Archiv štítku: nevidomí

Proč je nejen pro nevidomé uživatele dobré mít výstižné texty odkazů

Jedno ze základních pravidel přístupnosti říká, že z textu (označení) každého odkazu by měl uživatel poznat, kam odkaz vede a co může uživatel na cílové stránce očekávat. Proč je toto pravidlo nejen z hlediska přístupnosti důležité a z jakých potřeb toto pravidlo vychází?

Odpověď je celkem nasnadě: protože uživatel snadno pozná, kam jej odkaz zavede. A to je věc, kterou hádám ocení každý návštěvník webové stránky. Nevýstižné texty odkazů dokáží frustrovat uživatele stejně jako chodba plná dveří, na kterých jsou sice cedulky, ale jejich obsah nám nic neříká o tom, co nebo kdo se za dveřmi nachází.

Jednou ze skupin uživatelů, pro kterou jsou smysluplné a výstižné texty odkazů naprosto zásadní a mohou jim významně usnadnit práci s webem, jsou uživatelé screen readerů (odečítačů obrazovky) – tedy uživatelé nevidomí či prakticky nevidomí.

Screen reader (odečítač obrazovky) je speciální program, který umí získat z webové stránky textové informace a prostřednictvím hlasového nebo hmatového výstupu je předat uživateli. Zprostředkovat tímto způsobem je možné nejen vlastní obsah, ale i sémantické informace (samozřejmě za předpokladu, že jsou na webové stránce k dispozici). Ty mohou uživateli pomoci zorientovat se, jakou má daný element stránky roli (zda se jedná o nadpis, položku seznamu, tlačítko, odkaz, atp.).

Proč jsou odkazy s nevýstižným označením komplikací pro nevidomé uživatele

Primární příčina, proč jsou odkazy „více“, „zde“ či „tady“ problematické, není v rovině technické (tedy ne že by odečítače obrazovky neuměly přečíst kontext odkazu), ale v tom, že jejich použití brzdí uživatele při práci a pro splnění cíle, kvůli kterému na stránku přišel, tak musí vynaložit zvýšené úsilí. Práce se stránkou prostřednictvím hlasového výstupu je pomalejší už sama o sobě, a není ji proto třeba uživateli ještě komplikovat nevhodným označením odkazů.

To, jak rychle a efektivně bude moci uživatel odečítače obrazovky s webovou stránkou pracovat a udělat na ní to, co potřebuje, je tedy pro něj poměrně zásadní.

Ukažme si to na příkladu. Představte si, že máte před sebou webovou stránku, na níž chcete najít odkaz na pozvánku na akci, jíž se chcete zúčastnit. Má to ale jeden háček – na stránku se nesmíte podívat, informace z ní si pouze můžete nechat přečíst screen readerem.

Jaké možnosti se nabízí?

Funkce Najít

První metoda, poměrně hojně používaná kvůli své jednoduchosti, ale ne vždy vedoucí ke kýženému cíli, je metoda „náhodných výbuchů“, spočívající ve vyhledávání konkrétní informace pomocí funkce Najít (Ctrl+F). Uživatel zkouší hledat slova (či části slov), pomocí nichž by mohl požadovaný odkaz dohledat – což se někdy zadaří, někdy ne. Obecně platí, že při použití této metody hodně záleží jak na dovednosti konkrétního uživatele zformulovat dotaz pro hledání, tak na tom, zda se daný řetězec na stránce vyskytuje.

Pokud bych chtěl odkaz na pozvánku tímto způsobem najít, ale text odkazu na pozvánku bude v podobě Klikněte zde pro vice informací a ani okolní text nebude tuto informaci obsahovat, nejspíš nebudu úspěšný.

Pohyb po odkazech

Další možností je projít si cíleně jen ty prvky stránky, které mohou získat focus (mezi ně patří i odkazy). Lze k tomu použít buď tabulátor, nebo využít funkci screen readeru a nechat si zobrazit seznam formulářových prvků či odkazů. Tím si mohu okruh prohledávaných informací významně snížit, ale opět platí to, že pokud texty odkazů nejsou dostatečně výstižné, nemusí být snadné zjistit, kam který odkaz vede. Technicky je samozřejmě možné si u každého odkazu přečíst jeho kontext, ale zde je opět riziko, že okolní text relevantní informaci nebude obsahovat.

JAWS – dialogové okno Vybrat odkaz

Přečtení celé stránky od začátku do konce

Třetí – nejpracnější a časově nejnáročnější – metoda spočívá v pročtení celé stránky od začátku až do konce. Tento způsob práce se stránkou zaručí, že žádnou (přístupně prezentovanou) informaci na stránce neminu, ale v praxi takto kvůli enormní časové náročnosti s webem nikdo nepracuje.

Co z toho plyne?

Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že výstižné označování odkazů může uživatelům práci se stránkou významně zjednodušit. Nejen těm nevidomým, ale prakticky všem, kdo nechtějí metodou pokus-omyl zkoušet, který že odkaz je ten pravý. Jako třeba v případě, ilustrovaném screenshotem níže, na kterém je pod sebou sedm identických odkazů Tisková zpráva.

Screenshot – sedm identických odkazů Tisková zpráva

Je také velmi důležité, aby nosičem informace byl text odkazu, ne třeba obsah atributu title. Použití atributu title je z hlediska přístupnosti také problematické a lze jej doporučit jen ve výjimečných případech.

Jak na to?

Řešení je poměrně snadné – volit texty odkazů tak, aby i samy o sobě dávaly smysl a popisovaly cíl, na který odkaz vede.

Nevhodné řešení

Více informací najdete zde.

Vhodné řešení

Více informací najdete v pozvánce na Dětský den.

Braigo aneb sestavte si doma braillskou tiskárnu z Lega

Když se koncem roku 2013 zeptal dvanáctiletý Shubham Banerjee z Kalifornie svého táty, jak nevidomí čtou, otec mu jen řekl: „Vygůgli si to.“ A Shubham se opravdu pustil do vyhledávání informací o Braillově písmu na internetu. Velmi ho překvapilo, když zjistil, že běžně používané braillské tiskárny se prodávají za cenu ojetého auta a není běžné, aby si nevidomý dovolil mít takové zařízení doma pro své použití.

Proto se v rámci školního projektu pustil do práce a po několika týdnech dřiny, kdy se po večerech naplno věnoval svému nápadu, představil ve škole funkční prototyp jednoduché braillské tiskárny, kterou sestrojil z robotické soupravy běžné stavebnice Lego Mindstorms a pár dalších součástek za pouhých 350 dolarů.

Shubhamův nápad však nezaujal jen v jeho škole. Tiskárna Braigo, jak ji pojmenoval podle slov Braille a Lego, se brzy stala populární i na internetu a v dalších médiích. Myšlenka na velmi levnou, malou braillskou tiskárnu, kterou si bude moci dovolit každý Shubhama neopustila, a tak ji za podpory svého otce dále rozvíjel. Zlom potom přišel, když si tohoto malého, ale potenciálně velmi užitečného projektu všimla společnost Intel. Díky investici tohoto technologického giganta vznikla firma Braigo Labs, která se naplno věnuje vývoji nové braillské tiskárny. V týmu už jsou kromě dnes třináctiletého Shubhama a jeho rodičů i zkušení inženýři, ale také nevidomí konzultanti a firma ohlásila, že letos vypustí do prodeje značně vylepšenou tiskárnu Braigo 2.0.

Původní model Braigo 1.0 se sice neprodával, ale Shubham zveřejnil postup jeho montáže a obslužný software na internetu, takže si jej podle těchto informací může z robotického kitu Lega postavit každý kutil. Jeho nevýhodou je šnečí tempo tisku (zhruba 10 znaků za minutu). Braigo 2.0 už bude podstatně rychlejší a půjde o sériově vyráběný a běžně prodávaný produkt. Jeho cílem je však stále finanční dostupnost pro každého, aby se malá braillská tiskárna mohla stát běžnou výbavou nevidomých a aby tato zařízení byla dostupná i v rozvojových zemích.

Braigo není prvním pokusem o levnou braillskou tiskárnu. Už v roce 2010 sestrojila skupina studentů braillskou tiskárnu s využitím běžné inkoustové tiskárny Epson, ve které zaměnili inkoustové cartridge za kolečka vytlačující do papíru body. Výrobní cena takového řešení byla jen 200 dolarů. Tehdy šlo ale jen o jednorázovou studentskou akci. V případě Braiga jde o dlouhodobý projekt s nadšeným týmem vývojářů a silným investorem v zádech. Braigo má tedy našlápnuto k tomu, aby trochu rozhýbalo stojatý trh s braillskými tiskárnami a přišlo s něčím opravdu novým.

Braigo 2.0 by měla být tichá, lehká a levná braillská tiskárna, která již bude mít integrovaný ovladač přímo v novém systému Windows 10. Otázkou je, jak to u nové tiskárny bude s podporou české abecedy a zda se vůbec najde někdo, kdo by u nás Braigo prodával. S Braigem se tedy možná ani v České republice přímo nesetkáme. Příběh dvanáctiletého kluka, který po večerech vynalézá tiskárny pro nevidomé, je ale jistě zajímavý a určitě bude dobré sledovat, jak se příchod Braiga 2.0 v následujících měsících na trhu s braillskými tiskárnami projeví.

Autorem článku je Honza Šnyrych.

Video s ukázkou tisku na Braigo 1.0

Související odkazy