Archiv štítku: nevidomí

Jak používají zrakově postižení uživatelé počítač nebo mobil?

To, že lidé se zrakovým postižením dnes mohou i přes svůj zrakový handicap používat výpočetní techniku, nejspíš už nikoho nepřekvapí. Jaká jsou ale specifika tohoto způsobu práce a v čem se liší od toho, když počítač nebo mobilní telefon používá někdo, kdo se zrakem žádné potíže nemá? Pojďme si je společně představit.

Asistivní technologie

Lidé s těžkým zrakovým postižením používají k práci s informačními a komunikačními technologiemi tzv. asistivní technologie. Typicky se jedná o softwarové nebo hardwarové řešení, které zrakově postiženým umožňuje počítače, notebooky, mobilní telefony či tablety používat.

Nevidomí a prakticky nevidomí uživatelé obvykle sáhnou po odečítači (čtečce) obrazovky, který jim informace z obrazovky počítače nejčastěji zprostředkovány hlasovým výstupem – informace jsou mu tedy čteny umělým (syntetickým) hlasem.

Screen Reader Basics: NVDA — A11ycasts #09

Pokud uživatelé umí aktivně používat bodové písmo, pak jim může pomoci i braillský displej (zařízení, na kterém jsou informace zobrazovány v bodovém písmu a oni si je mohou přečíst hmatem).

Obojí je možné dnes používat jak na desktopových, tak mobilních operačních systémech.

The Focus 14 Blue Refreshable Braille Display Controls & Layout

Slabozrací uživatelé zase použijí zvětšovací program (lupu). Ten informace na obrazovce nejen zvětšuje, ale umožňuje i nastavit si prostředí podle individuálních potřeb – upravit velikost a barvu kurzoru myši, barevné schéma či zviditelnit kurzor při psaní textu. Zvětšení také může být v případě potřeby doplněno i o hlasový výstup, tj. informace jsou uživateli nejen zvětšovány, ale i čteny.

Using Magnifier in Windows: At a Glance

Přístupné digitální prostředí

Asistivní technologie nejlépe fungují v přístupném digitálním prostředí. Jen tak mohou svým uživatelům přesně zprostředkovat informace o tom, co se děje na obrazovce. Pokud prostředí přístupné není, mohou uživatelé narážet na nejrůznější bariéry, které jim práci s výpočetní technikou činí méně komfortní, komplikují, či zcela znemožnují. Uživatelé si pak například nepřečtou PDF, kterému chybí textová vrstva, nezorientují se v dokumentu o desítkách stran či si nekoupí zboží v e-shopu.

Proto existuje obor, který se jmenuje přístupnost. Jeho cílem je zmenšovat či úplně odstraňovat bariéry v digitálním prostoru tak, aby uživatelé mohli informační a komunikační technologie bez obtíží používat.

V čem se liší způsob práce zrakově postiženého s informačními a komunikačními technologiemi?

Informace v textové podobě

Nevidomému uživateli jsou pomocí screen readeru (odečítače obrazovky) zpřístupněny pouze informace v textové podobě. Není tedy schopen pracovat s obrázky, grafy, atd. – Aby tyto informace pro něj byly přístupné, je třeba

  • grafickým prvkům definovat relevantní textovou alternativu, nebo
  • použít tzv. taktilní grafiku, případně adaptaci grafické informace do textu, prostřednictvím 3D modelů, atp.

Veškeré informace, které jsou reprezentovány vizuálně, tak musí být vhodným způsobem nabídnuty alternativní cestou.

Ačkoliv už dnes existují technologie na strojové rozpoznávání obrázků, jejich spolehlivost je stále příliš nízká na to, aby mohly být považovány za plnohodnotnou náhradu alternativních textových popisků, vytvořených člověkem. I přes své nedostatky může uživateli pomoci pro vytvoření si velmi hrubé představy o tom, co grafická předloha bez relevantní textové alternativy obsahuje.

Více informací viz například článek Strojové popisování obrázků – jak moc je přínosné pro uživatele?

Chybějící kontext

Celá řada uživatelů se zrakovým postižením získává informace lineárně – chybí jim tedy kontext zobrazované informace. Ať už kvůli lineárnímu průchodu obsahu prostřednictvím odečítače obrazovky (ten uživateli čte vždy pouze tu položku, která má v danou chvíli focus), či kvůli velkému zvětšení, když uživatel v jednu chvíli vidí pouze malou část toho, co je zobrazeno na displeji.

Pokud se na obrazovce děje cokoliv, co by uživatele mohlo (či dokonce mělo) zajímat, je potřeba mu tuto informace vhodným způsobem zprostředkovat.

Klávesnice = primární vstupní zařízení

Ačkoliv už je dnes na velmi solidní úrovni zpřístupněno dotykové ovládání, mnoho lidí se zrakovým postižením stále dává přednost klávesnici, kterou používají jako primární vstupní zařízení. Může se jednat o klávesnici klasickou (pak je vhodné, aby uživatel uměl psát „všemi deseti“), tak braillskou, kterou dnes nabízí prakticky všechny braillské displeje.

