Archiv rubriky: Recenze

Přečetl jsem: Carl-Johan Forssén Ehrlin – O králíčkovi, který chtěl usnout

Králíček Kája nemůže usnout. Ještěže jeho maminka zná cestu k strýčkovi kouzelníkovi Zíválkovi, který dokáže našeho malého nezbedu uspat. Králíček Kája tedy putuje s maminkou k jeho domečku. Cestou potkává nové přátele a učí se od nich, jak usínání může být zábavné i příjemné současně.

O králíčkovi, který chtěl usnout - obálka knihyÚtlá knížka švédského psychologa Carla-Johana Forsséna Ehrlina s názvem O králíčkovi, který chtěl usnout je takovou trochu jinou knihou pro děti. Neoslní ani rozsahem, ani příběhem. Její kouzlo a síla, proč se stala senzací internetového obchodu Amazon, tkví v něčem jiném. Způsob, jakým je napsána – a následně čtena, má děti zklidnit, motivovat je spánku a v ideálním případě i uspat.

Máme tři děti, takže testovací předčítání a uspávání mohlo začít. Nejmladší Víťa (necelé dva roky) a nejstarší Jiřík (10 let) mi nepřišli jako vhodní kandidáti (Víťa ještě moc malý a Jiřík už zase velký), tak jsem přečtení knížky nabídl sedmileté Kačence. Ta s nadšením souhlasila.

Knížka o králíčkovi se Kačce jí líbila a v průběhu čtení na ní bylo i vidět, že četba na ni zabírá a že se jí klíží oči. Zvědavost ale byla silnější, a proto se někdy v polovině četby odehrál tento rozhovor.

Taťko, ta knížka je vážně uspávací.

Tak proč ještě nespíš, Kačenko?

Čekám, jak to dopadne 🙂

Kačka se konce knížky (která je opravdu krátká, vlastní příběh zabírá 10 stran) dočkala, ale chvílí po dočtení už spokojeně spala.

Jak se mi četlo

Technika, popsaná a doporučována v knize, není pro nás nic nového. Změna tónu hlasu, dikce či hlasitosti promluvy, to vše při čtení knih dětem před spaním běžně používáme a děti jsou na to zvyklé. Jen to oslovování jménem a řízené zívání bylo něco nového. I když jak se to vezme. Neřízenému zívání se při čtení poměrně často neubráním, takže prakticky vzato, ani zívání při čtení pro naše děti vlastně žádná novinka není 🙂 Technika čtení mi tedy problém nedělala.

Co mě ale při čtení rušilo a komplikovalo mi ho, byl překlad. Nebo možná styl, jakým je kniha napsána. Text měl úplně jinou dynamiku, než na jakou jsem zvyklý, a obzvlášť časté prokládání textu slovem teď bylo pro mě velmi nepřirozené. A přiznám se, že ke konci knížky už jsem slovo teď vynechával 🙂

Koupit, nekoupit?

Pokud máte zkušenosti s předčítáním knih a děti vám večer bez problémů usínají, kniha vám dle mého názoru nic nového nepřinese. Pokud ale mají vaše děti problémy s usínáním a chcete vyzkoušet nějakou novou uspávací techniku, knížku si pořiďte. Myslím, že minimálně za vyzkoušení stojí. A nejen u této, ale i u dalších knih můžete naučenou techniku následně použít.

O králíčkovi, který chtěl usnout vydává Kniha Zlín, 28 stran, překlad Zuzana Pospíšilová, ISBN 978-80-7473-395-6.

Děkuji Knize Zlín za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Po posledních dvou Holeovkách, u kterých mi přišlo, že Nesbø už ztrácí dech a styl, jakým byly napsány, mi trochu kazil zážitek ze čtení, byl pro mě první díl Krve na sněhu příjemným překvapením. A ačkoliv byl přijat čtenáři rozpačitě, mně osobně se líbil. Proto jsem se těšil i na druhý díl, nesoucí název Půlnoční slunce.

Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.

Ulf Hansen rozhodně nemá snadný život. I on potřeboval velmi rychle získat nějaké peníze a protože mu šlo do slova a do písmene o život, neváhal se v této věci obrátit na bankéře, u kterého není problém potřebný obnos za nějakou tu protislužbu získat. Tím bankéřem není nikdo jiný než Rybář – drogový boss, s níž měl co do činění i Olav z prvního dílu.

Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.

