Archiv rubriky: Asistivní software a hardware

Nestandardně vytvořené formulářové prvky jsou z hlediska přístupnosti velký problém

Dnešní článek nebude o nedostatečném barevném kontrastu, titěrném písmu či nedostatečném odlišení odkazů od okolního textu (byť i to jsou témata, která by si zasloužila samostatné příspěvky). Rád bych se dnes podíval na věc, která se pomalu a plíživě šíří českým i zahraničních webem a znepříjemňuje život řadě uživatelů. O čem je řeč? O formulářových prvcích, které nejsou přístupné z klávesnice a/nebo pro uživatele asistivních technologií.

V čem je problém?

V nahrazení (či lépe řečeno překrytí) standardních formulářových prvků (například zaškrtávacích políček či přepínačů) prvky, které sice vizuálně vypadají jako zaškrtávátko či přepínač, ale na úrovni kódu tomu tak není a nejsou buď ovladatelné z klávesnice, nebo je jako formulářové prvky „nevidí“ asistivní technologie. Jedno z pravidel přístupnosti a použitelnosti přitom říká, že veškeré prvky na stránce musí být přístupné a ovladatelné z klávesnice. Bohužel tomu tak ale často není.

Ano, už jsem se setkal i s názorem „hlavně to musí být hezké, aby to lidi chtěli používat“. Já osobně (a věřím, že nejsem sám) to ale vidím jinak – když nebude web použitelný a přístupný, tak ho pěkná grafika nezachrání. Samozřejmě po nikom nechci, aby měl kvůli přístupnosti nepěkný web (to, že jde přístupnost a pěkný design skloubit dohromady a že pěkný design může přístupnosti pomoci, je obecně známý fakt), ale povyšování designu nad funkčnost, přístupnost a uživatelskou přívětivost mi začíná čím dál tím víc vadit.

Jak z toho ven

Řešení je přitom velmi jednoduché. První cestou je respektovat standardy, nevymýšlet znovu kolo a používat standardní formulářové prvky. Možná nejsou tak cool jako ty nakreslené grafikem, ale zaručeně budou fungovat napříč systémy a všem uživatelům. A třeba u takové platební brány jsou nepřístupné rozbalovací seznamy „megafail“. K čemu je uživateli, že jsou hezké, když mu brání v zaplacení? Tento příklad je navíc živou a reálnou ukázkou toho, jak se nepřístupným webem připravit o peníze.

Druhou cestou je pak použít techniky z WAI ARIA, které jsou přesně pro tyto účely určeny.

Jak si může pomoci uživatel

Protože přesvědčit autory webu o potřebných úpravách je dost často běh na dlouhou trať, samozřejmě hledáme cesty, jak situaci operativně vyřešit na straně klienta a nabídnout nějaké okamžité řešení. S kolegy v GALOPu jsme proto připravili bookmarklet, který danou situaci jednoduše řeší. Pokud jej chcete používat, pak si stačí standardním způsobem vytvořit v prohlížeči novou záložku, pojmenovat ji například Zobrazit skryté prvky formuláře

a do pole Adresa URL v dialogovém okně pro vytvoření záložky zkopírovat následující kód:

javascript:(function(){var formElements;var i;formElements = $("select[style]");for(i=0;i<formElements.length;i++){formElements[i].setAttribute("style","");}formElements = $("input[type='checkbox'][style]");for(i=0;i<formElements.length;i++){formElements[i].setAttribute("style","");} })();

Od této chvíle pokaždé, když narazíte na problém s nepřístupnými formulářovými poli kvůli jejich skrytí, si stačí na dané stránce zobrazit Oblíbené položky, najít a potvrdit záložku Zobrazit skryté prvky formuláře a pak už pro váš odečítač budou skryté prvky přístupné a vy s nimi můžete standardním způsobem pracovat.

Bookmarklet si můžete vyzkoušet například na stránce s formulářem pro nastavení newsletteru dTestu.

Ukázka formuláře na stránce dtest.cz

Související odkazy

Děkuji Michalu Jelínkovi za otestování řešení v praxi a zpětnou vazbu.