Velmi dobře je tento trend vidět na úspěchu mobilního telefonu BlindShell, který se díky své hardwarové klávesnici stává stále oblíbenějším mezi uživateli i na úkor funkcemi našlapaného, ale pouze dotykovým ovládáním disponujícího iPhone.

Nastavení prostředí

Nevidomí uživatelé musí mít operační systém a případně i aplikace speciálně nastaveny tak, aby byly co nejlépe zpřístupněny asitivními technologiemi a ty jim tak zprostředkovávaly ty informace, které potřebují.

Slabozrací uživatelé často potřebují jinak nastavené barevné schéma obrazovky (například používají režim Vysoký kontrast ve Windows či mají aktivován některý z barevných filtrů).

Zrakových vad existuje celá škála, potřeby jednotlivých uživatelů se tak mnohdy i diametrálně liší a neexistuje tedy jedno univerzální nastavení, které by vyhovovalo všem zrakově postiženým. Ostatně ne nadarmo se říká, že asistivní technologie pro zrakově postižené jsou programy, které nabízejí největší možnosti uzpůsobení jejich funkcí.

Analytický, ne intuitivní způsob práce

Rozhraní současných operačních systémů i aplikací stále primárně předpokládá, že uživatel s ním bude pracovat vizuálně. Uživatelé se zrakovým postižením ale tuto možnost často z důvodu své zrakové vady nemají, případně ji mají omezenu. Mnohdy proto s rozhraním nepracují intuitivně, ale musí se naučit konkrétní postupy, jak vykonat danou činnost v prostředí, které primárně předpokládá vizuální orientaci a poskytuje informace v širším kontextu.

Screen Reader Demo for Digital Accessibility

Jak by mělo vypadat přístupné digitální prostředí pro zrakově postižené?

  • Všechny důležité informace nejsou sdělovány jen vizuálně, ale existuje jejich textová (či jiná vhodná) alternativa.
  • Rozhraní je ovladatelné z klávesnice.
  • Prvky rozhraní jsou vytvořeny tak, že jsou kompatibilní s asistivními technologiemi.
  • Rozhraní je vytvořeno tak, že ani při změně nastavení na straně uživatele (například změna barevného schématu) nedojde ke ztrátě obsahu či funkčnosti.
  • Výchozí podoba rozhraní respektuje požadavky doporučení WCAG týkající se čitelnosti a dostatečného kontrastu.

Pozvánka na seminář o výuce informatiky nevidomých ve vývojových prostředích Alan a Coshi

Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity pořádá seminář, zaměřený na výuku informatiky nevidomých ve vývojových prostředích Alan a Coshi. Seminář povedou doc. RNDr. Ľudmila Jašková, PhD. z Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě a mgr. Mária Karasová ze Spojenej školy internátnej pre žiakov so zrakovým postihnutím.

Pro koho je seminář určen?

Seminář je primárně určen pro učitele informatiky na druhém stupni základních škol a na víceletých gymnáziích. Vítán a zván je ale každý, koho tato tématika zajímá.

Program semináře

Účastníci se v průběhu semináře prakticky seznámí s vývojovými prostředími Alan a Coshi, které lektorky semináře používají při výuce programování nevidomých žáků druhého stupně základních škol.

Prostředí Alan slouží k programování sekvence zvuků, prostředí Coshi k programování pohybu virtuálního objektu po ozvučené čtvercové síti na obrazovce počítače.

Bližší informace k jednotlivým vývojovým prostředím viz

Kdy, kde, za kolik

Seminář proběhne v pátek 18. října 2019 od 14.00 do 16.00 ve Středisku Teiresiás Masarykovy univerzity (Komenského náměstí 2, Brno).

Účast na semináři je bezplatná.

Registrace

Zájemce o účast na semináři prosíme o registraci zasláním e-mailu na adresu pavlicek@teiresias.muni.cz.


Seminář je součástí projektu Kvalitní inkluzivní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na základní a střední škole (projekt číslo CZ.02.3.62/0.0/0.0/16_037/0004872), PV KA2 – Škola jako centrum kolegiální podpory.

Proč je nejen pro nevidomé uživatele dobré mít výstižné texty odkazů

Jedno ze základních pravidel přístupnosti říká, že z textu (označení) každého odkazu by měl uživatel poznat, kam odkaz vede a co může uživatel na cílové stránce očekávat. Proč je toto pravidlo nejen z hlediska přístupnosti důležité a z jakých potřeb toto pravidlo vychází?

Odpověď je celkem nasnadě: protože uživatel snadno pozná, kam jej odkaz zavede. A to je věc, kterou hádám ocení každý návštěvník webové stránky. Nevýstižné texty odkazů dokáží frustrovat uživatele stejně jako chodba plná dveří, na kterých jsou sice cedulky, ale jejich obsah nám nic neříká o tom, co nebo kdo se za dveřmi nachází.

Jednou ze skupin uživatelů, pro kterou jsou smysluplné a výstižné texty odkazů naprosto zásadní a mohou jim významně usnadnit práci s webem, jsou uživatelé screen readerů (odečítačů obrazovky) – tedy uživatelé nevidomí či prakticky nevidomí.

