Archiv štítku: mobilní telefon

Aplikace Záchranka – nejpřístupnější mobilní aplikace roku 2016

ZáchrankaAplikace Záchranka získala v soutěži Mobilní aplikace roku cenu za nejpřístupnější aplikaci. Aplikace umožňuje v případě nouze jednoduchým způsobem kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu a současně odeslat záchranářům informace o vaší přesné poloze, které mohou posloužit pro vaši záchranu.

Kromě této stěžejní funkce toho aplikace samozřejmě nabízí mnohem více – od možností vyhledat nejbližší pohotovost či lékárnu až po návody, jak postupovat v případě poskytnutí první pomoci. Detailní popis toho, co aplikace umí, je k dispozici například přímo na webu Záchranky či v recenzi Karla Giebische Záchranka – mějte život neustále pod dohledem.

Mě v kontextu získání ceny za nejpřístupnější aplikaci v soutěži Mobilní aplikace roku samozřejmě nejvíce zajímalo vše, co se týkalo zpřístupnění této aplikace i pro uživatele s těžkým zrakovým postižením. Filipa Maleňáka jsem proto požádal o odpovědi na několik otázek.

Co Vás vedlo k tomu, aby aplikace Záchranka byla přístupná?

Požadavek na přístupnost aplikace vzešel od komunity nevidomých, které tato aplikace velmi zaujala. Rádi jsme tak aplikaci upravili, aby byla dostupná opravdu pro všechny, zvlášť když dnešní mobilní telefony tyto možnosti nabízejí.

Narazili jste při jejím zpřístupňování na něco, co Vás zaskočilo?

Se zpřístupněním aplikace nám pomáhal Karel Giebisch, postupně jsme aplikaci upravovali dle jeho podnětů. Nenalezli jsme žádný problém. Zmínil bych však, že pohodlnější byla úprava aplikace pro iOS. Tento systém poskytuje velké množství funkcí pro nevidomé.

Kde jste čerpali znalosti ohledně přístupnosti?

Znalosti jsme čerpali z Accessibility Programming Guidelines for iOS a také z návodů na různých fórech, kde jsou postupy pro přístupnost aplikací popsány.

Dovedete prosím odhadnout časovou a finanční náročnost úprav, souvisejících s přístupností?

Finanční náročnost se pohybovala v řádech jednotek procent celkového rozpočtu na vývoj. Co se týká času, aplikaci jsme upravovali přibližně týden a následně týden testovali.

Z výše uvedených odpovědí je zřejmé, že zpřístupnění mobilní aplikace není nic finančně ani časově náročného. Stačí tedy mít jen tu správnou motivaci, chuť udělat něco pro své uživatele a potřebné znalosti a svět je hned o jednu přístupnější aplikaci bohatší 🙂

Poděkování

Závěrem nezbývá než ocenit skvěle odvedenou práci vývojářů Záchranky, poblahopřát jim k umístění v soutěži a poděkovat Karlu Giebischovi z IT Gieb a Filipu Maleňákovi z Medical Information Technologies za poskytnutí informací, potřebných k sepsání tohoto článku.

Testování přístupnosti v soutěži Mobilní aplikace roku 2016

Mobilní aplikace roku 2016Mobilní zařízení jsou dnes pro uživatele s těžkým zdravotním postižením naprosto neocenitelnými pomocníky. Umožňují jim totiž v terénu samostatně vykonávat činnosti, které ještě před pár lety mohli dělat jen s pomocí jiné osoby či na stolním počítači. Základní funkce – telefonování a psaní SMS – už dnes u řady uživatelů není důvodem, proč si mobilní telefon či tablet pořizují, a mobilní zařízení jim stále více primárně slouží jako prostředek pro získávání informací. Nevidomí či slabozrací uživatelé si mohou pomocí nich spravovat elektronickou poštu či svůj bankovní účet, vyhledávat informace na webu, může jim posloužit jako čtečka elektronických knih, mohou přes ně nakupovat, vyhledávat v jízdních řádech či získávat informace z nádražních informačních tabulí.

