Archiv rubriky: Přečetl jsem

Přečetl jsem: Alan Russell – La Loba

Přečetl jsem, ,

Severskou přírodu mám rád a když je volba místa pro dovolenou jen na mě, spíše než Chorvatsko nebo Itálii preferuji některou ze skandinávských zemí. Knihu, jejíž děj je situován na Aljašku, jsem si proto nemohl nechat ujít 🙂

V rozmezí tří let se v hlubinách zmrzlé Aljašky ztratí dvě mladé ženy. Tváří v tvář nehostinné krajině je ruka zákona liknavá a nedůsledná, ale sewardský seržant Hamilton a Greg Martin, manžel první zmizelé, mezi oběma případy vidí jasnou spojitost. Společně jdou po stopách tajemného Grizzlyho Adamse, drsného zálesáka skrývajícího se v divočině. Mezitím se Nina, druhá žena násilím držená v pustině, připravuje na největší klání svého života, v němž zvítězit znamená přežít.

Vlastní příběh je surový, živočišný a hrubý – stejně, jako krajina, v niž se odehrává. Autor si dává práci s popisem prostředí i jednotlivých postav a vy postupně zjišťujete, jak že jsou vlastně karty rozdány, kdo je ten hodný a kdo zlý (přiznám se, že jsem zpočátku fandil tomu nesprávnému 🙂 Detailní popis divoké přírody Aljašky i života v pustině se autorovi opravdu povedl. Cítíte všudypřítomný mráz, slyšíte štěkot psů, touláte se na obrovských liduprázdných zasněžených pláních, kde některé řeky, jezera či hory ani nemají jména. A zjišťujete, že k přežití v tomto nehostinném prostředí potřebujete to, co dnes každý bere jako samozřejmost a nad čím ani moc nepřemýšlí – mít co jíst, pít, nezmrznout… Kontrast s pohodlným životem v některém z amerických velkoměst na východním nebo západním pobřeží je zde opravdu hmatatelný.

Prvním dvěma třetinách knihy nemám co vytknout. Příběh má spád, detailní vykreslení postav i prostředí vás vtáhne do děje a vy s napětím a zájmem hltáte stránku za stránkou. S Ninou se bojíte i radujete z jejích úspěchů v jejím boji o přežití a snaze dostat se zpět ze zajetí. A pak najednou BUM. Ta detailní, pečlivě vystavěná část je u konce a najednou máte po pár stránkách pocit, jako byste četli úplně jinou knihu. Vše je rychlé, uspěchané. Skoro se nezdráhám použít slovo odbyté. Jako kdyby autorovi došla chuť psát a už to chtěl mít co nejrychleji za sebou. A přijde mi to škoda, protože s první částí knihy si opravdu vyhrál a je za ní vidět ta spousta práce. Pokud to byl umělecký záměr a snaha ukázat kontrast mezi životem v divočině, kde na nějaké minutě nesejde, a dnešním rychlým způsobem života, tak u mě bohužel moc nezafungoval 🙁

I přes mírné zklamání ze zpracování závěrečné části knihy mohu La Lobu doporučit k přečtění. Obzvlášť v případě, kdy je vám blízká divoká severská příroda, máte chuť se aspoň virtuálně přenést do mrazivých končin Aljašky a sledovat a prožívat Ninin boj o přežití. V prostředí, kde se zdá, že nemá žádnou šanci.

Ukázka z knihy na ISSUU

Thriller La Loba vydala Kniha Zlín, 354 stran, překlad Karolína Ryvolová, ISBN 978-80-7473-458-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Kristina Ohlssonová – Miovo blues

Přečetl jsem, ,

Martin Benner je proti své vůli zatažen do pátrání po čtyřletém zmizelém chlapci. Dokud ho nenajde, nenechá ho bezohledná mafie na pokoji. Martin zoufale sleduje minimum stop, které má k dispozici.

Ovšem Miovo zmizení není jeho jediný problém. Musí také zjistit, kdo se ho snaží usvědčit z vražd, které nespáchal. Jeho paranoia den ode dne roste. Kdo může sledovat každý jeho krok, aniž by byl sám vidět?

Honba za pravdou ho postaví před děsivé dilema: Může zachránit Mia a zároveň sám sebe? Anebo bude muset zemřít další člověk, aby měl konečně klid?

Miovo Blues začíná tam, kde končí Lotosové blues – skvělá detektivka od Kristiny Ohlssonové.

Příběh, který vám teď povím, je mnohem tíživější. Temnější. Už v něm nejde o lotosové blues. Teď vám chci vyprávět o Miovi.

Hlavní postavou knihy je opět Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který ještě nedávno měl vše – úspěchy u žen, kariéru, luxusní život a skvělou nevlastní dceru. Jeho život se ale změnil a v Miově blues nacházíme Martina, žijícího ve značné nejistotě. Tajemný Lucifer mu vyhrožuje únosem dcery, pokud mu nepomůže najít jeho ztraceného syna Mia. Kromě toho musí Martin zjistit, kdo se mu snaží hodit na krk dvě vraždy, a zbavit se tak podezření z jejich spáchání. A aby toho nebylo málo, rád by zjistil, kdo je oním tajemným Luciferem – mafiánem, který mu od základu změnil život.