Screen reader (odečítač obrazovky) je speciální program, který umí získat z webové stránky textové informace a prostřednictvím hlasového nebo hmatového výstupu je předat uživateli. Zprostředkovat tímto způsobem je možné nejen vlastní obsah, ale i sémantické informace (samozřejmě za předpokladu, že jsou na webové stránce k dispozici). Ty mohou uživateli pomoci zorientovat se, jakou má daný element stránky roli (zda se jedná o nadpis, položku seznamu, tlačítko, odkaz, atp.).

Proč jsou odkazy s nevýstižným označením komplikací pro nevidomé uživatele

Primární příčina, proč jsou odkazy „více“, „zde“ či „tady“ problematické, není v rovině technické (tedy ne že by odečítače obrazovky neuměly přečíst kontext odkazu), ale v tom, že jejich použití brzdí uživatele při práci a pro splnění cíle, kvůli kterému na stránku přišel, tak musí vynaložit zvýšené úsilí. Práce se stránkou prostřednictvím hlasového výstupu je pomalejší už sama o sobě, a není ji proto třeba uživateli ještě komplikovat nevhodným označením odkazů.

To, jak rychle a efektivně bude moci uživatel odečítače obrazovky s webovou stránkou pracovat a udělat na ní to, co potřebuje, je tedy pro něj poměrně zásadní.

Ukažme si to na příkladu. Představte si, že máte před sebou webovou stránku, na níž chcete najít odkaz na pozvánku na akci, jíž se chcete zúčastnit. Má to ale jeden háček – na stránku se nesmíte podívat, informace z ní si pouze můžete nechat přečíst screen readerem.

Jaké možnosti se nabízí?

Funkce Najít

První metoda, poměrně hojně používaná kvůli své jednoduchosti, ale ne vždy vedoucí ke kýženému cíli, je metoda „náhodných výbuchů“, spočívající ve vyhledávání konkrétní informace pomocí funkce Najít (Ctrl+F). Uživatel zkouší hledat slova (či části slov), pomocí nichž by mohl požadovaný odkaz dohledat – což se někdy zadaří, někdy ne. Obecně platí, že při použití této metody hodně záleží jak na dovednosti konkrétního uživatele zformulovat dotaz pro hledání, tak na tom, zda se daný řetězec na stránce vyskytuje.

Pokud bych chtěl odkaz na pozvánku tímto způsobem najít, ale text odkazu na pozvánku bude v podobě Klikněte zde pro vice informací a ani okolní text nebude tuto informaci obsahovat, nejspíš nebudu úspěšný.

Pohyb po odkazech

Další možností je projít si cíleně jen ty prvky stránky, které mohou získat focus (mezi ně patří i odkazy). Lze k tomu použít buď tabulátor, nebo využít funkci screen readeru a nechat si zobrazit seznam formulářových prvků či odkazů. Tím si mohu okruh prohledávaných informací významně snížit, ale opět platí to, že pokud texty odkazů nejsou dostatečně výstižné, nemusí být snadné zjistit, kam který odkaz vede. Technicky je samozřejmě možné si u každého odkazu přečíst jeho kontext, ale zde je opět riziko, že okolní text relevantní informaci nebude obsahovat.

JAWS – dialogové okno Vybrat odkaz

Přečtení celé stránky od začátku do konce

Třetí – nejpracnější a časově nejnáročnější – metoda spočívá v pročtení celé stránky od začátku až do konce. Tento způsob práce se stránkou zaručí, že žádnou (přístupně prezentovanou) informaci na stránce neminu, ale v praxi takto kvůli enormní časové náročnosti s webem nikdo nepracuje.

Co z toho plyne?

Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že výstižné označování odkazů může uživatelům práci se stránkou významně zjednodušit. Nejen těm nevidomým, ale prakticky všem, kdo nechtějí metodou pokus-omyl zkoušet, který že odkaz je ten pravý. Jako třeba v případě, ilustrovaném screenshotem níže, na kterém je pod sebou sedm identických odkazů Tisková zpráva.

Screenshot – sedm identických odkazů Tisková zpráva

Je také velmi důležité, aby nosičem informace byl text odkazu, ne třeba obsah atributu title. Použití atributu title je z hlediska přístupnosti také problematické a lze jej doporučit jen ve výjimečných případech.

Jak na to?

Řešení je poměrně snadné – volit texty odkazů tak, aby i samy o sobě dávaly smysl a popisovaly cíl, na který odkaz vede.

Nevhodné řešení

Více informací najdete zde.

Vhodné řešení

Více informací najdete v pozvánce na Dětský den.

Aktualizace 14. dubna 2017

Tématu se věnuje i Dan Dočekal v článku TIP#371: Proč neodkazovat slovem „zde“? a naprosto jednoznačně podporuje používání výstižných textů odkazů.

Aktualizace 13. února 2020

Víte kde je ZDE?, ptá se Ladislav Kratochvíl.