K tomu, aby tato skupina uživatelů mohla bezezbytku využívat možnosti, které dnešní mobily a tablety nabízí, je ale třeba, aby mobilní zařízení a aplikace v nich byly přístupné. To znamená, aby s v případě uživatelů s těžkým zrakovým postižením (na jejichž potřeby jsme se během testování zaměřili nejvíce) s nimi bylo možné pracovat bez zrakové kontroly pouze pomocí hlasového nebo hmatového výstupu.

Jak jsme testovali

Jsme proto velmi rádi, že jsme mohli navázat na loňskou úspěšnou spolupráci s organizátory soutěže Mobilní aplikace roku, i letos v této soutěži hodnotit přístupnost a následně jedné z aplikací udělit ocenění Nejpřístupnější aplikace.

Vlastní testování aplikací opět proběhlo formou expertního a uživatelského testování – tedy praktického vyzkoušení funkčnosti a ovládání aplikace na telefonu s aktivním odečítačem obrazovky. Přístupnost jsme testovali na platformách iOS (odečítač obrazovky Voice Over) a Android (odečítač obrazovky Talk Back). Hodnocená kritéria byla inspirována pravidly pro tvorbu uživatelských rozhraní, v nichž je přístupnost zmiňována, a vycházela i z principů pravidel přístupnosti WCAG 2.0 či Mobile Accessibility Guidelines od BBC.

Zvolená kritéria vypadala následovně a v obecné rovině měla následující výsledky.

1. Čitelnost obsahu

Veškerý prezentovaný obsah by měl být dostupný i s podporou odečítače.
Z testovaných aplikací čtvrtina vykazovala problém s nedostupností obsahu, přičemž se jednalo o situace očekávané i neočekávané. Očekávané bylo, že hry budou přístupné hůře či vůbec, což se potvrdilo. Problémy se ovšem vyskytly i v aplikacích, které nabízí standardní textový a multimediální obsah, což překvapující bylo. V tomto případě na vině bylo použití nestandardních komponent uživatelského rozhraní, s nimiž odečítací funkce neumí interagovat.

2. Identifikace prvků

Každý prvek, který nese nějakou ucelenou informaci, by měl být uživatel schopen s odečítačem identifikovat a to buď dotykem na prvku, či jeho nalezením při sekvenčním průchodu obrazovkou.

Při letošním testování se opakovaly v této oblasti stejné problémy z minulého roku, tj. problémy při sekvenčním průchodu obrazovkou. Prakticky všechny aplikace kromě té vítězné měly aspoň drobný problém se sekvenčním průchodem obrazovkou. Ten je důležitý pro uživatele, kteří nezvládnou zaměřit ovládací prvky přímo na displeji, což je většina uživatelů odečítacích funkcí. Problém je způsoben mixováním různého obsahu na jedné obrazovce, i když se vizuálně tváří, že je vícevrstevnatý, dále mixováním nativních obládacích prvků a prvků prezentovaných skrze webové oblasti bez
implicitního ošetření přístupnosti a nakonec bývá tento problém způsoben interaktivními prvky, které v závislosti na fokusu mění svůj vzhled či obsah.

Problematičnost tohoto aspektu přístupnosti je navíc v tom, že uživatelská zkušenost s takto se chovající aplikací může být pozitivní i negativní v závislosti na tom, jak uživatel je plně seznámen s asistivními funkcemi svého mobilního zařízení. Některé způsoby ovládání nejsou v zásadě špatné, ale začátečníkům činí obtíže a tudíž je nutno brát na zřetel tuto nejhorší variantu.

3. Popis prvků

Každý prvek, pokud sám o sobě nenese nějakou textovou informaci, by měl mít svůj implicitní textový popisek.

Více než polovina aplikací se potýkala s problémem implicitně nepopsaných grafických ovládacích prvků, což při velkém množství takových prvků může vést až k nepřístupnosti aplikace. Taková situace ani u jedné z aplikací nenastala, ale i přesto to nesnižuje důležitost tohoto aspektu přístupnosti. Ten se pojí i se schopností správně rozpoznat typ a stav ovládacích prvků, kde jsme nezaznamenali vážnější komplikace.