Termín asistivní technologie pohledem Radka Seiferta

Radek Seifert ze Střediska pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA na ČVUT v Praze mně nabídl následující článek. Rád jej zveřejňuji a těším se na diskusi 😉

Termín asistivní technologie není v českém prostředí natolik zaběhaný jako je tomu v prostředí, kde se hovoří anglicky. Čeština obvykle odkazuje přímo na jednotlivé kategorie a skupiny asistivních technologií (speciálně upravené počítače, kompenzační pomůcky, orientační a navigační systémy a podobně), přičemž v obecné rovině se termínu téměř vyhýbá. Mnohdy, zvláště v oblasti zrakového hendikepu, jej pro změnu spojuje výhradně s oblastí speciálních informačních technologií, což je pojetí zbytečně úzké a dosti nepřesné.

Podle internetové Wikipedie „assistive technology“ (asistivní technologie) jsou obecným, shrnujícím termínem pro asistivní, adaptivní a rehabilitační zařízení určená hendikepovaným lidem, který v sobě zahrnuje také proces jejich vybírání, umisťování a užívání. Z takové charakteristiky je patrné, že kromě výpočetní techniky sem můžeme směle zařadit vše, co pomáhá překonat konkrétní hendikep a co zároveň splňuje požadavky vymezené termínem „technologie“. V české verzi Wikipedie se heslo asistivní technologie doposud (červen 2014) nenachází.

Snahu o vytvoření definice pojmu asistivní technologie můžeme nalézt ve výstupech projektu ATIS4all (Assistive Technologies and Inclusive Solutions for All), kterého se v letech 2011 až 2013 účastnilo Ministerstvo vnitra České republiky. Řešitelé dospěli k závěru, že jde o „jakýkoliv nástroj, zařízení, software nebo systém, využívající zpravidla moderní technologie (zejména senzory, aktuátory, informační a komunikační technologie) s cílem posílit, udržet nebo zlepšit funkční schopnosti jedinců se speciálními potřebami, a tím jim usnadnit každodenní život a zlepšit kvalitu jejich života, samostatnost a soběstačnost“. Za jedince se speciálními potřebami jsou zde považováni senioři, zdravotně postižení a chronicky nemocní lidé. V kontextu nevidomých uživatelů je však taková definice příliš obecná, přestože jako výchozí rámec problematiky ji nepochybně přijmout lze.

Podstatným kritériem, podle kterého se řada odborníků orientuje při rozhodování o tom, zda lze danou technologii s čistým svědomím prohlásit za asistivní, je reálná možnost jejího samostatného a nezávislého použití ze strany uživatele, tedy bez přímé či nepřímé asistence jiného člověka. S tím úzce souvisí terminologické vymezování pojmů asistivní, respektive asistenční technologie. Na rozdíl od asistivních, za asistenční jsou považovány takové technologie, jejichž provoz se na jedné straně sice opírá o speciální (mnohdy i přímo asistivní) technologie), ale na straně druhé se rovněž spoléhá na asistenci živého člověka (například jako člena zdravotního dohledového dispečinku) Toto rozlišení je vcelku praktické, neboť přibývá jak služeb závislých na technologiích, tak technologií závislých na službách. Odlišení obou složek vzájemně provázaného systému je nezbytné i proto, že se může jednat o dva zcela autonomní podsystémy, jejichž vzájemná provázanost je dána organizačním uspořádáním a podstatou služby, nikoli však nutně společným provozovatelem nebo způsobem financování.

Pokud shrneme uvedené definice a naznačená kritéria, neustále se pohybujeme v natolik širokém prostoru, že bychom problematiku asistivních technologií nebyli schopni rozumně vymezit, natož prakticky uchopit. U technologií určených nevidomým uživatelům se proto obvykle opíráme o zvyklosti a historické danosti, které nám pomáhají se zorientovat. Jakkoli to nezní dostatečně vědecky, znamená to, že při stanovování okruhu asistivních technologií vždy do určité míry záleží na kritériích subjektivních, až intuitivních. Přesto by zvolená kritéria měla být rozumná a obhajitelná. Z tohoto hlediska za asistivní považujeme:

  • Technologie, u kterých je přívlastek „asistivní“ zaužívaný a panuje všeobecný souhlas odborné veřejnosti s tím, že se o asistivní technologie skutečně jedná (například počítač s hlasovým výstupem nebo hmatový displej).
  • Technologie, které nevidomý člověk může využívat samostatně za standardních podmínek (například zařízení pro práci s mikrokapslovým papírem nebo tiskárna Braillova bodového písma).
  • Technologie ve veřejném prostoru založené na interakci s uživatelem (například dálkově ovládané akustické orientační majáčky nebo ozvučené bankomaty).
  • Mobilní technologie pro osobní použití (například ozvučený mobilní telefon).

