Archiv štítku: Vzdělávání

Jak stavím výuku přístupnosti pro praxi – od univerzity po kurz v Akademii CZ.NIC

Akce a přednášky, Asistivní software a hardware, Pozvánky, Přístupnost aplikací, Přístupnost dokumentů, Přístupnost multimédií, Přístupnost webu, , , ,

Proč nestačí znát pravidla

Pokud má přístupnost v praxi fungovat, je třeba ji zasadit do kontextu, poznat skutečné potřeby uživatelů a umět identifikovat bariéry, které jim brání v jejich naplňování. Na těchto základech vedu nejrůznější kurzy přístupnosti už dlouhou řadu let – protože přístupnost se nedá naučit studiem teoretických pouček bez vazby na každodenní realitu lidí s handicapem.

Ve výuce pracujeme s reálnými bariérami na webech a v aplikacích, zkoušíme asistivní technologie a řešíme situace, se kterými se lidé se zdravotním postižením setkávají při každodenním používání digitálních služeb. Smyslem není naučit se seznam pravidel nazpaměť, ale pochopit souvislosti, skutečné potřeby uživatelů a dopady jednotlivých bariér v praxi.

Neméně důležité je porozumět tomu, co lidem s handicapem v digitálním prostředí skutečně komplikuje život a jaké bariéry mají na jejich každodenní fungování největší dopad. Právě znalost skutečných potřeb uživatelů pomáhá odlišit zásadní bariéry od marginálních problémů.

Typickým příkladem takového přístupu může být třeba přístupnost sociálních sítí. V diskusích o přístupnosti bývají často zdůrazňovány i problémy, jejichž dopad je ve srovnání s jinými bariérami relativně malý – například camelCase hashtagy. Praxe ale ukazuje, že ty představují ve srovnání s jinými bariérami spíše marginální problém (příspěvek je srozumitelný i bez hashtagů). Mnohem závažnější bariéry vytváří například absence textových popisků u grafiky či titulků u videa. Zároveň jde o problémy, jejichž řešení bývá podstatně náročnější než úprava několika písmen v hashtagu.

Co si z výuky odnášejí studující

Před pár dny dorazily výsledky studentské ankety k předmětu Digitální design bez bariér na Masarykově univerzitě (KISK FF MU). Každoročně mě zajímá, jak tento způsob výuky hodnotí samotní studující. Ne snad proto, že by anketa dokázala změřit všechno důležité, ale protože může napovědět, zda se daří propojit odborný obsah s praktickým využitím a udržet aktivní zapojení účastníků.

Letošní výsledky dopadly velmi dobře (škála 1 až 6, kde 1 je nejlepší):

  • 1,1 – srozumitelnost a přehlednost výkladu (fakultní průměr 1,7)
  • 1,0 – připravenost na výuku
  • 1,0 – jasná kritéria hodnocení
  • 1,0 – respektující přístup ke studujícím

Radost mám i ze slovního hodnocení:

  • „Vyhovovalo mi velmi praktické pojetí hodin – dobrovolná cvičení i cvičení v rámci hodin, příklady z praxe apod.“/cite>
  • „Velmi zajímavý předmět, hodně jsem ocenila praktické příklady a spoustu dodatečných odkazů; nejvíce mi dala možnost výběru ukončení a zkušenost při výpomoci na konferenci – díky za tu příležitost!“

Ve zpětné vazbě se opakovaně objevují právě témata, na která ve výuce kladu největší důraz: praktická cvičení, práce s reálnými příklady a možnost zažít přístupnost mimo rovinu teorie. O to větší radost mi dělá, že je studující vnímají jako přínosné.

Potěšila mě i reflexe studentky, která se v rámci předmětu zapojila jako dobrovolnice na konferenci Agora:

„Setkala jsem se s lidmi, kteří screen readery a kompenzační pomůcky opravdu každý den používají, a mohla jsem tedy vidět, jak to vypadá v praxi, co jim vadí, co oceňují nebo jaké jsou mezi takovými uživateli rozdíly.“

Právě takové zkušenosti považuji za mimořádně cenné. Přístupnost totiž není jen o technických požadavcích a kontrolních seznamech, ale především o pochopení potřeb lidí, kterých se týká.