4. Ovládání prvků

Každý prvek by měl být s podporou odečítače ovladatelný, což znamená, že by mělo být možné měnit jeho stav či jej aktivovat.

Žádná z aplikací nevykazovala chování, které by zabraňovalo ovládání jejích prvků s podporou asistvních funkcí s výjimkou případů, kdy v aplikaci nebyla přístupná větší oblast obrazovky. Kéž by i ostatní pravidla bylo možné hodnotit nad testovanými aplikacemi takto pozitivně.

5. Struktura rozhraní

Aplikace by měly používat prvky rozhraní, které zlepšují komfort ovládání, jako jsou nadpisy, přepínače panelů či výchozí tlačítka Zpět.

Strukturální prvky testované aplikace používaly spíše sporadicky, což je rozhodně škoda, neboť to zvyšuje uživatelský komfort při používání asistivních funkcí a to zejména vlivem větší předvídatelnosti uživatelského rozhraní aplikací.

Tento problém pramení zejména z použití nestandardních ovládacích prvků, které nemají korektně definováno přístupnostní rozhraní. Lze se tomu vyhnout používáním standardních ovládacích prvků, které nejsou zřejmě pro vývojáře dostatečně atraktivní, i když nabízí velké možnosti přízpůsobení a implementují přístupnostní rozhraní samy o sobě.

A jak to celé dopadlo?

Zvláštní cenu Blind Friendly za nejpřístupnější aplikaci roku 2016 jsme udělili mobilní aplikaci, která dosáhla nejlepších výsledků v expertním a uživatelském posouzení přístupnosti. Hodnotili jsme vítězné aplikace v každé kategorii, pro kterou hlasovala veřejnost a vybírali tu aplikaci, která měla z hlediska přístupnosti nejméně chyb.

ZáchrankaJako nejlepší aplikaci z hlediska přístupnosti jsme z námi testovaných aplikací vyhodnotili aplikaci Záchranka. Jak už napovídá její název, aplikace umožňuje v případě nouze jednoduchým způsobem kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu. Současně odesílá informaci o přesné poloze a další užitečné informace, které slouží pro záchranu toho, kdo aplikaci k témuto účelu použije.

Aplikace Záchranka je na tom z hlediska přístupnosti opravdu skvěle a jistě může posloužit i jako vzor, jak by přístupná aplikace měla vypadat. Blíže se s ní s její přístupností můžete seznámit v článku Aplikace Záchranka – nejpřístupnější mobilní aplikace roku 2016.

Poděkování

Na závěr bych rád poděkoval Martině Paroubkové a Kateřině Bartas z organizačního týmu soutěže Mobilní aplikace roku, které opět přijaly naši nabídku na spolupráci a mají velkou zásluhu na tom, že přístupnost dostala v této soutěži i při samotném vyhlašování výsledků odpovídající a důstojný prostor. Mé poděkování patří také Romanu Kabelkovi a Michalu Jelínkovi, kteří se do testování aktivně zapojili a odvedli na něm velký kus práce. Romanovi taktéž patří poděkování za pomoc s přípravou tohoto článku.

Kam dál

Chcete tvořit přístupné mobilní aplikace a nevíte, jak na to? Následující zdroje vám mohou pomoci seznámit se s touto tématikou. Není se čeho obávat, principy přístupnosti jsou stále stejné a to hlavní z nich shrnují výše popsaná kritéria, podle nichž jsme testovali.

Je Android skutečně přístupný pro nevidomé?

Po odchodu mobilů Nokia se zpřístupněným systémem Symbian do křemíkového nebe řeší i nevidomí uživatelé mobilů, jakou platformu při koupi nového přístroje zvolit. Při hledání nového mobilu mají nevidomí jednu velkou jistotu a jedno velké dilema. Tou jistotou je, že nový chytrý telefon budou místo starých dobrých fyzických tlačítek ovládat pomocí dotykového displeje, protože nedotykové telefony prostě nejsou. A velkým dilematem je, jakou platformu zvolit. Při tomto rozhodování je jedno z nejdůležitějších kritérií přístupnost.