Naopak nebývá zvykem považovat za asistivní takovou technologii, která sice na jedné straně nepochybně slouží k překonání hendikepu jedince, avšak na druhé straně nevyžaduje, ba ani neumožňuje jeho účast při manipulaci s ní. Příkladem mohou být velkokapacitní tiskárny Braillova bodového písma, využívané obvykle v tiskárnách a jiných institucích, s jejichž výstupy se uživatel setkává až v podobě tištěných materiálů. Technologie zde „neasistuje“, je ze strany uživatele neovlivnitelným produktem (obdobně jako třeba nízkopodlažní autobus). Ani technologie určené pro výrobu hmatové grafiky (tyflografiky) nelze vždy jednoznačně mezi asistivní technologie zařadit, neboť nebývá pravidlem, aby je uživatel obsluhoval samostatně (například termoform). Některé ale mezi asistivní zařadit lze, například zařízení pro práci s mikrokapslovým papírem, která jsou určena pro domácí, respektive kancelářské použití a která bez problému obslouží každý poučený uživatel.

Dalo by se polemizovat například o tom, zda nejpoužívanější pomůcka téměř každého nevidomého, bílá hůl, není také náhodou asistivní technologií. Domnívám se, že není. Při konstrukci bílých holí samozřejmě musí být dodržován poměrně přísný technologický postup, avšak hůl sama o sobě je pasivním prvkem, prodlouženou rukou uživatele přenášející informace o prostoru pro chůzi. Chodec je při chůzi v interakci s okolním prostředím, přičemž hůl tuto interakci pouze zprostředkovává, obdobně jako okolní zvuky a další signály napomáhající orientaci. Hůl však může asistivní technologii obsahovat, „nosit“, jestliže je kupříkladu vybavena povelovým vysílačem, laserovým modulem nebo jiným zařízením, které aktivně poskytuje uživateli specifickou zpětnou vazbu a tím ovlivňuje jeho rozhodování.

Donedávna byly asistivní technologie skoro výhradně chápány jako technologie umožňující přístup nevidomým uživatelům k obecným, veřejností běžně užívaným zařízením. V současné době se trend poněkud obrací. Obecné technologie jsou koncipovány tak, že asistivní technologie jsou v podstatě jejich nedílnou součástí, stávají se jejich dílčími funkcemi. Takovýto koncept je označován zpravidla jako jednotný (univerzální) design. O univerzálním designu se lze dočíst i v české verzi Wikipedie, například v článku pojmenovávajícím tento koncept výstižně jako design pro všechny.

Termín „universal design“ má opět větší tradici v anglickém jazyce. Wikipedie v této souvislosti hovoří o takových řešeních, která činí stavby, výrobky a životní prostředí užitečnými a efektivními pro každého, nejenom pro lidi s hendikepem. V tom je filozofie univerzálního designu revoluční, neboť překonává dosavadní stereotyp rozlišování různých světů a tím i různých přístupů, který v sobě nutně zahrnuje určité prvky segregace.

Jednotný design se nemusí týkat jenom technologií, může jít o myšlenkový koncept nebo navržený postup, o který se lze opřít. Za příklad může sloužit univerzální vzdělávací prostředí pro všechny, kteří chtějí studovat na vysoké škole bez ohledu na své zdravotní či jiné znevýhodnění. „Universal Learning Design“ má tradici i v České republice, kde je mu věnována mezinárodní odborná konference, jejíž tři dosavadní ročníky (2011-2013) uspořádalo Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás Masarykovy univerzity v Brně. Tento příklad stojí za zmínku především proto, že v konceptu podpory vysokoškolského vzdělávání se dnes uplatňuje množství vynikajících asistivních technologií, které přibližně od poloviny devadesátých let 20. století zásadním způsobem zlepšily kvalitu studia osob s různými typy hendikepu.