Stejný přístup přenáším i mimo univerzitu – kurzy v Akademii CZ.NIC

Zkušenosti z univerzitní výuky mě tak dlouhodobě utvrzují v tom, že přístupnost má největší hodnotu tehdy, když se soustředíme na její skutečné dopady v praxi. Lidé potřebují pochopit, jak se požadavky přístupnosti promítají do návrhu, vývoje, testování i správy digitálních služeb. Proto stejný důraz na praktické příklady, reálné bariéry a hledání použitelných řešení přenáším i do vzdělávání pro komerční sektor a veřejnou správu.

Pokud chcete přístupnost uchopit věcně, bez zbytečné vaty a s okamžitým dopadem na vaše weby nebo aplikace, do konce roku budu mít další veřejný běh kurzu Zákon o přístupnosti prakticky v Akademii CZ.NIC.

Když se na přístupnost podíváme optikou frontendu

Jak se takový přístup k přístupnosti promítá do každodenní vývojářské praxe, se můžete podívat v záznamu mé přednášky Evropský zákon o přístupnosti optikou frontendu z konference Frontkon 2024.

Místo výkladu paragrafů se věnuje konkrétním bariérám, na které uživatelé narážejí při používání webů a aplikací, jejich dopadům a způsobům, jak jim předcházet na úrovni frontendu. Právě tento pohled na přístupnost tvoří základ i prosincového kurzu v Akademii CZ.NIC.

Radek Pavlíček – Evropský zákon o přístupnosti optikou frontendu (YouTube)

Světluška podporuje žáky a studenty se zrakovým postižením

Oznámení,

Jednou z oblastí, kterou Nadační fond Českého rozhlasu vnímá jako velmi důležitou, je i vzdělávání. Proto (nejen) v něm z veřejné sbírky Světluška podporuje těžce zrakově postižené v každém věku a věří, že dobře zvolené vzdělání a osobní nasazení jsou cestou k samostatnosti a seberealizaci.

Světluška podporuje například zpřístupnění studijních materiálů či účast osob s těžkým zrakovým postižením na vzdělávacích a rozvojových aktivitách.

Světluška přispívá například na:

  • pořízení specifických studijních pomůcek,
  • převod textů a úpravu studijních materiálů,
  • školné, kurzovné,
  • ubytování (při aktivitách souvisejících se studiem),
  • přístupy do knihoven (včetně digitálních),
  • osobní asistence a průvodcovské a předčitatelské služby (při aktivitách souvisejících se studiem).

Více informací najdete v případě zájmu na stránce Podpora jednotlivců.

Kompletní žádosti, které budou podány do 31. 8. 2021, budou projednány na zasedání hodnotící komise 4. 10. 2021.

Honza Šnyrych: zpřístupňování technologií a služeb pro zrakově postižené vnímám jako prioritu

Názory, , , ,

Zpřístupnění informačních a komunikačních technologií i pro uživatele s těžkým postižením zraku lze bez nadsázky považovat za velký krok k nezávislosti právě pro tuto skupinu uživatelů. Získávání informací z webu, čtení knih v digitální podobě, sledování médií, používání online služeb k nakupování, správě bankovního účtu, ozvučených počítačů a chytrých mobilů – to jsou jen některé z věcí, které dnes mohou uživatelé se zrakovým postižením dělat. Samozřejmě za předpokladu, že služby či zařízení jsou pro ně přístupné, a uživatelé se mají kam obrátit, když se s nimi potřebují naučit pracovat či řešit uživatelské problémy.

Ve dnech 28. a 29. května 2016 proběhne v Havlíčkově Brodě 9. celostátní shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Jedním z kandidátů do Republikové rady je i můj dlouholetý kamarád a kolega Honza Šnyrych. A protože Honza je člověk, který má k informačním a komunikačním technologiím velmi blízko, rád jsem vyhověl žádosti o publikování jeho pohledu na úlohu SONS právě v oblasti přístupnosti informačních a komunikačních technologií.

Rozhodl jsem se na letošním Celostátním shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) kandidovat do Republikové rady, která společně s prezidentem a viceprezidentem tvoří vedení organizace. Republiková rada se musí zabývat širokou škálou otázek souvisejících s životem zrakově postižených. V dnešní době je mezi těmito otázkami stále důležitější i problematika informačních technologií a jejich dobrá přístupnost zrakově postiženým, což je můj obor. Proto bych se chtěl s vámi podělit o svůj pohled na tuto oblast.

