Archiv štítku: Kniha Zlín

Přečetl jsem: Kristina Ohlssonová – Miovo blues

Přečetl jsem, ,

Martin Benner je proti své vůli zatažen do pátrání po čtyřletém zmizelém chlapci. Dokud ho nenajde, nenechá ho bezohledná mafie na pokoji. Martin zoufale sleduje minimum stop, které má k dispozici.

Ovšem Miovo zmizení není jeho jediný problém. Musí také zjistit, kdo se ho snaží usvědčit z vražd, které nespáchal. Jeho paranoia den ode dne roste. Kdo může sledovat každý jeho krok, aniž by byl sám vidět?

Honba za pravdou ho postaví před děsivé dilema: Může zachránit Mia a zároveň sám sebe? Anebo bude muset zemřít další člověk, aby měl konečně klid?

Miovo Blues začíná tam, kde končí Lotosové blues – skvělá detektivka od Kristiny Ohlssonové.

Příběh, který vám teď povím, je mnohem tíživější. Temnější. Už v něm nejde o lotosové blues. Teď vám chci vyprávět o Miovi.

Hlavní postavou knihy je opět Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který ještě nedávno měl vše – úspěchy u žen, kariéru, luxusní život a skvělou nevlastní dceru. Jeho život se ale změnil a v Miově blues nacházíme Martina, žijícího ve značné nejistotě. Tajemný Lucifer mu vyhrožuje únosem dcery, pokud mu nepomůže najít jeho ztraceného syna Mia. Kromě toho musí Martin zjistit, kdo se mu snaží hodit na krk dvě vraždy, a zbavit se tak podezření z jejich spáchání. A aby toho nebylo málo, rád by zjistil, kdo je oním tajemným Luciferem – mafiánem, který mu od základu změnil život.

V knize se opět setkáme s postavami z Lotosového blues – Martinovou partnerkou Lucy, policistou Didrikem Stihlem či tajemnou Veronikou. Oproti předchozímu dílu mi ale přijde, že je celý příběh hodně postaven právě na osobě Martina Bennera (což není z mé strany kritika, ale konstatování faktu) a že se při čtení cítíme, jako bychom „seděli Martinovi v hlavě“. Z velké míry je to samozřejmě dáno tím, že Martin má opravdu velké potíže a neví, komu může či nemůže věřit (v jednu chvíli podezřívá i svou partnerku Lucy), proto Miovo blues stojí hodně na výkonu sólisty, a ne celé kapely.

Pokud chce Martin svůj život vrátit do starých kolejí, nezbývá mu, než se pokusit úspěšně se vypořádat se všemi výzvami, jimž momentálně čelí. Pustí se do pátrání a s postupem času překvapivě zjišťuje, že všechny události spolu souvisí víc, než se původně zdálo. A navíc by mohly souviset s něčím, co se v Martinově životě událo v dávné minulosti a dotýkat se jej tak víc, než by jej vůbec mohlo kdy napadnout. Martin se po malých krůčkách dostává k vytouženému cíli, ale pokud chce úspěšně proběhnout cílovou pásku a se vším zlem skoncovat, zdá se, že se musí současně vypořádat i s vlastní minulostí, které jej po mnoha letech dohnala.

Protože i v případě Miova blues Kristina Ohlssonová drží laťku, nastavenou v předchozím díle, doporučuji – obzvlášť, pokud se Vám líbilo blues lotosové – si určitě přečíst i blues Miovo. Knihy Kristiny Ohlssonové totiž mají spád, nenudí a mají dobře vystavěný příběh, který neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty.

Ukázka z knihy na ISSUU

Miovo blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, 354 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-446-5.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Fredrik T. Olsson – Konec řetězce

Přečetl jsem

Tajná organizace. Kryptolog. Zámek. Klínové písmo. Únos. Zpráva z Areciba. 1679. Virus. DNA. Sumeroložka. Konec. To vše – a mnohem více – nabízí thriller Konec řetězce, který vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

V mládí jsem rád četl knihy Ericha von Dänikena a Indiana Jones mi také není neznámý. Když jsem si v popisu Konce řetězce přečetl, že se jedná o

Konec řetězce je skvěle napsaný napínavý román, který kromě kriminální zápletky a širokého geografické záběru přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.

