Archiv rubriky: Návody

Be My Eyes aneb půjčte (si) oči

Asistivní software a hardware, Návody, Oznámení, ,

Tento článek navzdory titulku není o transplantacích očí ani o žádné jiné převratné medicínské novince, ale o nové aplikaci pro mobily iPhone určené zrakově postiženým. I tato aplikace je ale svou koncepcí tak trochu převratná a virtuální půjčování zraku vidícího asistenta nevidomému klientovi opravdu umožňuje.

Za vývojem aplikace Be My Eyes stojí zrakově postižený pracovník dánské asociace nevidomých Hans Jørgen Wiberg, který se svým týmem na projektu pracuje od roku 2012. Systém byl spuštěn letos v lednu a brzy se stal velkým tématem na internetu. Renomovaný server AppleVis aplikaci dokonce zařadil do své Síně slávy. A čím je tedy systém Be My Eyes výjimečný?

Be My Eyes zprostředkuje nevidomému uživateli pomocí video-hovoru asistenci vidícího dobrovolníka a to kdykoli a kdekoli. Je k tomu třeba jen ozvučený mobil iPhone a internetové připojení. Když se nevidomý dostane do jakékoli situace, se kterou si nemůže samostatně poradit, a potřebuje cokoli „zkouknout“ od vidícího člověka, ale nikoho momentálně nemá nablízku, spojí ho aplikace Be My Eyes s vidícím asistentem. Během video-hovoru může nevidomý ukázat vidícímu pomocí kamery mobilu vše, co je třeba, a vidící na základě toho poradí. Jistě vás napadne spousta situací, kdy jste potřebovali pomoci, třeba při cestování nebo při práci v domácnosti, ale nebyl na dosah nikdo, kdo by vám pomohl. S Be My Eyes je získání pomoci otázka doslova jen dvou ťuknutí do mobilu.

A kde se berou ti vidící asistenti? To je asi nejzajímavější stránka celého projektu. Do Be MyEyes se jako dobrovolník může zaregistrovat kdokoli, kdo má chytrý telefon a je ochoten ve svém volném čase přijímat video-hovory od nevidomých a bezplatně jim pomáhat. Aktuálně je v systému registrováno více než 200 000 dobrovolníků, a Be My Eyes se tak během několika měsíců své existence stal patrně největší dobrovolnickou sítí pro zrakově postižené na světě.

Jak tedy služba z pohledu nevidomého uživatele funguje? Představte si, že jste sami doma a potřebujete někomu zabalit dárek k narozeninám. Najdete několik balicích papírů, ale neradi byste v červnu balili do toho se sněhuláky, který vám zbyl od minulých vánoc. Na svém iPhonu tedy otevřete aplikaci Be My Eyes a aktivujete tlačítko „Připojit se k prvnímu dostupnému pomocníkovi“. Protože jde o mezinárodní systém, má zde každý účastník nastavený jazyk, kterým hovoří, a ve chvíli, kdy nevidomý požádá o asistenci, je spojen s dobrovolníkem, který mluví stejným jazykem. Asistence je tedy anonymní – nikdy dopředu nevíte, s kým vás systém spojí, vždy by to ale měl být někdo, kdo je v danou chvíli ochoten pomoci.

V systému jsou i česky mluvící dobrovolníci a aplikace je také v češtině. Nic nám tedy nebrání Be My Eyes využívat, ale taky tuto novou službu propagovat jak mezi potenciálními klienty, tak i mezi případnými dobrovolníky.

Svým způsobem jde o převratnou věc. Od chvíle, kdy si Be My Eyes nainstalujete do mobilu, se vám už nikdy nestane, že byste někde zůstali bez pomoci. S touto novou masovou, anonymní, amatérskou osobní asistencí však ve větší míře vyvstávají otázky, které nám dříve nemusely připadat tak důležité. Když budu mít neustále nadosah pomoc vidícího, budu se vůbec ještě snažit dělat věci samostatně? Kde je hranice toho, co bych měl zvládat sám a kdy s tím můžu zatěžovat někoho jiného? Každý z nás si asi na tyto otázky bude odpovídat trochu jinak a určitě bude zajímavé sledovat, jak se bude tato obrovská nezávislá dobrovolnická síť dál vyvíjet. Každopádně Be MyEyes je tu a se svým konceptem pomoci zrakově postiženým dokáže oslovovat statisíce dobrovolníků. A přibývají i další projekty založené na vzdálené asistenci, jako je český projekt Remote Assistant či zahraniční Perceptron. Po technické stránce jsou tedy pro nás připravené nové možnosti pomoci a teď záleží jen na nás, abychom je byli schopni využívat co nejlepším způsobem.