V současnosti se jako o reálně přístupných platformách i pro zcela nevidomé uživatele mluví o dvou nejrozšířenějších systémech: iOS od Applu a Android od Googlu. Oba systémy mají početné tábory nevidomých uživatelů. Mnozí z těchto uživatelů, ať už pracují v iOS, nebo Androidu, vám řeknou, že právě ten jejich systém je to nejlepší a nejpřístupnější řešení. Nejsou to ale jen subjektivní dojmy těch, kteří do nového mobilu investovali své finance a spoustu úsilí ke zvládnutí obsluhy nového dotykového zařízení poslepu, takže si svůj těžce nabytý mobil nebudou nakonec hanit? A není v tom často také mnoho iracionálních pocitů, ve kterých se otázka zda Apple, nebo Google řeší podobně jako otázka zda Sparta, nebo Baník? Je tedy možné nalézt někde objektivní pohled na přístupnost iOS a Androidu? A jaká kritéria vůbec musí systém splňovat, abychom ho označili za přístupný?

Dva testy, dva různé přístupy

V minulých měsících byly na webu publikovány dva testy přístupnosti Androidu od uznávaných expertů na přístupnost, kteří minimálně deklarovali snahu o objektivitu. Autory testů jsou Chris Hofstader a Marco Zehe. Chris Hofstader je nevidomý informatik, který dlouhá léta působil jako vedoucí vývoje odečítače JAWS. Marco Zehe je také bývalý člen vývojového týmu JAWSu a v současnosti pracuje v Mozilla Foundation jako člověk odpovědný za přístupnost jejich produktů. Oba pánové jsou zkušenínevidomí uživatelé applovských zařízení se systémem iOS, nicméně i podle některých jejich dalších článků bych zrovna tyto dva autory nepodezříval z nekritického fanouškovství pro Apple. Chris Hofstader byl např. v nedávném článku Apple and the Accessible Internet dosti kritický ke způsobu práce na webu s odečítačem VoiceOver v OSX. Marco Zehe zase v textu Switching Back to Windows popisuje, jak ho dlouhodobě neřešené problémy v přístupnosti v OSX přiměly vrátit se k Windows a NVDA. To se tedy týkalo desktopového systému OSX, k čemu ale tito dva autoři dospěli u mobilních platforem?

Chris a Marco zvolili k testování zcela odlišné přístupy. Chris postupoval systematicky, čistě podle objektivních měřítek, standardů a doporučení BBC Mobile Accessibility Guidelines, jejichž obdoba se stane v USA součástí právního předpisu zabývajícího se přístupností (Section 508). Chris testoval všechny prvky ve všech aplikacích dodávaných se standardním tabletem Googl Nexus 7 a hledal všechny nedostatky, jako jsou nepopsané grafické elementy, objekty, na které nelze přejít šviháním, a další. Oproti tomu Marco Zehe šel cestou uživatelského testování. Rozhodl se na 30 dní odložit svůj iPhone a používat výhradně Google Nexus 4 s aktuálním Androidem, aby zjistil, zda a jak Android splní všechny jeho nároky na chytrý dotykový mobil. Chris se pevně držel jen aplikací dodaných Googlem bez možnosti mobil doplnit jakýmikoli aplikacemi třetích stran. Oproti tomu Marco využil všechny další zdroje, které mohly zlepšit použitelnost jeho mobilu.

Jaký byl výsledek testu Chrise Hofstadera?

To můžete vytušit už z názvu jeho článku Testing Android Accessibility: I Give Up (Testování přístupnosti ‚Androidu: vzdávám to). Chris poukazuje mimo jiné na to, že aplikace přímo z dílny Googlu porušují i naprosto základní pravidla, jako je právě popisování grafických prvků a nedostupnost prvků při procházení gestem švihání. Přestože jsou tyto chyby snadno a levně odstranitelné, vyskytují se v Androidu nepřijatelně často , což podle Chrise svědčí o minimální ochotě Googlu zabývat se přístupností.

