můžete Rukopis aktivovat jediným gestem rotoru ve směru hodinových ručiček. Volba Rukopis je v rotoru jen v situacích, kdy ji můžete reálně využít a vždy je to první položka po směru hodinových ručiček bez ohledu na pořadí položek ve výše popsaném nastavení rotoru.

Jakmile je Rukopis aktivní, přestanou fungovat všechna běžná gesta VoiceOveru. Displej vám v tu chvíli bude sloužit pro psaní znaků a pro několik speciálních gest Rukopisu, která jsou popsána níže. Jediné standardní gesto, které máte k dispozici, je opět rotor, kterým režim Rukopisu opět deaktivujete. A nyní k tomu hlavnímu…

Jak psát v režimu Rukopisu

V následujících bodech je shrnuto vše, co je potřeba pro psaní Rukopisem vědět.

  • Šviháním třemi prsty vzhůru či dolů se cyklicky přepínáte mezi vkládáním malých písmen, velkých písmen, číslic a interpunkčních znamének. Klepnutím třemi prsty zjistíte, v jakém z těchto režimů právě jste.
  • Písmena je třeba psát jedním tahem případně jen s velmi krátkým zdvihem prstu. Jakmile zdvihnete prst na delší dobu, systém vyhodnotí váš dosavadní tah prstem a vloží písmeno, které v tahu poznal. Jak tedy napsat například písmeno X? Buď se musíte po už napsané čáře prstem vrátit ke středu, abyste udělali ještě čáry v kolmém směru, nebo opravdu uděláte dvě samostatné čáry, ale prst musíte zdvihnout skutečně jen na okamžik. S krátkým zdvihem je třeba psát i měkké I, kdy je třeba udělat samostatnou tečku nad písmenem – kolmá čára bez tečky by totiž byla interpretována jako L.
  • Písmena můžete na displej malovat jako malá i velká, tiskací i psací. Jestli se pak do textu vloží malé nebo velké písmeno, je totiž určeno režimem, který přepínáte šviháním třemi prsty. Je tedy dobré pro každé písmeno si zjistit, v jaké podobě ho systém rozpozná nejspolehlivěji a tuto podobu potom používat. Například když se budete snažit napsat velké tiskací D, systém je může často zaměňovat za O. Tomu můžete předejít tím, že D bude psát jako malé tiskací písmeno.
  • Chybné písmeno smažete švihnutím dvěma prsty vlevo.
  • Mezeru vložíte švihnutím dvěma prsty vpravo.
  • Švihnutím dvěma prsty vzhůru či dolů zaměníte poslední zadaný znak za nějaký další, který mu je podobný. To je důležité zvlášť při psaní některých interpunkčních znamének. Když například v režimu zadávání interpunkce chcete zadat pomlčku, nestačí jen prstem udělat vodorovnou čáru. Ta je totiž vždy interpretována jako podtržítko. Je tedy třeba švihnout dvěma prsty dolů a podtržítko bude nahrazeno pomlčkou jako nejpodobnějším znakem. Také čárku ve větě je vhodné zadávat tak, že napíšete tečku, a poté ji švihnutím dvěma prsty dolů změníte na čárku. Když se totiž budete snažit napsat přímo čárku, bude interpretována spíše jako lomítko či svislá čára.

Nyní jsme tedy teoreticky vysvětlili jak psát na iPhonu Rukopisem, nicméně u této funkce je více než kdekoli jinde důležitá praxe. Aby systém spolehlivě rozpoznával, jaká písmena píšete, je třeba věnovat trochu času zkoušení všech možných znaků. Nakonec pro každý znak zjistíte, zda je lépe psát jej jako malé či velké písmeno a jak vést tahy prstem, abyste psali co nejrychleji a s minimem chyb.

Další využití Rukopisu

Kromě psaní je možné funkci Rukopis využívat také k rychlému vyhledávání aplikací a pohybu na webu.

Vyhledávání aplikací Rukopisem

Tato funkce vyhledává aplikace na všech plochách a ve všech složkách. Jde o trochu rychlejší alternativu k vyhledávání aplikací přes Spotlight. Při vyhledávání aplikací pomocí Rukopisu postupujte takto:

  1. Přejděte na jakoukoli plochu.
  2. Jedním pootočením rotoru ve směru hodinových ručiček se přepněte do Rukopisu.
  3. Napište jedno či více počátečních písmen z názvu hledané aplikace. Po zadání každého písmene hlas oznámí, kolik aplikací odpovídá dosud zadaným písmenům. Pokud byste zadali chybné písmeno, smažete je standardně švihnutím dvěma prsty vlevo.
  4. Šviháním dvěma prsty vzhůru či dolů můžete cyklicky procházet vyhledané aplikace.
  5. Poklepáním jedním prstem vybranou aplikaci spustíte a režim Rukopisu se ukončí.

Pohyb na webu pomocí Rukopisu

V režimu Rukopisu se lze pohybovat po webových prvcích různého typu. Nicméně množství typů prvků je dosti omezené, jak je uvedeno níže. To výrazně snižuje použitelnost této funkce. Pro pohyb po webu pomocí Rukopisu postupujte takto:

  1. Na stránce ve webovém prohlížeči se jedním gestem rotoru ve směru hodinových ručiček přepněte do Rukopisu.
  2. Napište písmeno odpovídající typu prvků, po kterých se chcete pohybovat. Lze použít tato písmena:
    • F – formulářové prvky.
    • N – nadpisy.
    • O – obrázky.
    • S – prvky stejného typu.
    • T – tlačítka.
  3. Šviháním dvěma prsty vzhůru či dolů se potom budete pohybovat po všech prvcích zadaného typu, které na aktuální stránce jsou.
  4. Až takto přejdete na požadovaný prvek, gestem rotoru se vraťte k běžnému režimu pohybu po stránce.

Závěrem

Funkce Rukopis může být pro některé uživatele zajímavou alternativou psaní textu na iPhonu. Její využití je ale limitováno požadavkem na dobrou znalost vizuální podoby znaků a také tím, že momentálně nepodporuje psaní znaků s českou diakritikou. Určitě je ale dobré o této možnosti vědět, protože každý další způsob jak do dotykového zařízení zadávat text zvyšuje použitelnost těchto mobilních zařízení.

Autorem článku je Honza Šnyrych, článek je převzat z webu Spektry.

Copyright Spektra v.d.n., 2014
Tento text je možné používat a dále šířit, pokud nebude měněn ani jinak upravován a vždy bude uveden jeho zdroj, copyright a odkaz na původní text.