proč bych si jako už trochu starší nemohl přečíst i tuto knihu, že ano? 🙂

Hlavním hrdinou Konce řetězce je William Sandberg – bývalý špičkový kryptolog, který se hned na začátku knihy pokusí spáchat sebevraždu. To se mu nepodaří, a když je unesen z nemocnice, v níž byl po nevydařené sebevraždě hospitalizován, začíná příběh nabírat na obrátkách. William se ocitne na starém zámku, sloužícím jako základna mezinárodní tajné organizace, snažící se zachránit lidstvo. Williamův úkol je jasný – co nejrychleji rozluštit rozsáhlou šifru a zabránit tak konci. S pomocí mladé sumeroložky Janine se postupně dostává k výsledku, který je děsivější a děsivější. Ovšem pouze do chvíle, kdy se na šifru podívá jinou optikou a zjistí jednoduchou a překvapivou pravdu.

Pokud chcete do děje knihy nahlédnout o něco více, zkuste si proklikat interaktivní anotaci, kterou k této knize připravili ve vydavatelství Kniha Zlín.

Postav je v knize tak akorát, na scénu přicházejí postupně, každá má dostatek prostoru a je dostatečně představena. Čtenář se tedy může s postavami pozvolna seznámit, zasadit si je do kontextu knihy a zorientovat se v nich. V Konci řetězce se mi tedy nestalo to, s čím se občas potýkám u některých severských detektivek, obsahujících spoustu postav se složitými jmény, kde mi půl knihy trvá se v nich zorientovat.

Konec řetězce je postaven na několika dějových liniích, které se postupně proplétají, až se nakonec spojí v jedno finále. To nakonec dopadlo tak, jak už jsem asi od dvou třetin knihy tušil. Čímž rozhodně nechci říci, že by to bylo špatně. Osobně to nevnímám jako nedostatek, ale spíš jako autorovu pečlivost a respektování v knize nastavené logiky.

Suma sumárum: pokud máte rádi konspirační teorie, Konec řetězce je skvěle napsaný thriller, který určitě doporučuji k přečtení.

Ukázka z knihy na issuu

Konec řetězce vydává Kniha Zlín, 578 stran, překlad Jana Thompsen, ISBN 978-80-7473-224-9.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Ian Manook – Jerúldelger

Přečetl jsem,

Komisař Jerúldelger, rázný muž s minulostí poznamenanou krutým osobním dramatem, jehož v dětství vychovali a vycvičili v klášteře mniši ovládající bojová umění, se ujímá dvou případů plných krutosti a násilí. V těch hrají hlavní roli mrtvá malá holčička, brutálním způsobem zavraždění tři Čínané a dvě mongolské prostitutky.

Úkoly, před kterými Jerúldelger stojí, nejsou jednoduché, pátrání navíc ovlivňuje i jeho soukromý život. Naštěstí na to vše není sám a s lidmi, kteří jsou na jeho straně – Jerúldelgerova kolegyně Ojún, soudní lékařka Solongo či chlapec Gantulga – se mu úspěšně daří zvládat všechny nástrahy.

Ač je kniha i celý příběh z jistého úhlu pohledu hodně černobílý a už do začátku víme, kdo je kladný, a kdo záporný hrdina, Jerúldelger vystupuje jako nezničitelný a neporazitelný superman na straně dobra, nevnímal jsem toto jako chybu a můj zážitek z četby to nijak nesnižovalo.

Kniha rozhodně nenudí a jen těžko se od ní odchází. Jednotlivé akce střídají barvité popisy mongolských stepí, kočovného způsobu života či temné strany Ulánbátaru, najdeme zde zkorumpované policisty, mafiány, šaolinské mnichy, sem tam nějaký ten dějový zvrat či těžce uvěřitelnou náhodu, ať se čtenář nenudí… 🙂 Místy to až trochu působí, jako když pejsek s kočičkou dělali dort.

Jerúldelger je kniha, kterou bych nedoporučil úplně každému. Na někoho mohou některé scény působit až moc drsně, někdo ji možná vyhodnotí jako málouvěřitelnou pohádku pro dospělé, ale za mě už jen díky netradičnímu zasazení děje do vzdáleného Mongolska, jeho detailnímu popisu či nevšedním literárním postavám ji stálo za to si ji přečíst. A lehce otevřený konec knihy nastiňuje možnost, že se s komisařem Jerúldelgerem nesetkáváme naposled.

Ukázka z knihy na issuu

Krimi Jerúldelger vydává Kniha Zlín, 518 stran, překlad Jovanka Šotolová, ISBN 978-80-7473-403-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.