Schovat se v prostředí, kde každý každému vidí až do talíře, není totiž nijak jednoduché. A když už hned při příjezdu vzbudí rozruch tím, že se prohlašuje za lovce, který jede lovit bělokury, ale o jejich lovu nic neví a dokonce nemá ani zbraň, nijak důvěryhodně to na místní nepůsobí. Problémy proto na sebe nenechají dlouho čekat.

Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.

Pokud máte rádi severské detektivky a líbil se vám první díl, Půlnoční slunce si určitě přečtěte.

Ukázka z knihy na ISSUU

Půlnoční slunce vydává Kniha Zlín, série Krev na sněhu, 214 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-320-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Kristina Ohlssonová – Lotosové blues

Před časem jsem od Kristiny Ohlssonové četl krimi Nechtění. Protože se mi líbilo, využil jsem možnost získat reading copy (tímto děkuji nakladatelství Kniha Zlín za její poskytnutí) Kristinina u nás právě vycházejícího díla s názvem Lotosové blues a hned se pustil do čtení.

Kniha Lotosové blues je dle mého názoru jedna z těch, která čtenáře na začátku chytne a nepustí až do samého závěru. V tomto kontextu musím říci, že mi docela vyhovuje rozkopané Brno, protože cesta do a z práce mi trvá déle a mám tedy více času na čtení 🙂

Hlavní postavou knihy je Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který vychovává dcerku své tragicky zesnulé sestry. Rozumí své práci, má velké ego a sex appeal, kterému neodolá žádná žena a kterého i přes nezávazný vztah se svou partnerkou Lucy rád využívá. V knize to tedy občas eroticky zajiskří, což ději pochopitelně vůbec neškodí 🙂

Jednoho dne se v Martinově kanceláři objeví muž, který si říká Bobby. Požádá Martina, aby mu pomohl očistit jméno jeho mrtvé sestry, která byla obviněna z několika trestných činů. Bobby tvrdí, že Sářin advokát neodvedl dobrou práci a že on má důkazy o její nevině. Současně také požádá Martina, aby našel Bobbyho synovce Mia, který se ztratil právě ten den, kdy Sára spáchala sebevraždu.

Martinovi se do toho zpočátku vůbec nechce, protože se nepovažuje za soukromého detektiva. Zvědavost jej ale nakonec přemůže a pustí se do pátrání. Postupně zjišťuje, že na celém tom případu opravdu něco nesedí a Martin se snaží zjistit co. Ve výpovědích objevuje mezery, má k dispozici materiály od asistentky advokáta, který se případem zabýval či deník, který dodala Sářina kamarádka Jenny, ale nikdo mu nepřikládal žádnou váhu.

Celý případ jej pohlcuje víc a víc a ačkoliv je několikrát varován, aby v pátrání přestal, nestane se tak a postupně se Martin i jeho nejbližší dostávají do velkého nebezpečí. Většího, než si v první chvíli vůbec dokáže představit. On sám je najednou podezřelý ze závažných zločinů. Ačkoliv nemá opouštět Švédsko, vydává se spolu s Lucy do USA, aby zde pátral po dalších stopách. Situace se ale stále více komplikuje a Martin si uvědomuje, že se zapletl do opravdu velmi nebezpečné hry. Bude mít vůbec nějakou šanci opustit smrtonosnou horskou dráhu, na kterou nevědomky nasedl a po níž se nezadržitelně řítí vpřed?

S postupujícím pátráním mu některé souvislosti začínají dávat smysl a když už se zdá, že vše spěje ke zdárnému konci, přijde nečekaný úder soupeře do míst, která jsou pro něj nejcitlivější. Kniha rychlým tempem graduje do strhujícího finále, které sice přinese odpovědi na některé otázky, ale že by člověk zavíral knihu s pocitem mám hotovo a vše je mi jasné, to se tedy nestane ani náhodou. Finále naopak připravuje půdu pro další díl s Martinem Bennerem v hlavní roli.

Osobně mi velmi vyhovuje styl, jakým Kristina Ohlsson píše. Její knihy mají spád, příběh nenudí, je dobře vystavěný a neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty. Pokud tedy máte rádi detektivky, které splňují výše uvedené, určitě si knihu kupte.

Já se už teď těším na druhý díl ze série Martin Benner. Ten by se měl jmenovat Mios Blues a věřím, že se v něm dozvíme odpovědi na otázky, které v této knize zůstaly nezodpovězeny.

Ukázka z knihy na ISSUU

Ukázky v knihy v dalších formátech: PDF (459 kB) | EPUB(519 kB) | MOBI (214 kB)

Lotosové blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, edice FLEET, 400 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-370-3.