Archiv rubriky: Často kladené otázky (FAQ)

Proč separátní verze webu selhávají v zajištění jeho přístupnosti

V oblasti webové přístupnosti se občas potkávám s nápadem a dotazy “vyřešit přístupnost” vytvořením separátní, přístupné verze webu pro uživatele se specifickými potřebami (či dokonce jen nějakou část uživatelů – typicky například pro uživatele nevidomé či slabozraké).

Ačkoliv se tento přístup může na první pohled zdát jako vhodné (a mnohdy i rychlé) řešení, ve skutečnosti přináší řadu problémů a nevede ke skutečnému zpřístupnění webu.

Proč nejsou separátní verze vhodným řešením?

Omezený přístup k obsahu či funkcím webu

Separátní verze často neobsahují veškerý obsah nebo funkce hlavního webu, což omezuje uživatele v plném využití služeb, které web nabízí.

Představte si, že přijdete do obchodu, a jen proto, že hůře vidíte nebo chodíte,

  • nemůžete do obchodu vstoupit hlavním vchodem, ale jen bočním, ke kterému je navíc obtížný přístup,
  • budete si moci vybrat zboží jen ze dvou regálů (a ne z celé nabídky obchodu),
  • a zaplatit můžete pouze převodem na účet.

Předpokládám, že takový způsob nakupování by se nikomu nelíbil a považoval by ho přinejmenším za společensky nevhodný (když už zrovna ne za diskriminační).

Náročná a nákladná údržba a aktualizace

Z hlediska vytvoření takové verze musíme vzít v potaz nejen její samotnou tvorbu, ale především její údržbu a aktualizace. Obecně platí, že udržovat více verzí webu je časově i finančně náročné. Kvůli nedostatku času či finančních zdrojů se pak často stává, že separátní verze webu není aktualizována a udržována se stejnou frekvencí jako primární web. To časem nevyhnutelně vede k jejímu obsahovému i technologickému zastarání. Z logiky věci pak taková verze neplní svůj účel, protože uživatelé na ní nenajdou či neudělají to, proč na web přišli.

Diskriminace a segregace

Separátní verze webu rozhodně nejsou to, co uživatelé se zdravotním postižením chtějí (či dokonce na webech cíleně hledají). Řada uživatelů by jakoukoliv verzi pro handicapované uživatele (ať už ji nazvete jakkoliv), mohla zcela poprávu vnímat jako formu segregace a její existence by pro ně mohla naopak představovat důvod, proč s institucí, která takovou verzi webu má, nebude chtít mít vůbec nic společného.

Uživatelé s jakýmkoli zdravotním postižením chtějí mít dnes rovné podmínky a rovný přístup ke všem informacím – což rozhodně nesplňuje cokoliv “exkluzivního”, separátního a jakkoli segregovaného od intaktní veřejnosti. Mimo jiné i proto, že Internet je – nebo by v ideálním případě měl být – jedním z mála prostorů veřejného života, kde uživatelé nemusejí svůj handicap jakýmkoli způsobem uvádět a nepřistupuje se k nim kvůli němu odlišně.

Jaký je tedy správný postup?

Mnohem efektivnější, než vytvářet separátní verze webu, je zajistit v maximální možné míře přístupnost už primární verze webu.

V technické rovině, která je základním kamenem dobré přístupnosti (více informací viz například můj starší, ale stále platný článek Přístupnost na úrovni kódu: základ, bez kterého se neobejdete) je dobré opřít se o některý pro tento účel existující standard – nejspíše doporučení WCAG (Web Content Accessibility Guidelines). Z technického hlediska je klíčové zajistit, aby webové stránky byly kompatibilní s asistivními technologiemi, jako jsou čtečky obrazovky nebo speciální klávesnice, zajistit ovladatelnost rozhraní z klávesnice či optimalizaci pro různé typy zařízení.

Podobně to platí i pro návrh (design) webu. Ten by měl být přehledný, intuitivní a snadno ovladatelný pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich schopnosti či omezení. Je dobré nezapomenout na správné použití barev s dostatečným kontrastem, čitelné písmo či logickou strukturu obsahu.

Obsah by měl být prezentován jasně a srozumitelně, měl by být napsán srozumitelným jazykem (přístupnou češtinou) a logicky strukturován. Texty by měly být dobře čitelné, netextový obsah, jako jsou obrázky a videa, by měl mít vhodné textové alternativy, například popisky nebo titulky.

Přístupná čeština: pište srozumitelně (záznam webináře z 11. 10. 2024)

Dodržováním těchto zásad v technické, designové i obsahové rovině vytvoříte web, který bude svým uživatelům klást co nejméně překážek.

A kdy může být separátní verze webu vhodné řešení?

