Archiv štítku: Kniha Zlín

Přečetl jsem: Marit Reiersgardová – Závěje

Situace, které už nejspíš zažil každý rodič – dcerka nebo synek se doma nudí a chtějí si jít hrát sami ven. A jestliže sněží a je tak příležitost užít si všechny radosti zimy (bobovat, nebo dělat ve sněhu andělíčky), je motivace dostat se ven ještě o to silnější. Stejně je na tom i pětiletá Oda. Solveig, její maminka, vaří večeři, Oda se nudí, a tak naléhá tak dlouho, až maminka podlehne a povolí jí jít si hrát v okolí domu. Občas ji z okna zkontroluje, stačí ale chvilka nepozornosti a Oda je pryč. Solveig vybíhá ven, jenže padající sníh okamžitě zavál veškeré stopy a po Odě není ani památky.

Odo Isabel Sørensenová!

Nehrajeme si na schovávanou. Ozvi se. Už to není legrace.

Odpovědělo jí absolutní ticho, jako by sníh absorboval veškeré zvuky, balil je do peřiny. Solveig opět přepadla ona předtucha, nízkofrekvenční rachot, předzvěst, kterou ucho nedokáže zachytit.

Pátrání po zmizelé Odě se ujímají zkušený komisař Verner Jacobsen a nová posila týmu, Bitte Røedová. Dvojice, která už snad nemůže být rozdílnější. Verner je suchar žijící s manželkou spisovatelkou a alkoholičkou v jedné osobě, který má zálibu v pletení. Bitte je kulatoučká a veselá matka samoživitelka, žijící s dospívající dcerou. Ačkoliv tato nesourodá dvojice není předmětem komických situací, jak by se mohlo na první pohled zdát, je zajímavé sledovat vývoj jejich vztahu.

V průběhu probíhajícího vyšetřování se objeví další případ – ve svém ateliéru byla nalezena zavražděná malířka. Na scéně se tak postupně objevují další postavy. Všichni se sice navenek tváří jako spořádaní občané, ale každý (včetně vyšetřovatelů) má nějaké to tajemství, které před ostatními skrývá. Obě vyšetřování se začínají prolínat a postupně je před námi rozplétána pavučina složitých a mnohdy dobře utajovaných vztahů a vazeb mezi všemi zúčastněnými (vyšetřovatele opět nevyjímaje).

Něco v tom městečku skřípe. Bitte jenom nedokázala přijít na to co.

Celý děj knihy se odehrává v několika málo dnech a na relativně malém prostoru. Vzpomínky postav nás ale tam, kde to dává smysl, zavedou i do minulosti tak, abychom porozuměli všem pohnutkám a činům, které jsou nám postupně odhalovány.

Co spustilo tuhletu lavinu? Musí se vrátit o dva roky zpět. K tomu pátečnímu večeru, kdy poprvé malovala akt. Tehdy byla uplácána první sněhová kulička. Jenom to tenkrát Janni ještě nevěděla, a taky nevěděla, jak rychle se ta kulička dokáže valit, jaké velikosti může nabýt a kolik špíny se na ni nabalí.

Závěje jsou výborně napsaná detektivka, zasazená do kulis maloměsta a vystavěná na jednoduchém a uvěřitelném příběhu – nečekejte žádné nezvyklé vražedné nástroje, rituální vraždy či desítky složitých postav či náhlé zvraty. Kniha podle mě působí silně právě svou „obyčejností“ a popisem situací, se kterými se se čtenář běžně setkává a dávají mu tak šanci uvěřit, že něco podobného by se mohlo odehrát třeba ve vedlejší ulici.

Příběh má spád, potřebnou dynamiku a častému „ještě jednu kapitolu a jdu spát“ se tak nejspíš nevyhnete 🙂 Autorce se i bez spektakulárních vražd podařil napsat napínavý příběh a do poslední chvíle nelze tušit, kdo je vrahem.

Za sebe proto Závěje rozhodně doporučuji a už teď se těším na další detektivku od Marit Reiersgardové, která v češtině vyjde pod názvem Boží prst.

Ukázka z knihy na ISSUU

Thriller Závěje vydala Kniha Zlín, 360 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-433-5.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Johanna Holmströmová – Hush baby

Luxusní domy, obklopené lesem a močály na jedné straně, mořem na druhé. To je Vråkören – přepychová vilová čtvrť poblíž Helsinek, do které se po několika letech vrací dětská psycholožka Robin, která zde spolu se svým starším bratrem Lukasem a rodiči strávila dětství. Bratr i otec jsou po smrti a Robin přijíždí postarat se o svou matku Henriku – podivínskou náladovou alkoholičku, kterou místní dospělí nemají moc v lásce a děti z ní mají strach.

Robin si pamatuje podzimní večery, když byla ještě malá. Mlha visela mezi konci jako mléko, podobná moři, které tudy dřív proudilo.U jejich kousku pobřeží ležely dva vraky lodí, zbytky starého ráhnoví, které tu tlely pod vodou jen třicet metrů od břehu. Když se tehdy dávno potopily, muselo to být k břehu mnohem dál. Ale jak moře ustupovalo, vynořily se oba zpuchřelé vraky ze svých vodních hrobů jako připomínka toho, že čas odhalí i to, co považujeme za pohřbené.

Kniha plyne pomalým tempem a postupně čtenáři odhaluje spoustu špatností, které se dějí v na první pohled klidné a spořádané čtvrti. Pod nablýskaným povrchem ale bublá spousta zlých a špatných věcí a je jen otázkou času, kdy se dostanou ven a spustí nezastavitelný běh událostí.