Vývojáři podpůrných technologií se soustřeďují hlavně na ty uživatele, jejichž hendikep je obecně vnímán jako objektivní a „neoddiskutovatelný“, většinou podložený zdravotními důvody. Typicky se jedná o uživatele se smyslovým postižením (zrak, sluch) nebo s postižením pohybovým. Univerzální řešení by ovšem mělo zahrnovat i potřeby osob, jejichž hendikep není vnímán tak jednoznačně a vyplývá například z aktuální životní situace nebo z dočasné dílčí indispozice. Za vskutku univerzální a pro všechny přístupné lze proto označit pouze produkty a prostředí, pamatující kupříkladu i na těhotné ženy, maminky s kočárkem nebo uživatele se zlomenou nohou. S poměrně malou nadsázkou lze proto prohlásit, že prakticky jenom výjimečně fyzicky vybavený šťastlivec se v životě občas nepotká s hendikepem, jehož dopad by mohla zmírnit určitá asistivní technologie, nebo doslova cokoli jiného, co je vytvořeno na bázi univerzálního designu.

Mnohdy, i když ve své podstatě chybně, bývají mezi zdravotně postižené osoby jaksi automaticky zařazováni i senioři. Stáří ovšem samo o sobě nelze považovat za zdravotní postižení (není diagnózou), což zároveň nevylučuje, že i starý člověk může být zdravotně postiženou (hendikepovanou) osobou. Stáří s sebou nese některé typické, nicméně v daném věku nikoli neobvyklé projevy zdravotního charakteru, pro které je nejspíš spojování stáří se zdravotním postižením tak často tolerováno. Přímo pro seniory je na trhu určena celá řada produktů, které lze svou povahou směle zařadit mezi asistivní technologie. Zvláště přínosné je, pokud se jedná o nejběžnější technické prostředky každodenního života.

Hlavním přínosem asistivních technologií bezesporu je, že uživatelům pomáhají překonat jejich hendikep. To v praxi znamená zejména nové možnosti komunikace, společenského i pracovního uplatnění a větší nezávislost na okolí. Nezanedbatelné nejsou ani přínosy pro tvůrce asistivních technologií, kteří jsou při vývoji nuceni přizpůsobovat se stále více prosazujícímu se technologickému a environmentálnímu standardu a kteří v odborných týmech rozšiřují svůj rozhled nejen mezioborovou spoluprací, ale i potřebou uplatňování holistického přístupu k uživateli. Všechna tato kritéria jsou zároveň známkou kvalitní vývojářské praxe a napomáhají osobnostnímu růstu.

Inženýři Googlu: pro přístupnost děláme maximum

Vzhledem k obsáhlým diskusím na téma přístupnost mobilních operačních systémů, kterým předcházely dvě testovací studie dvou nezávislých expertů, se rozhodl přispět svou troškou do mlýna i Matěj Plch (www.blind-android.cz), který je autorem tohoto textu.

Následující řádky nemají za úkol přímo porovnávat vhodnost systémů Android a iOS pro zrakově handicapované uživatele, ale spíše vám přiblížit pohled z druhé strany, čímž je myšleno vyjádření samotné společnosti Google.

V českém shrnutí provedených testů, které rovněž před několika dny vyšlo na tomto webu, mimo jiné zaznívá kritika Googlu nejen kvůli tomu, že ve svých aplikacích porušuje základní pravidla přístupnosti, ale poukazuje i na jeho celkově laxní přístup k této problematice.

Náhoda tomu chtěla, že se mi dostal do rukou přepis rozhovoru s přední accessibility inženýrkou Googlu Eve Andersson, která poskytla interview na toto téma Národní federaci nevidomých ve Spojených státech amerických.
Jde o globální pohled na celou věc, takže se nedotýká jen prostředí operačního systému Android, ale jsou zde zmíněny mnohé další produkty, jež Google vyvíjí.