Chris Hofstader se dále v článku Testing Android Accessibility: The Programmer’s Perspective (Testování přístupnosti Androidu: Z pohledu programátora) také podíval na to, jak je pro vývojáře aplikací pro Android snadné, či těžké zajistit přístupnost svých aplikací. Chris porovnává API pro přístupnost, která mají programátoři k dispozici na různých platformách od Windows XP, přes OSX, iOS, Windows 8.1, Gnome až právě po Android. Konstatuje, že ačkoli je Android jeden z novějších systémů, jeho API pro přístupnost je nejhorší. Pokud tedy chce vývojář udělat přístupnou aplikaci pro Android, bude ho to stát mnohem více úsilí než pro jakýkoli jiný z výše uvedených systémů. Slabá podpora přístupnosti přímo na systémové úrovni tedy může vést i k daleko většímu podílu špatně přístupných aplikací třetích stran.

K čemu dospěl Marco Zehe?

I to se dá odhadnout z titulku posledního ze série článků, které Marco během testování den po dni publikoval. Nakonec nevydržel s Androidem celých 30 dní, ale už 18. den napsal článek I quit (Končím).

Marco Zehe se během svého uživatelského testování snažil obcházet nedostatky v přístupnosti, na které poukazoval Chris Hofstader, což mnohdy po určitém laborování či za pomoci vidící osoby šlo. Naplno těžil z bohaté nabídky aplikací třetích stran a využíval variability a rozšiřitelnosti Androidu, což je jeho velkou výhodou oproti iOS. Vzhledem k obdobnému testu, který dělal o rok dříve, konstatoval, že přístupnost Androidu se dosti zlepšila a že při práci v Androidu nenarazil na žádný fundamentální problém. Nicméně během intenzivního každodenního používání se setkával neustále s množstvím menších problémů, které jeho práci znepříjemňovaly a činily neefektivní natolik, že to déle jak oněch 18 dní nevydržel.

Mezi problémy, na které ve svém blogu poukázal, patří nekonzistentní chování při rolování seznamů, absence funkce Clona obrazovky, nesnadná editace textu včetně nedostatečné hlasové odezvy při použití hardwarové klávesnice, náhodně měněné položky některých menu, nedostatečná podpora braillského vstupu a výstupu a nevyladěná zvuková signalizace TalkBacku.

Závěr

Dva naprosto odlišně postavené testy tedy došly ke shodným závěrům. Úroveň přístupnosti iOS a Androidu se významně liší jak podle čistě formálních kritérií, tak i z hlediska uživatelské zkušenosti.

Je zde tedy Apple, který bere přístupnost jako integrální vlastnost iOS a snaží se o stoprocentní přístupnost svých vlastních aplikací, a na druhé straně Google, který v Androidu poskytuje jen slabou podporu pro přístupnost aplikacím třetích stran a i ve svých vlastních aplikacích porušuje základní pravidla přístupnosti. Proč bychom za takového stavu věcí měli Android prohlašovat za přístupný systém?

Mnoho nevidomých uživatelů sice s Androidem úspěšně pracuje, zásadní otázkou ale je, zda je to díky skvělé podpoře Googlu, nebo spíš navzdory velmi slabé podpoře Googlu. Z výše uvedeného se zdá, že pravdivá je ta druhá možnost. To samozřejmě neznamená, že Android je pro nevidomého uživatele nutně špatná volba. Kromě úrovně přístupnosti člověk vždy vybírá i podle dalších kritérií, jako je cena, variabilita systému, nabídka aplikací, hardwarové vybavení přístroje, a jistě také záleží, k čemu všemu chce člověk mobil využívat.

Pokud bychom ale Android v současné podobě přijali jako přístupný systém, posunuli bychom laťku toho, co vše se dá označit za přístupné, příliš nízko. Když vidíme, jak vážně bere přístupnost svého softwaru Apple, není důvod, abychom se u Googlu spokojili s přístupností o několik úrovní horší. Netvrďme tedy, že Android je přístupný jen proto, že jsme schopni se se všemi nedostatky, na které v něm narážíme, poprat, ale spíše se snažme přimět Google, aby se přístupností zabýval stejně vážně jako jeho konkurence.

Článek připravil Honza Šnyrych.

Články, ze kterých jsem čerpal