Archiv štítku: Be My Eyes

Volby poslepu: jak volit, když vidím špatně, nebo vůbec

Jak volí nevidomí a slabozrací? Kde už jim dnes mohou pomoci informační a komunikační technologie? Může už volit bez cizí pomoci člověk, který nevidí? Nebo se stále ještě neobejde bez asistenta? O tom všem bude tento článek.

Ačkoliv se jedná o situaci, do které se člověk se zrakovým postižením dostává jen čas od času, otázku Jak mohou volit lidé se zrakovým postižením? si občas kladou i redaktoři v mainstreamových médiích. O obtížích, na které může narážet volič s těžkým zrakovým postižením, si lze přečíst například v článku Jak vybrat lístek poslepu? Nevidomí voliči čelí mnoha překážkám. Pojďme toho využít, společně si jednotlivé bariéry připomenout a podívat se, ve kterých situacích už by dnes mohly pomoci informační a komunikační technologie.

Volební lístky

První problém může nastat už ve chvíli, kdy volič dostane do schránky volební lístky. Ty jsou k dispozici pouze ve standardním černotisku, v bodovém písmu se netisknou, protože zákon to neumožňuje. Stejně tak není k dispozici varianta s větším písmem. Jak si tedy informace z volebních lístků přečíst? Možností se nabízí několik.

Jako nejsnazší cesta se obvykle nabízí požádat o pomoc někoho, kdo problém se zrakem nemá. Tato možnost je sice rychlá, ale neumožňuje tajnou volbu (ten, kdo lístek bude vybírat se tak dozví, koho se chystám volit). Občas tuto situaci někteří zrakově postižení řeší tím, že si nechají vybrat lístky dva (nebo i víc), uspořádat si je v požadovaném pořadí a z nich si pak už vyberou sami. Je to sice o něco lepší, než si nechat vybrat jen jeden lístek, míra soukromí je ale stále příliš nízká a navíc musím dotyčnému věřit, že mi lístky opravdu uspořádá tak, jak chci, abych si z nich mohl vybrat ten správný.

Větší míru soukromí (ale současně vyšší míru pracnosti) nabízí použití některé z asistivních technologií. Lístky je možné naskenovat, rozpoznat pomocí OCR a nechat přečíst hlasovým výstupem, zvětšit si je v počítači či pomocí ruční nebo stolní kamerové lupy, nebo použít některé z mobilních zařízení, které tyto funkcionality také nabízejí. K dispozici jsou například programy KNFB Reader (KNFB Reader – čtečka tištěných předloh v mobilu), Envision AI či Seeing AI (Srovnávací test aplikací Envision AI a Seeing AI) nebo miniaturní kamera Orcam MyEye, kterou bylo při nedávných volbách v Izraeli vybaveno 12 z tamních volebních místností (Nevidomí voliči mohli v Izraeli poprvé volit bez asistenta. Přístroj jim četl kandidátní listinu).

Další možností pak může být využití služeb jako je například BeMyEyes, která zprostředkuje nevidomému uživateli pomocí video-hovoru asistenci vidícího dobrovolníka a to kdykoli a kdekoli. Tato služba přináší výhodu iterakce s člověkem a současně i poměrně velkou míru soukromí, protože služba je poskytována anonymně.

V neposlední řadě se také nabízí možnost seznámit se s kandidátními listinami jednotlivých stran na webu volby.cz, jehož obsah je už řadu let vytvářen tak, aby byl bez obtíží přístupný i pro uživatele s těžkým zrakovým postižením. Zde pak mohou zájemci najít v přístupné podobě i volební výsledky.

Preferenční hlasy

Další velký zádrhel může nastat při výběru kandidátů pro kroužkování preferenčních hlasů. Zde je stále nutné použít pomoc někoho vidícího, protože ani zařízení jako OrCam MyEye nejsou zatím natolik přesná, aby bylo možné pomocí nich se stoprocentní jistotou konkrétní kandidáty vybrat a bez zrakové kontroly zakroužkovat.