Přímo k problematice přístupnosti iOS a Androidu se vyjádřím později, tento článek prosím berte jako oficiální stanovisko Googlu, které bych tímto rád přiblížil i české veřejnosti. Cítím tak trochu povinnost hájit zájmy této společnosti i u nás, jelikož jsem s nimi v minulosti mnohokrát komunikoval ohledně přizpůsobení jejich softwaru pro nevidomé uživatele v ČR a oni i přes počáteční nedůvěru nakonec naši zemi akceptovali a díky tomu jsou asistivní technologie operačního systému Android použitelné i v České republice.

Rozhovor jsem nechal v původní podobě, zásahy do textu jsou naprosto minimální.

Závěrem tohoto úvodu mi ještě dovolte poděkovat kolegovi Radku Pavlíčkovi, který se i navzdory obsáhlosti textu rozhodl jej uveřejnit. (Já děkuju Matějovi za překlad a nabídku zveřejnit tento text na POSLEPU).

Redaktor: Google je jedna z nejvíce inovativních firem na světě. Její produkty jsou velmi známé a lze se s nimi setkat prakticky všude. Google vytváří nejrychleji rostoucí operační systémy a aplikuje je v mobilních telefonech, počítačích a dokonce i v samořídících vozidlech. Když tuto technologii budou moci používat nevidomí, pak se jejich šance na jednodušší život zvýší, v opačném případě bude podstatně nižší.

Eve Anderssonová se ve firmě Google velmi intenzivně zabývá přístupností a na sjezdu (Federace nevidomých) pronesla tyto hluboce procítěné úvahy:

Děkuji vám, Dr. Maurere. Zdravím vás všechny. Je mi velkým potěšením a ctí být tady s vámi. Prožíváme úžasný týden a s některými z vás jsem se seznámila zde na sjezdu, dozvěděla jsem se o vašich zkušenostech a získala zpětnou vazbu týkající se našich produktů a taky jsem některé produkty předváděla. Bylo to báječné.

Než jsem sem dorazila, zastavila jsem se v Atlantě a tam jsem se zúčastnila zahájení konference Národní asociace neslyšících. Konala se v kostele Ebenezer Baptist Church v Atlantě. To je ten kostel, kam chodil Martin Luther King jako dítě a kde pak kázal jako dospělý. Bylo vskutku dojemné stát na místě, kde stával tento velký muž a důvodem pro mé dojetí bylo to, že kázal o rovnosti pro všechny. Celý život jsem v ni věřila. Teď když pracuji pro firmu Google a vedu náš tým inženýrů věnujících se přístupnosti, je pro mne opravdu důležité prosazovat cíl rovnosti pro všechny.

Ráda bych vás teď trochu seznámila s tím, co v Googlu děláme na podporu přístupnosti. Normálně to v Googlu není zvykem, ale teď vám trochu pootevřu dveře, abyste mohli nakouknout do vnitřního fungování společnosti. Mým cílem je ukázat, jak vážně v Googlu přistupujeme k otázce přístupnosti a informovat vás o provedených strukturálních změnách.

Nechceme dát naše produkty na trh, získat zpětnou vazbu o funkcích, které nejsou přístupné, a teprve pak použít provizorní řešení problémů. Není to udržitelné a není to ani férové vůči lidem, kteří naše produkty používají. Proto jsme provedli změny s cílem zahrnout přístupnost už do designu, technologie a testování našich produktů. Ráda bych vám dala pár informací. Dr. Mauerer se o tom zmínil: V Googlu pracuje mnoho samostatných týmů. Google opravdu podporuje kreativitu, experimentování a individuální úsilí a to znamená, že uskutečnit takovou kulturní změnu není snadné ani rychlé, ale stejně ji uskutečňujeme.

A o některých těchto snahách vám něco řeknu.

