V poslední době se bohužel stále častěji potkávám s pojetím přístupnosti v duchu hesla řešme věci od konce 🙁 Akcentovány jsou požadavky, které jsou často až na pomezí přístupnosti a použitelnosti, mají přínos jen pro velmi úzkou skupinu uživatelů, či se o jejich přínosu dokonce dá pochybovat. A to, co je opravdu důležité, se zpravidla neřeší vůbec, či nedostává patřičnou prioritu.

Stejně jako v jiných oborech, i v oblasti přístupnosti je ideální řešit věci v pořadí, které

• odráží logiku a obvyklé postupy, jak se dané rozhraní vyvíjí,
• zohledňuje míru zlepšení přístupnosti pro co nejširší skupinu uživatelů.

Je to podobné, jako když stavíme nebo rekonstruujeme dům. I když náš dům ještě nebude stát, jistě už si můžeme vybrat obklady a sanitární příslušenství do koupelny, které se nám líbí. Ale než začneme v koupelně odkládat zdi a umisťovat umyvadlo či vanu, musíme nejprve připravit rozvody vody a odpadů. Bez nich nám koupelna nikdy nebude sloužit tak, jak by měla.

A stejně tak je tomu i v případě, kdy se rozhodneme zpřístupnit svůj web, dokument či aplikaci.

Přístupnost na úrovni kódu je základ, který sice na první pohled není vidět (podobně jako ty rozvody ve zdech domu), ale bez ní to nejde – bezproblémová přístupnost a ovladatelnost rozhraní z klávesnice, robustní nadpisová osnova a oblasti stránek či smysluplné popisky grafických prvků, které slouží k navigaci či nesou informační hodnotu jsou jen některé z klíčových aspektů přístupnosti, které je potřeba mít v pořádku, pokud chceme v souvislosti s naším webem používat přídavné jméno přístupný.

Oproti nim pak mohou stát věci jako snaha o vysoce sofistikované popisy obrázků, překombinované textové označení odkazů (odkaz na stránku s kontakty na knihovnu apod.), přeložení několika málo informací do českého znakového jazyka, či implementace tzv. overlaye – řešení, které po vložení jednoho řádku kódu slibuje odstranění bariér na webu jako mávnutím kouzelného proutku (o tom, že nic takového není možné a prodejci těchto řešení klamou své zákazníky, si povíme někdy jindy). Které se prohlásí za dostačující a web jako takový kvůli nim za přístupný.

“Nevýhodou” této roviny přístupnosti jsou podle mého názoru dvě věci

• dobrá přístupnost na úrovni kódu není na první pohled vidět: podobně jako nevidíme ty trubky ve zdi – ale pro fungování toho, co je k nim pak připojeno, jsou naprosto zásadní,
• vyžaduje odborné znalosti: s motivačními citáty si zde opravdu nelze vystačit. A ač se začíná blýskat na lepší časy (zdravím všechny držitele certifikace od IAAP :-), odborníků na tuto oblast je u nás bohužel pořád jako šafránu.

Tyto dvě skutečnosti jsou pak také nejspíš důvodem, proč jí často není věnována patřičná pozornost, a proč je přístupnost na úrovni kódu často opomíjena (když tomu nerozumím, tak to neřeším).

No dobře, to je sice všechno hezké, ale jak mám tedy postupovat?

Až budete řešit přístupnost, začněte její technickou rovinou. Studijním materiálem v češtině může být pro začátek příručka Přístupné webové stránky od Evy Cerniňákové.

Pomoc při implementaci konkrétních požadavků v technické rovině pak můžete hledat například v How to Meet WCAG (Quick Reference) či Inclusive Components.

A pokud si i tak nebudete vědět rady, hledejte pomoc u někoho, kdo má patřičnou odbornost (a ideálně i certifikaci) vám s těmito věcmi pomoci (ostatně ani tu vodu a odpady si nejspíš nebudete při rekonstrukci domu dělat sami, ale najmete si na to firmu).