I v tomto případě se nabízí možnost využít službu BeMyEyes. Samotné zakroužkování kandidáta nemusí být úplně triviální úkon (na stůl si položím volební lístek, v jedné ruce držím telefon, jehož kamerou musím mířit na lístek, v druhé ruce držím propisku a s pomocí asistenta se snažím najít to správné jméno), ale při troše cviku by se to mohlo dát zvládnout.

Jak se dostat do volební místnosti

Lidé se zdravotním postižením mohou volit doma. O takovou možnost je ale třeba požádat okrskovou komisi nebo příslušný městský úřad. Někteří nevidomí spoluobčané však mohou mít z této možnosti obavy – například kvůli tomu, že žijí sami, a bojí se do bytu pustit cizí lidi. Proto dávají přednost volbě přímo ve volebních místnostech.

Volební místnosti se ale často nacházejí v místech, na které se neumí nevidomý člověk sám dostat. Najít správnou budovu – například školu nebo kulturní centrum – tak nemusí být pro nevidomého voliče snadné, a učit se jednu konkrétní trasu jen kvůli volbám zase není úplně efektivní.

Opět je tedy třeba zajistit si doprovod – ať už z řad rodinných příslušníků, či prostřednictvím některé z asistečních služeb, které jsou u nás zrakově postiženým nabízeny. Pro nevidomé, kteří jsou dostatečně zběhlí v prostorové orientaci a samostatném pohybu, se nabízí možnost nechat si připravit popis trasy například prostřednictvím Navigačního centra SONS ČR, které v případě potřeby nabízí i vzdálenou asistenci přes kameru telefonu.

Ideální ale je, když se volební místnost nachází někde, kam zná nevidomý volič cestu. Ne vždy je ale možné tomuto požadavku vyhovět.

Orientace ve volební místnosti a volba

Výše uvedené je možné vztáhnout i na orientaci ve volební místnosti. Protože se jedná o prostor, v němž se nevidomý volič běžně nepohybuje a nezná jej, je opět potřeba asistence někoho vidícího, kdo nevidomého voliče navede tam, kam je potřeba (k volební komisi, za plentu a následně k urně).

Elektronické volby

Jak je z výše uvedeného textu zřejmé, překážek, které musí zrakově postižený volič překonat, je celá řada. Řešením by bylo umožnit volit elektronicky přes přístupné webové rozhraní. Volič se zrakovým postižením by tak odvolil prostřednictvím svého zařízení (počítače, mobilního telefonu či tabletu), které umí ovládat. Při tomto způsobu volby by mohla být volba opravdu tajná, a také by se ním odstranila většina problémů, popsaných výše. Současně by tento způsob voleb mohl zrychlit sčítání hlasovacích lístků a snížit náklady na placení zaměstnanců počítajících hlasy.

Například v Estonsku už elektronické hlasování funguje, některé země, jako Nizozemsko a Spojené Království, ale od tohoto systému kvůli podezření z útoků hackerů naopak upustily.

Přidá se k zemím, v nichž budou probíhat volby elektronicky – a pokud ano, tak kdy – i Česká republika?


Poznámka pod čarou: protože další – zde explicitně nezmíněné způsoby – lze obecně považovat za nekomfortní, zdlouhavé či nepřesné, článek si neklade za cíl být úplným výčtem všech možností, jak řešit dané situace – ať už je to zpřístupnění a označování volebních lístků nebo zajištění cesty do volební místnosti a orientaci v ní.

Be My Eyes aneb půjčte (si) oči

Tento článek navzdory titulku není o transplantacích očí ani o žádné jiné převratné medicínské novince, ale o nové aplikaci pro mobily iPhone určené zrakově postiženým. I tato aplikace je ale svou koncepcí tak trochu převratná a virtuální půjčování zraku vidícího asistenta nevidomému klientovi opravdu umožňuje.