V knize se opět setkáme s postavami z Lotosového blues – Martinovou partnerkou Lucy, policistou Didrikem Stihlem či tajemnou Veronikou. Oproti předchozímu dílu mi ale přijde, že je celý příběh hodně postaven právě na osobě Martina Bennera (což není z mé strany kritika, ale konstatování faktu) a že se při čtení cítíme, jako bychom „seděli Martinovi v hlavě“. Z velké míry je to samozřejmě dáno tím, že Martin má opravdu velké potíže a neví, komu může či nemůže věřit (v jednu chvíli podezřívá i svou partnerku Lucy), proto Miovo blues stojí hodně na výkonu sólisty, a ne celé kapely.

Pokud chce Martin svůj život vrátit do starých kolejí, nezbývá mu, než se pokusit úspěšně se vypořádat se všemi výzvami, jimž momentálně čelí. Pustí se do pátrání a s postupem času překvapivě zjišťuje, že všechny události spolu souvisí víc, než se původně zdálo. A navíc by mohly souviset s něčím, co se v Martinově životě událo v dávné minulosti a dotýkat se jej tak víc, než by jej vůbec mohlo kdy napadnout. Martin se po malých krůčkách dostává k vytouženému cíli, ale pokud chce úspěšně proběhnout cílovou pásku a se vším zlem skoncovat, zdá se, že se musí současně vypořádat i s vlastní minulostí, které jej po mnoha letech dohnala.

Protože i v případě Miova blues Kristina Ohlssonová drží laťku, nastavenou v předchozím díle, doporučuji – obzvlášť, pokud se Vám líbilo blues lotosové – si určitě přečíst i blues Miovo. Knihy Kristiny Ohlssonové totiž mají spád, nenudí a mají dobře vystavěný příběh, který neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty.

Ukázka z knihy na ISSUU

Miovo blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, 354 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-446-5.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Fredrik T. Olsson – Konec řetězce

Přečetl jsem

Tajná organizace. Kryptolog. Zámek. Klínové písmo. Únos. Zpráva z Areciba. 1679. Virus. DNA. Sumeroložka. Konec. To vše – a mnohem více – nabízí thriller Konec řetězce, který vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

V mládí jsem rád četl knihy Ericha von Dänikena a Indiana Jones mi také není neznámý. Když jsem si v popisu Konce řetězce přečetl, že se jedná o

Konec řetězce je skvěle napsaný napínavý román, který kromě kriminální zápletky a širokého geografické záběru přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.

proč bych si jako už trochu starší nemohl přečíst i tuto knihu, že ano? 🙂

Hlavním hrdinou Konce řetězce je William Sandberg – bývalý špičkový kryptolog, který se hned na začátku knihy pokusí spáchat sebevraždu. To se mu nepodaří, a když je unesen z nemocnice, v níž byl po nevydařené sebevraždě hospitalizován, začíná příběh nabírat na obrátkách. William se ocitne na starém zámku, sloužícím jako základna mezinárodní tajné organizace, snažící se zachránit lidstvo. Williamův úkol je jasný – co nejrychleji rozluštit rozsáhlou šifru a zabránit tak konci. S pomocí mladé sumeroložky Janine se postupně dostává k výsledku, který je děsivější a děsivější. Ovšem pouze do chvíle, kdy se na šifru podívá jinou optikou a zjistí jednoduchou a překvapivou pravdu.

Pokud chcete do děje knihy nahlédnout o něco více, zkuste si proklikat interaktivní anotaci, kterou k této knize připravili ve vydavatelství Kniha Zlín.

Postav je v knize tak akorát, na scénu přicházejí postupně, každá má dostatek prostoru a je dostatečně představena. Čtenář se tedy může s postavami pozvolna seznámit, zasadit si je do kontextu knihy a zorientovat se v nich. V Konci řetězce se mi tedy nestalo to, s čím se občas potýkám u některých severských detektivek, obsahujících spoustu postav se složitými jmény, kde mi půl knihy trvá se v nich zorientovat.

Konec řetězce je postaven na několika dějových liniích, které se postupně proplétají, až se nakonec spojí v jedno finále. To nakonec dopadlo tak, jak už jsem asi od dvou třetin knihy tušil. Čímž rozhodně nechci říci, že by to bylo špatně. Osobně to nevnímám jako nedostatek, ale spíš jako autorovu pečlivost a respektování v knize nastavené logiky.

Suma sumárum: pokud máte rádi konspirační teorie, Konec řetězce je skvěle napsaný thriller, který určitě doporučuji k přečtení.

Ukázka z knihy na issuu

Konec řetězce vydává Kniha Zlín, 578 stran, překlad Jana Thompsen, ISBN 978-80-7473-224-9.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.