Archiv rubriky: Přečetl jsem

Přečetl jsem: Kristina Ohlssonová – Lotosové blues

Přečetl jsem, Recenze, ,

Před časem jsem od Kristiny Ohlssonové četl krimi Nechtění. Protože se mi líbilo, využil jsem možnost získat reading copy (tímto děkuji nakladatelství Kniha Zlín za její poskytnutí) Kristinina u nás právě vycházejícího díla s názvem Lotosové blues a hned se pustil do čtení.

Kniha Lotosové blues je dle mého názoru jedna z těch, která čtenáře na začátku chytne a nepustí až do samého závěru. V tomto kontextu musím říci, že mi docela vyhovuje rozkopané Brno, protože cesta do a z práce mi trvá déle a mám tedy více času na čtení 🙂

Hlavní postavou knihy je Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který vychovává dcerku své tragicky zesnulé sestry. Rozumí své práci, má velké ego a sex appeal, kterému neodolá žádná žena a kterého i přes nezávazný vztah se svou partnerkou Lucy rád využívá. V knize to tedy občas eroticky zajiskří, což ději pochopitelně vůbec neškodí 🙂

Jednoho dne se v Martinově kanceláři objeví muž, který si říká Bobby. Požádá Martina, aby mu pomohl očistit jméno jeho mrtvé sestry, která byla obviněna z několika trestných činů. Bobby tvrdí, že Sářin advokát neodvedl dobrou práci a že on má důkazy o její nevině. Současně také požádá Martina, aby našel Bobbyho synovce Mia, který se ztratil právě ten den, kdy Sára spáchala sebevraždu.

Martinovi se do toho zpočátku vůbec nechce, protože se nepovažuje za soukromého detektiva. Zvědavost jej ale nakonec přemůže a pustí se do pátrání. Postupně zjišťuje, že na celém tom případu opravdu něco nesedí a Martin se snaží zjistit co. Ve výpovědích objevuje mezery, má k dispozici materiály od asistentky advokáta, který se případem zabýval či deník, který dodala Sářina kamarádka Jenny, ale nikdo mu nepřikládal žádnou váhu.

Celý případ jej pohlcuje víc a víc a ačkoliv je několikrát varován, aby v pátrání přestal, nestane se tak a postupně se Martin i jeho nejbližší dostávají do velkého nebezpečí. Většího, než si v první chvíli vůbec dokáže představit. On sám je najednou podezřelý ze závažných zločinů. Ačkoliv nemá opouštět Švédsko, vydává se spolu s Lucy do USA, aby zde pátral po dalších stopách. Situace se ale stále více komplikuje a Martin si uvědomuje, že se zapletl do opravdu velmi nebezpečné hry. Bude mít vůbec nějakou šanci opustit smrtonosnou horskou dráhu, na kterou nevědomky nasedl a po níž se nezadržitelně řítí vpřed?

S postupujícím pátráním mu některé souvislosti začínají dávat smysl a když už se zdá, že vše spěje ke zdárnému konci, přijde nečekaný úder soupeře do míst, která jsou pro něj nejcitlivější. Kniha rychlým tempem graduje do strhujícího finále, které sice přinese odpovědi na některé otázky, ale že by člověk zavíral knihu s pocitem mám hotovo a vše je mi jasné, to se tedy nestane ani náhodou. Finále naopak připravuje půdu pro další díl s Martinem Bennerem v hlavní roli.

Osobně mi velmi vyhovuje styl, jakým Kristina Ohlsson píše. Její knihy mají spád, příběh nenudí, je dobře vystavěný a neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty. Pokud tedy máte rádi detektivky, které splňují výše uvedené, určitě si knihu kupte.

Já se už teď těším na druhý díl ze série Martin Benner. Ten by se měl jmenovat Mios Blues a věřím, že se v něm dozvíme odpovědi na otázky, které v této knize zůstaly nezodpovězeny.

Ukázka z knihy na ISSUU

Ukázky v knihy v dalších formátech: PDF (459 kB) | EPUB(519 kB) | MOBI (214 kB)

Lotosové blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, edice FLEET, 400 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-370-3.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

Přečetl jsem, ,

Těm, co dočetli do konce předchozí díl série s názvem Přízrak, bylo naprosto jasné, že to pravé finále se odehraje až v posledním dílu série s názvem Policie. Netrpělivě jsem proto i já čekal právě na něj a když Kniha Zlín vyhlásila konkurz na reading copies Policie, neváhal jsem a přihlásil jsem se. Vše jako obvykle (díky, Olgo 😉 dobře dopadlo a já se mohl hned pustit do čtení. Policie na Přízrak přímo navazuje a pokud jste jej nečetli, doporučuji si jej přečíst před tím, než se pustíte do Policie.

Napsat recenzi na Policii, nic neprozradit a nezkazit tak potencionálním čtenářům zážitek ze čtení je opravdu velmi těžké. Preventivně se tedy budu držet toho, co se o knize píše oficiálně, a nic víc z obsahu neprozradím 😉 (Nicméně pokud by vás přece jen obsah zajímal, mrkněte na některou jinou recenzi.)

Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.