Jedinou výjimkou, kde dává vytvoření separátní verze smysl, je verze v českém znakovém jazyce, na kterou nahlížíme jako na další jazykovou verzi webu (podobně, jako vytváříme verzi webu v angličtině nebo němčině).

V tomto případě je vhodné vytvořit samostatnou sekci webu s informacemi ve formě videí v českém znakovém jazyce, která usnadní přístup k obsahu neslyšícím uživatelům, dávajícím přednost tomuto způsobu komunikace. Tato sekce by měla být snadno dostupná z hlavního menu a ideálně označena srozumitelným piktogramem. Důležité je také zajistit pravidelnou aktualizaci těchto videí, aby poskytované informace byly vždy aktuální a relevantní.

Zákon o přístupnosti z pohledu škol a školských zařízení

Zákon o přístupnosti rozšířil povinnost mít přístupné weby a aplikace na mnohé další organizace ve veřejném sektoru. Mezi ně patří i školy a školská zařízení. Jak konkrétně se zákon dotýká právě jich?

Rovina legislativní

Školy, školská zařízení a vysoké školy jsou ze zákona povinny zpřístupnit pouze informace, zveřejněné podle jiného právního předpisu v rámci výkonu působnosti v oblasti veřejné správy na úseku školství, vědy, výzkumu, vývoje, inovací, jiné tvůrčí činnosti a péče o děti a mládež nebo podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Kromě povinnosti zveřejňovat v přístupné podobě obsah úřední desky (§ 26 odst. 1 správního řádu) se dle právních předpisů z oblasti regionálního školství, které spadají do působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, povinnost zveřejňovat určitý obsah v oblasti veřejné správy na webových stránkách týká především následujícího:

  • dle školského zákona: zveřejnění termínu a místa zápisu do mateřské školy v případě, že je to v místě obvyklé (§ 34 odst. 2), kritérií pro přijímaní do mateřské školy (§ 34 odst. 8), místo a dobu zápisu do prvního ročníku základního vzdělávání v případě, že je to v místě obvyklé (§ 46 odst. 1), informace týkající se organizace přijímacího řízení do prvního ročníku oborů středního vzdělání (§ 60), seznam přijatých uchazečů a výsledky hodnocení prvního a posledního přijatého uchazeče v anonymizované podobě (§ 60e odst. 1), seznam přijatých uchazečů na vyšší odbornou školu (§ 94 odst. 7) a seznam uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem řízení u každého uchazeče (§ 183 odst. 2).
  • Dle vyhlášky č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů: kritérií přijímacího řízení, pořadí uchazečů podle výsledku hodnocení přijímacího řízení a přehled přijatých a nepřijatých uchazečů (§ 2 odst. 7).
  • Dle vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o informace, které škola před zahájením zápisu zveřejní k organizaci a průběhu zápisu (§ 3a odst. 7).
  • Dle vyhlášky č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, o termínech pro podání přihlášky do domova (§ 4 odst. 3).
  • Dle vyhlášky č. 353/2016 Sb., o přijímacím řízení ke střednímu vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, pořadí uchazečů podle výsledku hodnocení v přijímacím řízení a kritéria přijímacího řízení (§ 15 odst. 1).

Dalšími příklady povinně zveřejňovaného obsahu mohou být:

  • ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím povinně zveřejňované informace, mezi kterými je například popis organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, sazebník úhrad za poskytování informací, výroční zpráva za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací, elektronická adresa podatelny atd.
  • Povinnost se však vztahuje i na informace poskytované na základě nařízení GDPR a zákona o zpracování osobních údajů, jako je například název a kontaktní údaje, kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů, účel zpracování osobních údajů, právo podat stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů a kontaktní údaje Úřadu pro ochranu osobních údajů a právo na přístup k osobním údajům, jejich opravu, omezení zpracování nebo výmaz.
  • Dle zákona o vysokých školách se uvedená povinnost může vztahovat například na lhůtu pro podání přihlášek ke studiu a způsob jejich podávání, podmínky přijetí a případně také forma, rámcový obsah přijímací zkoušky, kritéria pro její vyhodnocení a nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu (§ 49 odst. 5), veřejnou vysokou školou stanovenou výši poplatků spojených se studiem pro následující akademický rok (§ 58 odst. 5), výši poplatku za úkony spojené s habilitačním řízením (§ 72 odst. 16), poplatek za úkony spojené s řízením ke jmenování profesorem (§ 74 odst. 10) a údaje o zahájení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem a údaje o ukončení těchto řízení (§ 75 odst. 1).

Citováno z dokumentu Informace MŠMT k novému zákonu o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, publikovaného MŠMT dne 7. 9. 2020.