Na informační technologie pro zrakově postižené se dá dívat z různých hledisek. Jinou perspektivu mají komerční dodavatelé pomůcek, jinou neziskové a vzdělávací organizace poskytující nezávislé poradenství a školení a jiné věci řeší tvůrci běžných IT služeb, když stojí před úkolem zpřístupnit je i zrakově postiženým uživatelům. Během dvaceti let své praxe jsem působil na všech těchto stranách a musím říci, že nejbližší mi je strana nezávislé, neziskové organizace, kdy je jediným cílem vyřešení potřeb klienta a není třeba myslet též na to, že na tom ještě musí náležitě vydělat dodavatelská firma.

Mezi neziskovými organizacemi, které takové služby poskytují, je u nás zřejmě největší SONS a celorepubliková síť TyfloCenter. V Tyflokabinetu SONS jsem mnoho let pracoval a s kolegy jsme se kromě výuky klientů starali o organizování metodické podpory a vzájemné výměny zkušeností mezi všemi počítačovými lektory. Tato činnost ale bohužel v posledních letech nepatří k prioritám vedení SONS a z dřívější celorepublikové sítě se stávají izolované ostrůvky, kde si každý musí poradit sám. Chtěl bych podpořit obnovení pravidelného setkávání a metodického školení počítačových lektorů SONS a TyfloCenter, protože to pro nás všechny vždy byla příležitost rozšiřovat si odborné znalosti, vyměňovat si pracovní zkušenosti a navazovat osobní vztahy, a to vše nám v důsledku pomáhalo zlepšovat naše služby klientům. Důkazem, že po takovém vzdělávání a setkávání je poptávka, svědčí i workshopy o speciální výpočetní technice pro zrakově postižené, které pořádá Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity, a kterých se řada lektorů ze SONSu či TyfloCenter už dnes pravidelně účastní.

Další věcí, na kterou bychom se měli více zaměřit, je tvorba výukových materiálů pro kohokoli, kdo se potřebuje se slepeckými technologiemi seznámit. Téměř veškerá výuka zrakově postižených u nás totiž probíhá formou ústního předávání znalostí klientovi. Individuální výuka formou jeden lektor – jeden klient je samozřejmě naprosto v pořádku, každý klient by ale měl mít k dispozici i další zdroje informací, ze kterých může čerpat. Často vídám, kolik učebnic, audio kurzů a dalších materiálů mají k dispozici anglicky mluvící nevidomí, oproti tomu u nás je jen naprosté minimum výukových materiálů. Přitom z takových materiálů by neměli užitek jen samotní nevidomí, ale třeba i rodiče a učitelé nevidomých žáků integrovaných v běžných školách. Ať se nám to líbí, nebo ne, inkluzivní vzdělávání je celospolečenský trend, kterému se zřejmě nevyhneme. Proto bychom v SONS měli intenzivně přemýšlet, jak přispět k tomu, aby integrace zrakově postižených žáků do běžných škol neměla negativní vliv na jejich vzdělávání. Informatika je sice jen malou výsečí této problematiky, ale zrovna zde bychom toho mohli poměrně dost nabídnout a měli bychom se o to snažit.

Smysluplné by mi také přišlo zaměřit se více na podporu a propagaci volně dostupných řešení pro nevidomé a slabozraké. V minulosti jsme jako zrakově postižení neměli jinou možnost, než si zakoupit a používat poměrně drahý speciální software či hardware od komerčních dodavatelů. Dnes je ale stále více alternativ, které jsou dostupné zdarma. Máme tu open source odečítač NVDA, který je ve Windows druhým nejrozšířenějším. Dvě hlavní platformy pro mobilní zařízení, iOS a Android, mají funkce zpřístupnění integrované přímo od svých výrobců, tedy od Applu a Googlu a další velcí výrobci se k nim postupně přidávají. Tradiční dodavatelé ale stále propagují a poskytují podporu svým tradičním pomůckám. Tyto pomůcky tu určitě stále mají svůj prostor, protože obzvlášť pro studium či výkon povolání je profesionální asistivní technologie nezbytností, ale měl by tu být i někdo, kdo podpoří též ty nové nekomerční prostředky, které můžeme využívat, a které mohou řadě uživatelů dostačovat. A protože podporu nekomerčních pomůcek nemůžeme čekat od komerčních firem, měly by se toho zhostit neziskové organizace. SONS se poměrně často chlubí, že je největším zaměstnavatelem zrakově postižených, nicméně například veškerá podpora a lokalizace NVDA je čistě na zrakově postižených dobrovolnících. Podle mě by právě pro takové lidi mělo být v organizaci pracovní uplatnění a podpora bezplatných pomůcek, jako jeNVDA a další, by se tak mohla více profesionalizovat.

