Možná si říkáte, co je to za divnou otázku v nadpisu dnešního příspěvku. Požadavky na dostatečný kontrast jsou přece jasně definovány a není moc o čem diskutovat. Nebo ano?
Na text nebo text v obrázku, který je součástí neaktivního prvku uživatelského rozhraní, se nevztahují žádné požadavky, týkající se kontrastu, píše se v Kritériu úspěšnosti 1.4.3 Minimální kontrast metodiky WCAG 2.1.
Odpověď na tuto otázku ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Požadavek autorů doporučení WCAG 2.1 je věc jedna, realita věc druhá.
Asi nejlépe jsou možné úhly pohledu shrnuty v článku Do disabled buttons still need to be contrast compliant for accessibility?, ze širšího úhlu pohledu se pak tématice neaktvních prvků v rozhraní věnuje Hampus Sethfors v článku Disabled buttons suck.
Neaktivní prvky sice formálně požadavku na minimální kontrast vyhovět nemusí, na druhou stranu by uživatel určitě měl mít alespoň ponětí o tom, že se v rozhraní takové prvky nachází. A pokud má problémy se zrakem, nízký kontrast může získání takové informace poměrně snadno zkomplikovat.
Jak to tedy udělat?
Není asi žádným překvapením, že – podobně jako i v jiných případech – navrhuji k řešení přistoupit pragmaticky a vyjít z dobré praxe. Změřil jsem kontrast neaktivních prvků v rozhraní některých typických aplikaci v MS Windows, a dostal jsem se na hodnotu 3:1.
Toto doporučení jsem si ověřil i jednoduchým průzkumem mezi několika slabozrakými uživateli a závěr byl jednoznačný: text neaktivního prvku by měl být čitelný (což myslím hodnota 3:1 splňuje, současně by ale mělo být zřejmé, že se jedná o neaktivní prvek (což se dá pěkně udělat právě tím, že je méně kontrastní v porovnání s texty aktivních prvků).
Další čtení k tématu
