Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Po posledních dvou Holeovkách, u kterých mi přišlo, že Nesbø už ztrácí dech a styl, jakým byly napsány, mi trochu kazil zážitek ze čtení, byl pro mě první díl Krve na sněhu příjemným překvapením. A ačkoliv byl přijat čtenáři rozpačitě, mně osobně se líbil. Proto jsem se těšil i na druhý díl, nesoucí název Půlnoční slunce.

Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.

Ulf Hansen rozhodně nemá snadný život. I on potřeboval velmi rychle získat nějaké peníze a protože mu šlo do slova a do písmene o život, neváhal se v této věci obrátit na bankéře, u kterého není problém potřebný obnos za nějakou tu protislužbu získat. Tím bankéřem není nikdo jiný než Rybář – drogový boss, s níž měl co do činění i Olav z prvního dílu.

Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.

Schovat se v prostředí, kde každý každému vidí až do talíře, není totiž nijak jednoduché. A když už hned při příjezdu vzbudí rozruch tím, že se prohlašuje za lovce, který jede lovit bělokury, ale o jejich lovu nic neví a dokonce nemá ani zbraň, nijak důvěryhodně to na místní nepůsobí. Problémy proto na sebe nenechají dlouho čekat.

Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.

Pokud máte rádi severské detektivky a líbil se vám první díl, Půlnoční slunce si určitě přečtěte.

Ukázka z knihy na ISSUU

Půlnoční slunce vydává Kniha Zlín, série Krev na sněhu, 214 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-320-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Na koho se obrátit, když si chci nechat vytvořit skvěle přístupný web

Žádostí o doporučení webdeveloperského studia či freelancera, který umí vytvořit přístupný web, jsem dostal v poslední době několik. Své tipy jsem sepsal, a protože by mohly posloužit i někomu dalšímu, dávám je veřejně k dispozici.

Tak pojďme na to 🙂

Kdybych si chtěl nechat vytvořit přístupný e-shop, oslovil byl buď PeckaDesign, nebo w3w.cz. Co jsem měl možnost seznámit se (a používat) výsledky jejich práce, tak v obou případech se jednalo z hlediska přístupnosti o velmi povedené e-shopy.

Pokud bych potřeboval schopného frontendistu, obrátil bych se buď na Martina Michálka, Dana Střelce nebo na Superkodéry, protože je považuju za naprostou špičku v oboru.

Kdybych sháněl webového grafika, který nenahlíží na web jako na sadu plakátů propojených odkazy a neulétává na titěrném a obtížně čitelném písmu, určitě bych oslovil Pavla Kouta z WEBface nebo Filipa Košnara. S Pavlem jsme se potkali u několika projektů a Filip je autorem grafického návrhu vzdělávacího portálu Pélion.

Kdybych byl zastupitel obce nebo města a sháněl dodavatele, který by mi vytvořil přístupný obecní nebo městský web, určitě bych kontaktoval WEBHOUSE. Přístupnosti se věnují dlouhodobě a s jejich redakčním systémem lze bez obtíží vytvořit přístupný web.

Přípravu nového webu (nebo redesign toho stávajícího) bych se určitě nebál svěřit Pixymu, Plaváčkovi, Vítkovi Dlouhému z Nuvio, Michalu Malénkovi nebo Janu Brblovi Bažantovi. Pixy je mimo jiné spoluautorem Dogma W4 i původních českých Pravidel přístupnosti, která vznikla ještě na Ministerstvu informatiky. S Plaváčkem jsme spolupracovali na zpřístupnění webu obce Třebihošť, který dodnes používám na školeních jako příklad toho, jak se to má dělat, s Vítkem na zpřístupnění webu ČÚZK, no a Michal je autorem stávající podoby Blind Friendly Webu (která mimochodem vychází z šablony od Nuvio Templates). S Brblou jsme pak svého času velmi intenzivně spolupracovali na co nejlepším zpřístupnění webu Knihovny digitálních dokumentů.

No a kdybych hledal nějaké open source řešení, jednoznačně bych sáhnul po WordPressu. Přijde mi, že má nejpropracovanější přístupnostní ekosystém (hodně wordpressích vzhledů/themes je accessibility ready) a má přístupný nejen frontend, ale i backend. No a když na něm běží i POSLEPU, tak to určitě nebude špatná volba 🙂

Výčet výše určitě není úplný a je skoro jisté, že jsem na někoho se zkušenostmi v oblasti přístupnosti zapomněl 🙁 Tvoříte weby a berete při tom přístupnost na zřetel? Nenašli jste se v tomto seznamu a chtěli byste v něm být? Připomeňte se mi prosím v komentářích a něco s tím provedeme 🙂

Děkuji.