Jak už jsem se zmínila, vedu náš tým inženýrů, který je odpovědný za přístupnost. Jedná se o skupinu, která uvnitř Googlu postupně organicky vyrůstala díky zaujetí jednotlivců, jimž ležela na srdci možnost přístupu v rámci organizace. Po čase se tato skupina stala strukturovanější a systematičtější. Náš tým se skládá z lidí s odbornými znalostmi designu založeném na zkušenostech uživatelů, technologie, testování, asistenční techniky a průzkumu mezi uživateli. Máme programové manažery, kteří pracují po celém Googlu a pomáhají instalovat softwarové vybavení. Náš dokumentační specialista se na plný úvazek věnuje vytváření dokumentace týkající se přístupnosti a máme pracovníky, kteří se specializují také na vzdělávání v této oblasti.

Když už mluvím o vzdělání, všichni noví inženýři, kteří jsou přijati v našich hlavních inženýrských centrech — v Mountain View, Kalifornii, New Yorku a Zürichu ve Švýcarsku — během svých prvních týdnů u firmy Google povinně absolvují jednohodinový workshop na téma přístupnost. V tomto praktickém workshopu se učí o přístupnosti mobilních telefonů a také o přístupnosti webu. Přímo během workshopu musí účastníci sepsat pravidla pro zpřístupnění nějaké webové aplikace. Rovněž jsme zahájili víc než deset dalších interních kurzů, na nichž se vyučuje o přístupnosti webu, Androidu, iOSu, asistenční technologii, testovacích technikách, designu založeném na uživatelských zkušenostech, provádění uživatelských studií na téma přístupnost a jiné. Také bezplatně nabízíme online kurz pro veřejnost „Úvod do přístupnosti webu“.

Pokud jde o vzdělávání, v softwarovém průmyslu je obrovský nedostatek žen, menšin a lidí s postižením a tak se je také pokoušíme oslovit. Nabízíme zaplacení školného pro všechny zájemce s postižením při absolvování kurzů ve škole Code School, aby si osvojili softwarové inženýrské techniky. Mimochodem, do mého týmu přijímáme nové lidi, takže jestli jste vy nebo některý váš známý dobrý inženýr, klidně za mnou potom přijďte.

Snažíme se o vydání pravidel týkajících se interní přístupnosti. Připravili jsme technická pravidla, kterými se řídí naši inženýři při vývoji produktů. Také jsme pro vnitřní potřebu vydali směrnice o uživatelských zkušenostech používané při navrhování našich produktů, aby byly hned od začátku navrženy správně.

Každý rok pořádáme konferenci s názvem I/O – jde o hodně velkou událost v San Francisku — a letos jsme vytvořili naše návrhové normy pro tzv. Relevantní design. Popisují, jak by se měly naše aplikace chovat a mají je také používat externí vývojáři při navrhování aplikací pro Android.

Poznámka: Jedná se o velmi často zmiňovaný Material design, do kterého bude zahalena přicházející nová verze operačního systému Android, pravděpodobně s kódovým označením Lion. Těchto grafických změn si můžete povšimnout již nyní a to například u prohlížeče Google Chrome nebo v poslední aktualizaci obchodu Google Play. Tentokrát jsme poprvé už při uvolnění produktu aplikovali v designu směrnice přístupnosti. Naším cílem ovšem není jen to, aby Google vyráběl produkty více přístupné, ale chceme, aby se takové produkty vyvíjely po celém světě.

Ve své roli jsem v poslední době byla svědkem jedné úžasné věci: zpočátku jsme museli naše produktové týmy nabádat a snažili jsme se je přinutit, aby se zapojili do navrhování přístupných produktů, ale teď se tento poměr změnil. Lidé za námi přicházejí pro radu. Táhnou nás vpřed a máme potíže s nimi udržet krok!

U lidí s postižením provádíme studie zaměřené na zkušenosti uživatelů, abychom zjistili, jak lidé naše produkty skutečně využívají. V posledních pár měsících probíhaly takové studie v Zürichu, New Yorku a v Mountain View a osobně jsem se musela některých zúčastnit. Tyto uživatelské studie jsou pro nás velmi důležité, protože se můžeme učit a jen jejich čtením jsme pochopili tolik věcí. Ráda bych vyzvala všechny, kdo se chtějí účastnit uživatelské studie, aby se přihlásili. Máme emailovou adresu speciálně vytvořenou pro tento sjezd a pokud chcete být do studie zařazeni, pošlete zprávu na adresu –. A to je vše, nic víc nemusíte udělat. Pak vám na váš e-mail odpovíme a později vás požádáme, abyste se přihlásili do uživatelské studie v oblasti vašeho bydliště.

