Přečetl jsem: Bobbie Peers – Zloděj luridia

Nikdo z cestujících nezpozoroval, že starší pán skočil na koleje. To už se ozývalo rachocení přijíždějícího vlaku a proud vzduchu z tunelu zesiloval. Muž se naposledl ohlédl k nástupištu, otočil se a zmizel v temném podzemí.

Ten starší pán byl dědeček Williama Wentona – kluka, který je neuvěřitelně dobrý v luštění šifer a jenž se od chvíle, co jeho dědeček beze stopy zmizel v londýnském metru, už osm let společně s rodiči skrývá v Norsku.

Když William vyluští Nemožnost, nejsložitější šifru na světě, spustí tím nevratný řetěz událostí. Aby se vyhnul bezprostředně hrozícímu nebezpečí, musí se co nejrychleji dostat do londýnského Centra posthumánního výzkumu, kde eho život zde nabírá nový a nečekaný směr. Svět, do kterého se dostal, je totiž plný překvapení, robotů a šifer. William se rychle seznamuje s novým prostředím a pomalu začíná odhalovat stará rodinná tajemství. A zjišťuje, že bez dědečka, po němž zdědil zálibu a nadání v luštění šifer, se dál nedostane. Dědeček je totiž jediný, kdo mu může pomoci celou tu motanici rozplést a odhalit zloděje tajemného luridia. Naštěstí na to není sám a spolehlivou parťačku najde ve spolužačce Iscii.

I když je z knihy cítit lehká analogie s příběhy Harry Pottera (propojení reálného a fantasy světa, místo Bradavic zde máme Centrum postuhumánního výzkumu, místo hůlek orby, místo Hermiony Isciu), jeden velký rozdíl zde je – svět, v nemž se William ocitá, totiž není postaven na magii, ale na vědě. A tak možná ty věci, s nimiž se v knize dnešní malí čtenáři setkají a o kterých si zatím jen přečtou, pro ně budou za několik (desítek) let běžnou realitou. Vzpomínám si, že když jsem jako dítě četl Neználka ve Slunečním městě, bral jsem auto bez řidiče jako nereálnou fantazii autora. A dnes?

Ačkoliv je Zloděj luridia kniha určená pro děti, bavila i mě. Autor vsadil na jednoduchý a přímočarý příběh, nepostrádající vtip a napětí, a moc se “nezdržuje” popisem prostředí, ani nám cestu k cíli nekomplikuje nějakým filozofováním nad nesmrtelností chrousta. Za mě se mu napsání knihy pro děti podařilo na sto procent. A pevně věřím, že to tak vyhodnotí i mé děti 🙂

Zařazení knihy do série William Wenton a její označení pořadovým číslem 1 dává tušit, že by setkání s Williamem nemuselo být poslední.

A když už jsme u toho snění, filmové zpracování by také nebylo na škodu. A od něj už by pak mohl být jen krůček k “Wentonmánii” – už teď se těším na to, jak pak budu doma místo po neuklizených kostičkách Lega šlapat po neuklizených orbech a s dětmi po večerech luštit šifry 🙂

Ukázka z knihy na ISSUU

Knihu Zloděj luridia vydala Kniha Zlín, 244 stran, překlad Marie Voslářová, ISBN 978-80-7473-425-0.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Pokud hledáte vhodný dárek pro děti k Vánocům, Zloděje luridia mohu jen doporučit. Ať už v papírové, nebo v elektronické podobě.

Radek Pavlíček

Radek se přístupnosti a speciální ICT pro uživatele s těžkým postižením zraku věnuje od roku 1998.Blog POSLEPU založil v roce 2007 a protože práce je mu koníčkem, stále jej baví na něj psát a udržovat ho aktivní a aktuální.
Radek Pavlíček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..