V oblasti webové přístupnosti se občas potkávám s nápadem a dotazy “vyřešit přístupnost” vytvořením separátní, přístupné verze webu pro uživatele se specifickými potřebami (či dokonce jen nějakou část uživatelů – typicky například pro uživatele nevidomé či slabozraké).

Ačkoliv se tento přístup může na první pohled zdát jako vhodné (a mnohdy i rychlé) řešení, ve skutečnosti přináší řadu problémů a nevede ke skutečnému zpřístupnění webu.

Proč nejsou separátní verze vhodným řešením?

Omezený přístup k obsahu či funkcím webu

Separátní verze často neobsahují veškerý obsah nebo funkce hlavního webu, což omezuje uživatele v plném využití služeb, které web nabízí.

Představte si, že přijdete do obchodu, a jen proto, že hůře vidíte nebo chodíte,

• nemůžete do obchodu vstoupit hlavním vchodem, ale jen bočním, ke kterému je navíc obtížný přístup,
• budete si moci vybrat zboží jen ze dvou regálů (a ne z celé nabídky obchodu),
• a zaplatit můžete pouze převodem na účet.

Předpokládám, že takový způsob nakupování by se nikomu nelíbil a považoval by ho přinejmenším za společensky nevhodný (když už zrovna ne za diskriminační).

Náročná a nákladná údržba a aktualizace

Z hlediska vytvoření takové verze musíme vzít v potaz nejen její samotnou tvorbu, ale především její údržbu a aktualizace. Obecně platí, že udržovat více verzí webu je časově i finančně náročné. Kvůli nedostatku času či finančních zdrojů se pak často stává, že separátní verze webu není aktualizována a udržována se stejnou frekvencí jako primární web. To časem nevyhnutelně vede k jejímu obsahovému i technologickému zastarání. Z logiky věci pak taková verze neplní svůj účel, protože uživatelé na ní nenajdou či neudělají to, proč na web přišli.

Diskriminace a segregace

Separátní verze webu rozhodně nejsou to, co uživatelé se zdravotním postižením chtějí (či dokonce na webech cíleně hledají). Řada uživatelů by jakoukoliv verzi pro handicapované uživatele (ať už ji nazvete jakkoliv), mohla zcela poprávu vnímat jako formu segregace a její existence by pro ně mohla naopak představovat důvod, proč s institucí, která takovou verzi webu má, nebude chtít mít vůbec nic společného.

Uživatelé s jakýmkoli zdravotním postižením chtějí mít dnes rovné podmínky a rovný přístup ke všem informacím – což rozhodně nesplňuje cokoliv “exkluzivního”, separátního a jakkoli segregovaného od intaktní veřejnosti. Mimo jiné i proto, že Internet je – nebo by v ideálním případě měl být – jedním z mála prostorů veřejného života, kde uživatelé nemusejí svůj handicap jakýmkoli způsobem uvádět a nepřistupuje se k nim kvůli němu odlišně.

Jaký je tedy správný postup?

Mnohem efektivnější, než vytvářet separátní verze webu, je zajistit v maximální možné míře přístupnost už primární verze webu.

V technické rovině, která je základním kamenem dobré přístupnosti (více informací viz například můj starší, ale stále platný článek Přístupnost na úrovni kódu: základ, bez kterého se neobejdete) je dobré opřít se o některý pro tento účel existující standard – nejspíše doporučení WCAG (Web Content Accessibility Guidelines). Z technického hlediska je klíčové zajistit, aby webové stránky byly kompatibilní s asistivními technologiemi, jako jsou čtečky obrazovky nebo speciální klávesnice, zajistit ovladatelnost rozhraní z klávesnice či optimalizaci pro různé typy zařízení.

Podobně to platí i pro návrh (design) webu. Ten by měl být přehledný, intuitivní a snadno ovladatelný pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich schopnosti či omezení. Je dobré nezapomenout na správné použití barev s dostatečným kontrastem, čitelné písmo či logickou strukturu obsahu.

Obsah by měl být prezentován jasně a srozumitelně, měl by být napsán srozumitelným jazykem (přístupnou češtinou) a logicky strukturován. Texty by měly být dobře čitelné, netextový obsah, jako jsou obrázky a videa, by měl mít vhodné textové alternativy, například popisky nebo titulky.

Přístupná čeština: pište srozumitelně (záznam webináře z 11. 10. 2024)

Dodržováním těchto zásad v technické, designové i obsahové rovině vytvoříte web, který bude svým uživatelům klást co nejméně překážek.

A kdy může být separátní verze webu vhodné řešení?

Jedinou výjimkou, kde dává vytvoření separátní verze smysl, je verze v českém znakovém jazyce, na kterou nahlížíme jako na další jazykovou verzi webu (podobně, jako vytváříme verzi webu v angličtině nebo němčině).

V tomto případě je vhodné vytvořit samostatnou sekci webu s informacemi ve formě videí v českém znakovém jazyce, která usnadní přístup k obsahu neslyšícím uživatelům, dávajícím přednost tomuto způsobu komunikace. Tato sekce by měla být snadno dostupná z hlavního menu a ideálně označena srozumitelným piktogramem. Důležité je také zajistit pravidelnou aktualizaci těchto videí, aby poskytované informace byly vždy aktuální a relevantní.