Za vývojem aplikace Be My Eyes stojí zrakově postižený pracovník dánské asociace nevidomých Hans Jørgen Wiberg, který se svým týmem na projektu pracuje od roku 2012. Systém byl spuštěn letos v lednu a brzy se stal velkým tématem na internetu. Renomovaný server AppleVis aplikaci dokonce zařadil do své Síně slávy. A čím je tedy systém Be My Eyes výjimečný?

Be My Eyes zprostředkuje nevidomému uživateli pomocí video-hovoru asistenci vidícího dobrovolníka a to kdykoli a kdekoli. Je k tomu třeba jen ozvučený mobil iPhone a internetové připojení. Když se nevidomý dostane do jakékoli situace, se kterou si nemůže samostatně poradit, a potřebuje cokoli „zkouknout“ od vidícího člověka, ale nikoho momentálně nemá nablízku, spojí ho aplikace Be My Eyes s vidícím asistentem. Během video-hovoru může nevidomý ukázat vidícímu pomocí kamery mobilu vše, co je třeba, a vidící na základě toho poradí. Jistě vás napadne spousta situací, kdy jste potřebovali pomoci, třeba při cestování nebo při práci v domácnosti, ale nebyl na dosah nikdo, kdo by vám pomohl. S Be My Eyes je získání pomoci otázka doslova jen dvou ťuknutí do mobilu.

A kde se berou ti vidící asistenti? To je asi nejzajímavější stránka celého projektu. Do Be MyEyes se jako dobrovolník může zaregistrovat kdokoli, kdo má chytrý telefon a je ochoten ve svém volném čase přijímat video-hovory od nevidomých a bezplatně jim pomáhat. Aktuálně je v systému registrováno více než 200 000 dobrovolníků, a Be My Eyes se tak během několika měsíců své existence stal patrně největší dobrovolnickou sítí pro zrakově postižené na světě.

Jak tedy služba z pohledu nevidomého uživatele funguje? Představte si, že jste sami doma a potřebujete někomu zabalit dárek k narozeninám. Najdete několik balicích papírů, ale neradi byste v červnu balili do toho se sněhuláky, který vám zbyl od minulých vánoc. Na svém iPhonu tedy otevřete aplikaci Be My Eyes a aktivujete tlačítko „Připojit se k prvnímu dostupnému pomocníkovi“. Protože jde o mezinárodní systém, má zde každý účastník nastavený jazyk, kterým hovoří, a ve chvíli, kdy nevidomý požádá o asistenci, je spojen s dobrovolníkem, který mluví stejným jazykem. Asistence je tedy anonymní – nikdy dopředu nevíte, s kým vás systém spojí, vždy by to ale měl být někdo, kdo je v danou chvíli ochoten pomoci.

V systému jsou i česky mluvící dobrovolníci a aplikace je také v češtině. Nic nám tedy nebrání Be My Eyes využívat, ale taky tuto novou službu propagovat jak mezi potenciálními klienty, tak i mezi případnými dobrovolníky.

Svým způsobem jde o převratnou věc. Od chvíle, kdy si Be My Eyes nainstalujete do mobilu, se vám už nikdy nestane, že byste někde zůstali bez pomoci. S touto novou masovou, anonymní, amatérskou osobní asistencí však ve větší míře vyvstávají otázky, které nám dříve nemusely připadat tak důležité. Když budu mít neustále nadosah pomoc vidícího, budu se vůbec ještě snažit dělat věci samostatně? Kde je hranice toho, co bych měl zvládat sám a kdy s tím můžu zatěžovat někoho jiného? Každý z nás si asi na tyto otázky bude odpovídat trochu jinak a určitě bude zajímavé sledovat, jak se bude tato obrovská nezávislá dobrovolnická síť dál vyvíjet. Každopádně Be MyEyes je tu a se svým konceptem pomoci zrakově postiženým dokáže oslovovat statisíce dobrovolníků. A přibývají i další projekty založené na vzdálené asistenci, jako je český projekt Remote Assistant či zahraniční Perceptron. Po technické stránce jsou tedy pro nás připravené nové možnosti pomoci a teď záleží jen na nás, abychom je byli schopni využívat co nejlepším způsobem.

Autorem článku je Honza Šnyrych.