Kniha se čte dobře, Policie oproti Července neobsahuje tolik jmen (a navíc prakticky všechny postavy už jsem znal z dřívějška), takže jsem se v ději nijak neztrácel. Z předchozích knih už jsem byl také poměrně vytrénovaný na Nesbøho styl psaní, takže jsem přistoupil na jeho hru, četl pozorně, nedomýšlel si nenapsané, pečlivě sledoval připravenou dějovou linku a zkoušel odhadnout, jak se celý příběh bude vyvíjet dál. I tak mě občas Nesbø přelstil a jednou opravdu dostal dějovým zvratem, který jsem nečekal a stále jsem nemohl uvěřit tomu, co čtu.

Příběh se nese přesně v autorově stylu – je plný napětí, falešných stop i dějových zvratů, nicméně celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že to jaksi není úplně ono. Možná za to částečně mohla absence Harryho Holea, možná tříštění děje mezi vedlejší postavy… Při čtení se tedy u mě ne a ne dostavit onen wow efekt, který mě provázel při čtení Sněhuláka nebo Červenky, kdy mi tyto knihy přišly mnohem napínavější a celý děj výrazně lépe a svižněji odsýpal.

Pokud vás zajímá, jak celá série s Harry Holem skončí, knihu určitě doporučuji k zakoupení a přečtení. I přes v mém případě chybějící wow efekt ji hodnotím jako solidní severskou krimi. Která možná nebude poslední. I přesto, že Policie má cyklus detektivek s Harry Holem uzavírat, autor si nechává hned několik otevřených vrátek. Ale minimálně prozatím se musíme s osloským oddělení vražd rozloučit.

Ukázka z knihy

10. díl krimi série Policie vydává Kniha Zlín v papírové, elektronické i audioknižní podobě, přeložila Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-270-6.

A nezapomeňte – Policie vychází už zítra, 8. dubna 2015.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Přízrak

Přečetl jsem,

Když jsem v březnu dočetl Červenku, přišlo mi, že další díl je neskutečně daleko. Ale jaro i léto uteklo jako voda a ani jsem se nenadál, už tu byla polovina září a s ní i další konkurz na reading copies od Knihy Zlín (tímto děkuji za poskytnutí rencezního výtisku). Když jsem po obvyklé trase Dropbox – Gmail – Kindle dopravil knihu do čtečky, hned jsem se s chutí pustil do čtení.

To, že se Harry Hole se po třech letech strávených v Hongkongu vrací do Osla na vlastní pěst vyšetřovat vraždu, z níž je obviněn Oleg Fauke, syn Harryho životní lásky Ráchel, si můžete přečíst například v popisu knihy. Stejně tak je obecně známo, že se během vyšetřování postupně dostane do nebezpečí a že tajemný přízrak – Dubajec – je… Ne, děj tady prozrazovat nebudu, na ten si počkejte – ostatně Velký knižní čtvrtek, kdy si budete moci Přízrak koupit, je už zítra.

Co se mi na knize líbilo?

Tak jako vždy, i v Přízraku Nesbø věnuje velký prostor popisu prostředí, charakterů či věcí – v Přízraku se nám tedy dostane poměrně detailního popisu osloského drogového podsvětí, dozvíme se o praktikách sibiřských kozáků, jejich rituálech a významu jejich tetování; máme tu příběh policajta leváka či pilota, pašujícího drogy; ambiciózní političku; korupci; atypické techniky vraždy…

Jestliže jsem si u Červenky posteskl, že jsem se občas ztrácel v množství postav, jejichž norská jména mi splývala a sem tam jsem měl problém si hned uvědomit, kdo je kdo, tak v Přízraku se toto neděje. Postav je „tak akorát“, většinu už známe z dřívějška, takže se mezi nimi lze bez problémů orientovat.

Další pozitivem je to, že kniha je čtivá, takže jsem byl posledních několik dnů opět v módu „čtu, kudy chodím a kdy mám chvilku času“ a neodtrhl jsem se od ní, protože mě zajímalo, jaký osud Nesbø jednotlivým postavám přichystal.

A co se mi líbilo už méně?

Jo Nesbø umí skvěle vyprávět příběhy, o tom není sporu. Ale konkrétně v případě Přízraku mám trochu pocit, že vyprávění místy trochu drhne a je to taková skládačka všeho možného. Obzvlášť konec-nekonec, který přináší více otázek než odpovědí, trochu připomíná ukončování na etapy z Šifry mistra Leonarda a kterým si zřejmě Nesbø chystá půdu pro desátý díl série.

Místy jsem měl také pocit, že čtu sci-fi – Harry Hole už není policista a nemůže tedy oficiálně vyšetřovat, ale každou překážku, která se mu postaví do cesty, zdárně a snadno překoná s pomocí bývalých kolegů či kontaktů ze své dřívější policejní praxe. Docela by mě zajímalo, proč se Harry nemohl vrátit na scénu jako policista – příběh by tím pro mě byl mnohem uvěřitelnější. Že by opět příprava na triumfální návrat v posledním díle série?

Ale dost spekulací.

Tak jak tedy? Koupit? Nekoupit?

Určitě koupit. I přesto, co píšu v předchozích odstavcích, podle mě Přízrak rozhodně stojí za přečtení – obzvlášť pro ty, kdo chtějí s Harrym prožívat další část jeho života, neztratit nit před posledním dílem celé série s názvem Policie a složit si celou mozaiku jeho příběhu.

Trailer

Ukázka z knihy

9. díl krimi série Přízrak vydává Kniha Zlín, edice FLEET, 515 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-221-8.