Autorka si ale dává s odhalením pointy na čas, všechny indicie dovedně schovává a dlouho není jasné, kam příběh vlastně směřuje. Postupně jsou nám odkrývána jednotlivá tajemství, která ale – aspoň na první pohled – zdá se spolu nijak nesouvisí. Děti i dospělí se čehosi neznámého bojí. Došlo ke zhanobení místního hřbitova, v minulosti tu došlo k záhadným úmrtím a čtvrtí se opět potuluje „Kušostřelec“ – tajemný muž s kuší.

Tohle už je fakt dost absurdní. Všechno, co se stalo od chvíle, kdy jsem se tady objevila. Matilda Strömbergová náhodou přijde prodávat sušenky zrovna v den, kdy jsem tady, děti náhodou zrovna potřebujou pomoc, pak ten dopis na schodech… a v autě jsem měla pytlík s drogama! Víš ty to vůbec? A pak někdo rozešle pozvánky na můj večírek. Na večírek, kde pak náhodou uvidím Kušostřelce. To už je trochu moc náhod, ne?

Odhalování starých a skrytých křivd a vlastního já se nevyhne ani Robin. Ona i celá její rodina jsou stále více zatahováni do toho, co se na Vråkörenu děje. Ve středu všeho dění se zdá být dobročinná organizace, kterou tu před lety založili, a které předsedá Robinina matka Henrika. Ustojí Robin konfrontaci se skutečnostmi, které se bezprostředně týkají jí nejbližších lidí?

Hush baby byla moje první knížka od Johanny Holmströmové a netajím se tím, že autorka si získala mé sympatie. Sympatická hrdinka, logicky vystavěný, propracovaný a uvěřitelný příběh v mých oblíbených severských kulisách. Nečekejte ale žádné drastické a krvavé scény, síla této knihy je úplně v něčem jiném.

A za sebe ji mohu jen doporučit.

Thriller Hush baby vydala Kniha Zlín, 366 stran, překlad Helena Matochová, ISBN 978-80-7473-463-2.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jørn Lier Horst – Honicí psi

Dva sympatické hlavní hrdiny. Uvěřitelný a logicky vystavěný příběh, který pěkně odsýpá a v němž do sebe zapadá vše, co zapadat má. Několik paralelně běžících dějových linek, které se průběžně proplétají, až se nakonec spojí v logický konec. Atmosféru Skandinávie. To vše přináší Honicí psi – krimi román z pera norského spisovatele Jørn Liera Horsta, bývalého vrchního vyšetřovatele vestfoldského policejního obvodu.

William Wisting je stárnoucí vrchní komisař, cele oddaný své práci. Z každodenní rutiny jej vytrhne telefonát jeho dcery Line – novinářky, která jej informuje o znovuotevření sedmnáct let starého případu vraždy Cecilie Lindové, jež vedl právě její otec. Rozhodující důkaz, vedoucí k usvědčení pachatele, byl dle nových zjištění zfalšován a William Wisting je jako šéf někdejšího vyšetřovacího týmu pohnán k zodpovědnosti a suspendován.

Šéfredaktorovy argumenty byly pokryteckou zástěrkou pro to, co pro něj mělo skutečně význam, a to byla výše nákladu. Jejich list si mohl zachovat čest i bez senzačního titulku s jejím otcem coby hlavím aktérem.

Williamovi nezbývá než se na vlastní pěst pokusit očistit své jméno a zjistit, kdo tehdy falešný důkaz vyrobil. Svému otci se pokouší pomoci i Line. V předvečer publikování informace dojde k vraždě a reportáží o ní se snaží Line získat prostor na titulní straně novin. Nezapře geny svého otce a vydá se po vrahově stopě. Ač si počíná velmi zdatně a zkušeně, sama je napadena pravděpodobným vrahem a situace se tak pro ni komplikuje.

Před Line a Williamem se kupí čím dál víc nezodpovězených otázek. Souvisí tato vražda s vraždou Cecilie Lindeové? Byl důkaz opravdu zfalšován a za mříže poslán nevinný člověk? Podrazil Williama někdo z jeho tehdejšího vyšetřovatelského týmu? A podaří se mu obhájit svou čest?

Když zakrátko zmizí další dívka a na potvrch vyplouvají nové a překvapivé skutečnosti, začíná pro všechny na straně dobra boj s časem, aby nedošlo k další zbytečné smrti.

Jako velmi zajímavý prvek mi přišlo zakomponování prolínání dovedností a postupů „staré“ školy, reprezentované Williamem, a „nové“ školy, kterou zastupuje Line. A tak zatímco William má radost z kvalitního sádrového odlitku podrážky boty, Line čerpá informace ze sociálních sítí a nejrůznější databází.

Kdes k té informaci přišla?
„Na Facebooku.“
„Na Facebooku?“
Line se na něj zadívala. „Copak ho u policie nepoužíváte?“ podivila se.

Na knize je velmi znát, že ji psal člověk „od fochu“. Jørn Lier Horst je díky své praxi detailně obeznámen s tím, o čem píše, a k tomu jako příjemný bonus využívá své skvělé vypravěčské schopnosti.

Závěrem proto nezbývá než Honicí psy doporučit k zakoupení a přečtení. Až do 16. prosince 2016 je Kniha Zlín nabízí ve svém e-shopu s 35 % slevou. Tak neváhejte a kupujte.

Krimi Honicí psi vydala Kniha Zlín, 379 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-502-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.