Přečetl jsem: Kristina Ohlssonová – Lotosové blues

Před časem jsem od Kristiny Ohlssonové četl krimi Nechtění. Protože se mi líbilo, využil jsem možnost získat reading copy (tímto děkuji nakladatelství Kniha Zlín za její poskytnutí) Kristinina u nás právě vycházejícího díla s názvem Lotosové blues a hned se pustil do čtení.

Kniha Lotosové blues je dle mého názoru jedna z těch, která čtenáře na začátku chytne a nepustí až do samého závěru. V tomto kontextu musím říci, že mi docela vyhovuje rozkopané Brno, protože cesta do a z práce mi trvá déle a mám tedy více času na čtení 🙂

Hlavní postavou knihy je Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který vychovává dcerku své tragicky zesnulé sestry. Rozumí své práci, má velké ego a sex appeal, kterému neodolá žádná žena a kterého i přes nezávazný vztah se svou partnerkou Lucy rád využívá. V knize to tedy občas eroticky zajiskří, což ději pochopitelně vůbec neškodí 🙂

Jednoho dne se v Martinově kanceláři objeví muž, který si říká Bobby. Požádá Martina, aby mu pomohl očistit jméno jeho mrtvé sestry, která byla obviněna z několika trestných činů. Bobby tvrdí, že Sářin advokát neodvedl dobrou práci a že on má důkazy o její nevině. Současně také požádá Martina, aby našel Bobbyho synovce Mia, který se ztratil právě ten den, kdy Sára spáchala sebevraždu.

Martinovi se do toho zpočátku vůbec nechce, protože se nepovažuje za soukromého detektiva. Zvědavost jej ale nakonec přemůže a pustí se do pátrání. Postupně zjišťuje, že na celém tom případu opravdu něco nesedí a Martin se snaží zjistit co. Ve výpovědích objevuje mezery, má k dispozici materiály od asistentky advokáta, který se případem zabýval či deník, který dodala Sářina kamarádka Jenny, ale nikdo mu nepřikládal žádnou váhu.

Celý případ jej pohlcuje víc a víc a ačkoliv je několikrát varován, aby v pátrání přestal, nestane se tak a postupně se Martin i jeho nejbližší dostávají do velkého nebezpečí. Většího, než si v první chvíli vůbec dokáže představit. On sám je najednou podezřelý ze závažných zločinů. Ačkoliv nemá opouštět Švédsko, vydává se spolu s Lucy do USA, aby zde pátral po dalších stopách. Situace se ale stále více komplikuje a Martin si uvědomuje, že se zapletl do opravdu velmi nebezpečné hry. Bude mít vůbec nějakou šanci opustit smrtonosnou horskou dráhu, na kterou nevědomky nasedl a po níž se nezadržitelně řítí vpřed?

S postupujícím pátráním mu některé souvislosti začínají dávat smysl a když už se zdá, že vše spěje ke zdárnému konci, přijde nečekaný úder soupeře do míst, která jsou pro něj nejcitlivější. Kniha rychlým tempem graduje do strhujícího finále, které sice přinese odpovědi na některé otázky, ale že by člověk zavíral knihu s pocitem mám hotovo a vše je mi jasné, to se tedy nestane ani náhodou. Finále naopak připravuje půdu pro další díl s Martinem Bennerem v hlavní roli.

Osobně mi velmi vyhovuje styl, jakým Kristina Ohlsson píše. Její knihy mají spád, příběh nenudí, je dobře vystavěný a neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty. Pokud tedy máte rádi detektivky, které splňují výše uvedené, určitě si knihu kupte.

Já se už teď těším na druhý díl ze série Martin Benner. Ten by se měl jmenovat Mios Blues a věřím, že se v něm dozvíme odpovědi na otázky, které v této knize zůstaly nezodpovězeny.

Ukázka z knihy na ISSUU

Ukázky v knihy v dalších formátech: PDF (459 kB) | EPUB(519 kB) | MOBI (214 kB)

Lotosové blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, edice FLEET, 400 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-370-3.