Tak takhle nám v Brně krásně opravili tramvajové platformy. Ty lavičky sou přímo na tý vodící lince. Budiž jim částečně prominuto, takhle je to jen na tom jednom ostrůvku.
Přístupnost ve fyzickém prostoru
Náhledový obrázek k tomuto blogpostu už jste nejspíš někde viděli – či o něm aspoň četli (Zfušovaná oprava nástupiště. Nevidomým do cesty v Brně postavili lavičky a koše). Ukazuje výsledek ne úplně podařené rekonstrukce přednádražního prostoru v Brně s překážkovou dráhou přímo na vodicí linii – tedy právě té části nástupiště, které by mělo nevidomého člověka přesně a bezpečně navést do cíle (opak byl bohužel pravdou 🙁
Podobná situace se odehrála i v Olomouci (Nevidomým lavička nepřekáží, tvrdil magistrát. Pak ji potichu posunul) a jistě by se dala najít celá řada míst, kde nevidomý člověk může při samostatném pohybu po městě narážet na větší či menší překážky.
Je samozřejmě zcela na místě na takové situace slušnou formou upozorňovat a současně se důrazně zasazovat o sjednání nápravy – v mnoha případech taková architektonická bariéra může být i životu nebezpečná (viz například to brněnské přednádraží, kdy při obcházení překážek na vodicí linii mohl nevidomý člověk snadno skončit v kolejišti).
Kampaní, upozorňujících na problémy lidí s těžkým zrakovým postižením v reálném světě, běží teď současně dokonce několik:
Video spoty
Jak poradit nevidomému cestu
Světlo pro Světlušku
Sázka Tomáš a Koko
Přístupnost ve virtuálním prostoru
Vedle prostoru fyzického je tady ale (troufnu si říci mnohem rozsáhlejší) prostor virtuální (digitální), který si z hlediska odstraňování bariér zaslouží nejméně stejnou pozornost, jakou dostává v této oblasti prostor fyzický (skutečný).
Ve virtuálním světě mohou uživatelé s těžkým postižením zraku samostatně vykonávat nejrůznější činnosti – vyhledávat informace, komunikovat, nakupovat, spravovat bankovní účet…, ale taková obecně cílená, dlouhodobá a srozumitelná osvěta tady docela chybí.
Skutečnost je bohužel taková, že i tady narážejí na menší či větší překážky. Sice to nejsou lavičky, reklamní poutače nebo neoznačené výkopy, ale nepopsané grafické prvky, nedostatečná struktura stránky nebo tlačítka, která nelze ovládat z klávesnice, také dokáží pěkně zkomplikovat život a znemožnit konkrétní rozhraní samostatně a plnohodnotně používat (prostřednictvím nepřístupného tlačítka platební příkaz neodešlete).
Proč tomu tak je?
Na základě mých zkušeností a odezvy z desítek přednášek či workshopů si troufám tvrdit, že na rozdíl od poukázání na bariéry ve fyzickém prostoru není úplně snadné jednoduše a srozumitelně popsat problémy, na které uživatelé s těžkým postižením zraku narážejí ve virtuálním prostoru. Už jen proto, že řada aspektů, které musí být splněny, aby asistivní technologie zpřístupnily uživatelům se zrakovým postižením rozhraní v digitálním prostředí (například nadpisová osnova dokumentu, ovladatelnost z klávesnice, textové alternativy grafických prvků…), nejsou věci, s nimiž by se uživatelé běžně potkávali, či je při běžné práci s výpočetní technikou používali.
Ukažme si to na příkladu. Oproti praktické ukázce bariér ve fyzickém prostoru, kde je velmi snadné danou situaci navodit – když nevidím na cestu, tak nevím kam jdu, snadno zakopnu a spadnu – a třeba úskalí chůze potmě si tak každý dokáže velmi snadno představit) – ve virtuálním prostředí je to o řád složitější. Pro pochopení celé tématiky je třeba jít ještě o úroveň níž a předtím, než je vůbec možné začít se bavit o konkrétních bariérách, je třeba nejprve vysvětlit proč a jak vůbec vznikají. Což vezme mnohem více času, navíc to pro řadu lidí nemusí být vůbec intuitivní a srozumitelná věc, protože pro ně není běžnou součástí práce přidávat k obrázkům textové alternativy či vytvářet nadpisovou osnovu dokumentu. Takže mnohdy ani nerozumí tomu, proč je to důležité a v čem ona bariéra vlastně spočívá.
Jak z toho ven?
Současně ale platí, že přístupný virtuální prostor může uživatelům s těžkým postižením zraku nabídnout bezpečné prostředí pro samostatné vykonávání činností, které by jinak bez pomoci mohli vykonávat jen obtížně, nebo vůbec. Jsem proto rád za každého člověka či aktivitu, která na tuto problematiku srozumitelnou formou upozorňuje. Ať už je to například
- Martin Michálek a jeho osvěta v oblasti přístupnosti směrem k frontendistům,
- projekt FriendlyVox pro knihovny,
- BoB Marvan a výstava Digitální design – pohled #zapixely,
- články Karla Giebische podobné tomu, který dnes vyšel na Poslepu – E-shopy se mohou přizpůsobit nevidomým. Ty české mají ale stále co dohánět,
- Jaroslav Winter a konference INSPO,
- či videa, seznamující diváky s praktickými přínosy přístupného webu.
Základy přístupného webu – Roman Kabelka & ukázka přístupnosti irozhlas.cz
Zapomenout pak samozřejmě nesmím na všechny ty, kteří se už přístupnosti a inkluzivnímu designu aktivně věnují a dělají všechno proto, aby výsledky jejich práce kladly svým uživatelům do cesty co nejméně překážek.
Jak a proč řeší velké weby přístupnost (Radek Pavlíček)
Bariér je pořád dost 🙁
I přes veškeré úsilí a možnosti, které informační a komunikační technologie dnes uživatelům se zrakovým postižením nabízejí, je těch bariér pořád ještě relativně dost.
Pavel a nepřístupná mobilní aplikace Alza.cz
Karel a nepřístupná mobilní aplikace Dámejídlo.cz
Mobilni aplikace Dáme jídlo je katastrofa. V oslední verzi fakt razantně zhoršili přístupnost pro čtečky obrazovek. @radlicek
— Karel Giebisch (@k_gieb) November 11, 2017
Pavel a nepřístupná mobilní aplikace Pilulka.cz
Prosba závěrem
Jak naznačují výše uvedené příspěvky, prostor zlepšovat přístupnost digitálních rozhraní tady pořád ještě je. Určitě tedy v osvětě a vzdělávání v této oblasti nebudeme polevovat a budeme se jí s kolegy věnovat i nadále.
Nicméně pokud byste měl někdo nápad, jak tématiku přístupnosti a inkluzivního designu pojmout ještě více nízkoprahově, než se děje dosud, a dostat ji k co nejvíce lidem, sem s ním 🙂
Děkuji!