Martin Benner je proti své vůli zatažen do pátrání po čtyřletém zmizelém chlapci. Dokud ho nenajde, nenechá ho bezohledná mafie na pokoji. Martin zoufale sleduje minimum stop, které má k dispozici.
Ovšem Miovo zmizení není jeho jediný problém. Musí také zjistit, kdo se ho snaží usvědčit z vražd, které nespáchal. Jeho paranoia den ode dne roste. Kdo může sledovat každý jeho krok, aniž by byl sám vidět? Honba za pravdou ho postaví před děsivé dilema: Může zachránit Mia a zároveň sám sebe? Anebo bude muset zemřít další člověk, aby měl konečně klid?
Miovo Blues začíná tam, kde končí Lotosové blues – skvělá detektivka od Kristiny Ohlssonové.
Příběh, který vám teď povím, je mnohem tíživější. Temnější. Už v něm nejde o lotosové blues. Teď vám chci vyprávět o Miovi.
Hlavní postavou knihy je opět Martin Benner – úspěšný stockholmský advokát, který ještě nedávno měl vše – úspěchy u žen, kariéru, luxusní život a skvělou nevlastní dceru. Jeho život se ale změnil a v Miově blues nacházíme Martina, žijícího ve značné nejistotě. Tajemný Lucifer mu vyhrožuje únosem dcery, pokud mu nepomůže najít jeho ztraceného syna Mia. Kromě toho musí Martin zjistit, kdo se mu snaží hodit na krk dvě vraždy, a zbavit se tak podezření z jejich spáchání. A aby toho nebylo málo, rád by zjistil, kdo je oním tajemným Luciferem – mafiánem, který mu od základu změnil život.
V knize se opět setkáme s postavami z Lotosového blues – Martinovou partnerkou Lucy, policistou Didrikem Stihlem či tajemnou Veronikou. Oproti předchozímu dílu mi ale přijde, že je celý příběh hodně postaven právě na osobě Martina Bennera (což není z mé strany kritika, ale konstatování faktu) a že se při čtení cítíme, jako bychom „seděli Martinovi v hlavě“. Z velké míry je to samozřejmě dáno tím, že Martin má opravdu velké potíže a neví, komu může či nemůže věřit (v jednu chvíli podezřívá i svou partnerku Lucy), proto Miovo blues stojí hodně na výkonu sólisty, a ne celé kapely.
Pokud chce Martin svůj život vrátit do starých kolejí, nezbývá mu, než se pokusit úspěšně se vypořádat se všemi výzvami, jimž momentálně čelí. Pustí se do pátrání a s postupem času překvapivě zjišťuje, že všechny události spolu souvisí víc, než se původně zdálo. A navíc by mohly souviset s něčím, co se v Martinově životě událo v dávné minulosti a dotýkat se jej tak víc, než by jej vůbec mohlo kdy napadnout. Martin se po malých krůčkách dostává k vytouženému cíli, ale pokud chce úspěšně proběhnout cílovou pásku a se vším zlem skoncovat, zdá se, že se musí současně vypořádat i s vlastní minulostí, které jej po mnoha letech dohnala.
Protože i v případě Miova blues Kristina Ohlssonová drží laťku, nastavenou v předchozím díle, doporučuji – obzvlášť, pokud se Vám líbilo blues lotosové – si určitě přečíst i blues Miovo. Knihy Kristiny Ohlssonové totiž mají spád, nenudí a mají dobře vystavěný příběh, který neobsahuje žádné nelogické odbočky či zvraty.
Ukázka z knihy na ISSUU
Miovo blues vydává Kniha Zlín, série Martin Benner, 354 stran, překlad Luisa Robovská, ISBN 978-80-7473-446-5.
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.