Velkým tématem by pro nás měla být také přístupnost webu a dnes už kromě webu i jakýchkoli dalších elektronických služeb. Už před mnoha lety, když začínal projekt Blind Friendly Web, byla přístupnost webu pro zrakově postižené důležitá. Tím, že jsme nuceni dělat stále více věcí elektronicky, však potřeba dobré přístupnosti stále narůstá. Je tu doba, kdy na internetu nakupujeme, obsluhujeme bankovní účet, sledujeme média, komunikujeme s úřady atd. Pokud nám tyto služby nebudou přístupné, stáváme se občany druhé kategorie. Přístupnosti IT bychom se tedy měli věnovat stejně intenzivně, jako se věnujeme odstraňování architektonických bariér nebo prosazování zájmů zrakově postižených v legislativě. Nicméně SONS se již mnoho let projektu Blind Friendly Web neúčastní a projekt žije jen díky snaze TyfloCentra Brno. Dle mého musí takto důležitou oblast podporovat svými prostředky i SONS jakožto největší organizace zrakově postižených s celostátní působností.

Projekt Blind Friendly Web znám mnoho let z vlastní zkušenosti jako jeden z testerů. Zejména Radek Pavlíček v něm udělal velký kus práce mimo jiné ve vytváření povědomí o přístupnosti mezi provozovateli a tvůrci webů, kteří musí vědět proč dělat web přístupný a jak na to. Mně by přišlo dobré záběr rozšířit a kromě tvůrců aktuálně zaměřit pozornost i na druhou stranu – tedy zrakově postižené návštěvníky webů. V poslední době se díky stále lepší dostupnosti těchto služeb i pomůcek poměrně často v e-mailových konferencích i jinde vyskytují dotazy typu V internetovém obchodě XY nejsem schopen udělat to a ono. Poraďte. Myslím, že by bylo dobré, aby tu byla služba, která takový problém dokáže s klientem řešit. Někdy stačí klientovi poradit, jak to zvládnout uživatelsky, někdy může být problém v zastaralém odečítači nebo prohlížeči klienta a někdy je příčina ve špatně udělaném webu, a potom je třeba komunikovat s jeho provozovatelem. Takovou věc ale nevyřeší běžný uživatel, který nemá potřebu mít profesionální informatické znalosti. Proto by tu měla být služba SONS, která by dokázala najít příčinu a uměla by komunikovat s provozovateli webů, kde se může zasadit o nápravu. Domnívám se, že jen velká organizace s dostatečně silným hlasem bude v případě takových žádostí a vyjednávání brána ze strany velkých subjektů jako rovnocenný partner.

Možná, že z předchozích odstavců to vypadá, že kam se podívám, tam vidím nějaké nedostatky. Proto bych chtěl závěrem říct, že to tak rozhodně není. V ICT tu máme opravdu hodně dobrých služeb a projektů, ať už to je počítačová výuka a poradenství, Knihovna digitálních dokumentů, Navigační centrum, Blind Friendly Web a další. V SONS, v TyfloCentrech, u dodavatelů pomůcek a v mnoha dalších organizacích znám spoustu lidí, kterých si vážím za to, co všechno dělají. A i když se o tom zase tak nemluví, zrovna v informatice poměrně hodně funguje i dobrovolnictví – je tu hodně lidí, kteří nám ve svém volném čase radí přes konference nebo se i podílejí na vývoji či lokalizaci nějakého softwaru. Myslím ale, že je vždycky dobré přemýšlet, co by se třeba na službách SONS dalo ještě zlepšit. Je mi jasné, že v Republikové radě budu případně jen jeden člen z dvaceti a že nestačí jen přemýšlet, co vše by se dalo dělat, ale je třeba minimálně též vědět, jak to financovat. A jsem si také vědom toho, že svět se netočí jen okolo informačních technologií a jsou i jiné důležité oblasti. Přesto by ale bylo ku prospěchu, kdyby v Republikové radě byl člověk, který se informatikou zabývá a má k těmto tématům co říci. Nicméně ať už v Republikové radě budu, nebo ne, určitě se budu zmíněným tématům v nějaké formě věnovat. Protože jsou to důležité věci i pro mě osobně.

Autorem článku je Honza Šnyrych.

Speciální vydání časopisu Naše šance

Při příležitosti blížících se voleb do nejvyšších orgánů SONS vyšlo speciální vydání audio časopisu Naše šance, představující jednotlivé kandidáty

Pokud si chcete poslechnout názory jednotlivých kandidátů, stáhněte si soubor mp3_ns1605-special.zip (mp3; 726 MB).