Vedle našeho vlastního výzkumu také sponzorujeme výzkum na univerzitách. Udělujeme fakultní ceny za výzkum a teď jsme začali udělovat ceny speciálně za výzkum přístupnosti.

Další velmi důležitá věc je naše zapojení se do komunity díky naší přítomnosti na sjezdu NFB a seznámení se s co nejvíce lidmi. Chci tím říci, že NFB (Národní federace nevidomých) je pro nás velmi důležitým partnerem. Úžasná Anne Taylorová a celý tým nám poskytl výbornou zpětnou vazbu; je nesmírným potěšením s nimi pracovat a jsem jim hrozně vděčná.

Přesuňme teď naši pozornost na některá hmatatelná zlepšení. Je skvělé provádět restrukturalizační procesy, ale chci také ukázat, jak se ty změny odrážejí na našich produktech. Soustředím se pouze na jednu opravdu velmi důležitou sadu produktů pro sféru vzdělávání a pro různá pracoviště.

Jedná se o Google Drive (Disk Google), což je náš systém sdílení souborů a také dokumentů, tabulek, prezentací a formulářů. Pracujeme na zvýšení podpory přístupnosti, když jsou tyto produkty používány s odečítači obrazovky (JAWS, NVDA, VoiceOver a ChromeVox). Provedli jsme komplexní testování, abychom se přesvědčili, že je ke všemu přístup z klávesnice a také jsme zabudovali aktualizovatelnou podporu zobrazení pomocí Braillova písma v Docs a Slides.

Jednou z velkých výhod využívání těchto nástrojů ve srovnání s tradičními aplikacemi desktop productivity, aspoň pro mne, je schopnost snadno spolupracovat s ostatními lidmi. Nedávno jsme vyvinuli podporu umožňující to, aby vám odečítač obrazovky oznámil, že někdo jiný edituje stejný odstavec, který právě editujete vy, takže můžete spolupracovat v reálném čase.

Také jsme úplně zpřístupnili historii revizí, takže když jeden ze spolupracovníků rozhodí váš dokument, můžete vše vrátit zpět a upravit jej.

Nejnovější verze Google Drive se vyvíjela s ohledem na přístupnost od samého počátku. O tomto novém způsobu práce pojednává jedna z našich případových studií a jádro našeho inženýrského týmu pro přístupnost spolupracovalo velmi úzce s inženýry ze skupiny Google Drive, z nichž někteří se sami specializují na přístupnost, aby mohli správně navrhovat, vyvíjet a testovat produkt, provést uživatelské studie atd.

Google Drive vzniká a dostává se na trh postupně jako mnoho našich produktů. Za pár týdnů lidé získají na svých zařízeních přístup k novému Google Drive. Tak doufám, že se vám bude líbit!

S Michiganskou univerzitou spolupracujeme velmi úzce a ředitelka IT, Laura M. Pattersonová, řekla: „Nejnovější zlepšení v Google Drive a Docs pro uživatele asistenční technologie jsou velkým krokem vpřed a jsou příkladem závazku Googlu zpřístupnit je všem lidem v naší komunitě.“

A tak plošně pracujeme na mnoha různých produktech a já jsem chtěla uvést jen jeden příklad. Domnívám se, že je to velmi důležitá zpráva, ačkoliv nezbývá než přiznat, že máme před sebou ještě dlouhou cestu a čeká nás spousta práce. Je to nesmírně důležité a budeme o to stále usilovat. Google věří – a já též – že všichni lidé na světě mají právo na vzdělání a na zaměstnání, které odpovídá informační éře. Také si myslíme, že mají právo na vzdělání a zábavu a nepolevíme v našem snažení, dokud nedosáhneme cíle s našimi produkty Google. Chceme být součástí řešení.

Děkuji všem za poskytnutou zpětnou vazbu, podporu a děkuji Národní federaci nevidomých i Dr. Maurerovi za pozvání a možnost vystoupit.

Původní text najdete na stránce The Federation at Work with Google: Changing the Structure of Expectations.