Autorem článku je Honza Šnyrych.

Jak zprovoznit JAWS kurzor ve Firefoxu

Asistivní software a hardware, Návody, , ,

Používáte odečítač obrazovky JAWS v kombinaci s prohlížečem Mozilla Firefox a nefunguje vám v něm JAWS kurzor? Pomocí následujících nastavení jej znovu zprovozníte.

  • V Nástroje – Možnosti – Rozšíření – Obecné – Prohlížení odškrtněte zaškrtávací políčko Použí hardwarovou akceleraci, je-li dostupná.

    • Firefox - možnosti nastavení

  • V about:config nastavte:
    • gfx.direct2d.disabled na True,
    • layers.acceleration.disabled na True,
    • layers.offmainthreadcomposition.enabled na False.

Zavřete a znovu spusťte Firefox a od této chvíle vám bude JAWS kurzor opět fungovat.

Související odkazy

Má smysl testovat svépomocí přístupnost webu pomocí screen readeru?

Asistivní software a hardware, Návody, Názory, Přístupnost webu

„Rád bych otestoval svůj web pomocí screen readeru. Můžeš mi prosím nějaký doporučit?“ Čas od času dostávám tento či hodně podobný dotaz. Vývojář nebo správce webu se chce přesvědčit o tom, zda a jak je jeho web přístupný pro nevidomé uživatele, a rád by si jej prošel pomocí screen readeru. Osobně ale tento postup nepovažuji za příliš šťastnou cestu jak zjistit, zda web je či není pro uživatele screen readerů přístupný. Proč?

Jak se pracuje se screen readerem

Screen readery/ odečítače obrazovky jsou poměrně komplexní programy a pro člověka, který je neumí ovládat, obvykle není nikterak triviální s nimi pracovat. Rozdíly oproti běžnému používání webu jsou jak ve způsobu práce, tak ve způsobu vnímání informací, které jsou v tomto případě uživateli předávány prostřednictvím hlasového či hmatového výstupu. Při práci se screen readerem je třeba místo intuitivního vizuálně orientovaného přístupu s počítačem pracovat spíše analyticky. Pracovní postupy jsou sekvence příkazů s minimálním povědomím o kontextu, ve kterém se právě uživatel nachází. Odečítač obrazovky totiž čte vždy jen tu položku, která má právě focus, některé další informace (například nechat si přečíst titulek okna, v němž se právě nacházím) je možné zjistit pomocí funkcí odečítače, ale obecně platí, že uživateli v takové situaci vždy chybí informace o kontextu, v němž právě pracuje. Také ucho, nepřivyklé poslouchat syntetickou řeč, nemusí hlasovému výstupu dobře rozumět.

Než se vydáme se screen readerem na web

Běžná praxe je dnes taková,že nevidomý uživatel předtím, než se vydá se screen readerem surfovat po webu, musí udělat a naučit se spoustu věcí. Vybrat si pro něj srozumitelnou hlasovou syntézu, naučit se pracovat s počítačem prostřednictvím klávesových povelů a to bez zrakové kontroly, atp. Odměnou mu je pak možnost bez větších obtíží získávat informace z běžných webových stránek a využívat další služby, které jsou dnes na Internetu dostupné.

No dobře, ale co kdybych si chtěl práci s webem poslepu přece jen vyzkoušet?

V takovém případě bych doporučil držet se jednoho ze dvou tutoriálů, které jsme s kolegy před časem přeložili:

Ale ani takový test (či spíše řekněme vyzkoušení si, jak lze s webem poslepu pracovat), samozřejmě nelze považovat za důkaz toho, že je daný web bezbariérový. To, že mi screen reader na webu „něco čte“, v žádném případě není záruka toho, že web je přístupný.

Metodiky přístupnosti

Vhodnou cestou, jak se s přístupností webu pro nevidomé uživatele vypořádat, je držet se některé z metodik přístupnosti. Pro ty, kteří se chtějí do této tématiky ponořit hlouběji, je vhodné třeba doporučení Web Content Accessibility Guidelines 2.0. Pro získání rychlého přehledu se pak hodí například 12 požadavků na přístupnost, které hodně pomohou a moc nestojí.

Související odkazy