Rovina praktická

Pokud ale opustíme legislativní rámec a na přístupnost škol nahlédneme z praktického hlediska (což je ten úhel pohledu, který je pro běžné fungování stěžejní), pak je legislativa – jak už to bohužel občas bývá – v tomto ohledu naprosto nedostačující. A v mnohém se míjí s praktickými potřebami například v situacích, kdy se na běžné škole inkluzivně vzdělává dítě zrakově postižených rodičů.

Je samozřejmě ku prospěchu věci mít v přístupné podobě informace o přijímacích zkouškách, ale neméně důležité (ne-li důležitější) je mít přístupné i vlastní přijímací zkoušky.

Informace poskytované na základě nařízení GDPR jsou v případě, kdy je člověk potřebuje, jistě důležité – ale neméně důležité (či dokonce důležitější 🙂 je mít například možnost objednat dítěti přístupnou cestou obědy či komunikovat se školou ohledně vzdělávání jako takového (tedy zajistit přístupnost nástrojů typu Bakaláři či Edookit či obecně komunikace a způsobu předávání informací).

Některé školy (například Masarykova univerzita) proto toto řeší vlastním interním předpisem (Směrnice MU č.8/2014 – Zajištění přístupnosti MU pro osoby se zdravotním postižením SM08-14). Ten ošetřuje ty situace, které zákon dostatečně nepokrývá (a které současně mají na zajištění praktické přístupnosti nemalý vliv).

Pro pořádek se ale určitě sluší připomenout, že i v případě škol je možné uplatnit institut nepřiměřené zátěže ve chvíli, kdy náklady na úpravy související s přístupností překračují její finanční či personální limity – například pro malou školku, která má svůj web na freehostingu a spravuje si jej svépomocí, může být investice v řádu několika desítek tisíc do nového webu přesně ten případ, kdy je uplatnění nepřiměřené zátěže a nabídnutí alternativních cest zcela na místě.

V takovém případě je pak potřeba mít připraveno, publikováno a pravidelně aktualizováno Prohlášení o přístupnosti, kde uživatelé budou mít tyto informace (včetně funkčního kontaktu) k dispozici.

Závěrem

S jistou mírou zjednodušení lze říci, že přístupný web je přínosný pro každého – celá řada požadavků na přístupnost zlepšuje uživatelský prožitek mnohem širší skupině uživatelů, než jsou uživatelé se zdravotním postižením. Jistě se shodneme na tom, že větší a kontrastnější písmo se lépe čte každému, kdo nosí brýle či mu na monitor dopadá hodně světla. Že titulky u videí usnadňují porozumění obsahu v případě, kdy pracujeme v příliš hlučném (či příliš tichém) prostředí, či kdy jsou dialogy vedeny v jazyce, který není náš mateřský, a máme problém jim porozumět.

Proto bych i v případě škol doporučoval aplikovat požadavky zákona o přístupnosti v plném rozsahu a neomezoval se pouze na situace, které zákon o přístupnosti explicitně pokrývá.

Jak už jsem psal v jiném článku, odpověď na otázku Proč mít přístupný web? je velmi jednoduchá:

“Protože na to, že je váš web bez bariér, si nikdy nikdo stěžovat nebude.”

Proč mít přístupný web?

Dotaz, proč mít přístupný web, dostávám poměrně často. Odpovědět na něj je možné mnoha způsoby (různé formy motivace k tvorbě přístupných webů má pěkně zpracovány například WebAIM v článku WebAIM’s Hierarchy for Motivating Accessibility Change).

Už delší dobu jsem přemýšlel, zda by se na tuto otázku nedalo odpovídat nějak stručněji a výstižněji. K jednoduché (a přitom zcela jasné) odpovědi mě zcela nečekaně inspiroval e-book Michaely Weikertové 365 copytriků (konkrétně tip č. 74), který si prolistovávám před usnutím (mimochodem doporučuji k přečtení, třeba tam najdete inspiraci i pro svůj obor 🙂

„Proč mít přístupný web?“

„Protože na to, že je váš web bez bariér, si nikdy nikdo stěžovat nebude.“

Nikomu totiž nebude vadit, když

  • váš web bude dobře ovladatelný z klávesnice,
  • písmo bude dostatečně kontrastní a čitelné,
  • videa budou opatřena titulky,
  • stránky budou mít korektní nadpisovou osnovu a definované oblasti (záhlaví, hlavní obsah, atp.),
  • dokumenty na něm publikované budou mít (strukturovanou) textovou vrstvu,
  • obrázky budou mít alternativní textové popisky,
  • k návštěvníkům bude promlouvat jednoduchým a srozumitelným jazykem,
  • se bude přizpůsobovat preferencím uživatele (například jeho obsah bude možné bez obtíží zvětšovat),
  • na něm bude možné bez obtíží vyplnit a odeslat třeba objednávkový formulář.

A to samé samozřejmě platí i pro (mobilní) aplikace či dokumenty.

Dává to takto smysl? 🙂