Archiv štítku: Kniha Zlín

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Žízeň

„Pusťte ho dovnitř,“ zakřičela na mladého uniformovaného policistu.
„Nemá služební průkaz,“ namítl policista.
„To je Harry Hole,“ zavolala Katrine.

Po dvouleté odmlce je Harry Hole zpět v plné síle. Přednáší na univerzitě, je šťastně ženatý, bez závislosti na alhoholu i drogách a vyšetřování vražd je pro něj minulostí. Nebo ne? Jak jsme před chvílí slyšeli, okolnosti jej přinutí zapojit se opět do vyšetřování. V Oslu totiž dojde rychle po sobě k vraždám několika mladých žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím internetové seznamky Tinder.

Vrchnímu policejnímu náčelníkovi Bellmanovi, který má příležitost stát se ministrem spravedlnosti, by se rychle vyřešený případ vražd pochopitelně „hodil do krámu“. A protože kdo jiný než Harry by se tohoto úkolu mohl zhostit, začne Harryho vydírat. Ten se tedy znovu pouští do práce a nezávisle na hlavním vyšetřovacím týmu pátrá po vrahovi.

Váš šéf má temné srdce, chlapče, pamatujte si to. A momentálně dostal zase žízeň. Stejně jako ten tam venku. A tahle jejich žízeň je jako požár, právě proto se říká hasit žízeň. Dokud ji oba neuhasí, bude dál stravovat všechno, s čím přijde do styku. Je to tak, Hole?

Vrah je sice odhalen poměrně brzy, ale jak ho dostat? Chvílí si hrají na kočku a na myš, Harry sice nakonec uspěje, ale je případ opravdu u konce? Jak správně tušíte, Nesbø má pro čtenáře opět připraveno několik překvapení a dopadením vraha případ zdaleka nekončí.

Nesbøho rukopis je z knihy poznat už po pár stránkách, najdeme zde i oblíbené a často používané matení čtenáře vyvoláváním pocitu „už vím kdo je vrah“ a následné otáčení děje zcela jiným směrem. A ač si člověk podvědomě říká, že se nenechá napálit, ne vždy se to podaří.

Do Žížně je opět snadné se začíst a naopak těžké se od ní odtrhnout. Text je čtivý, děj nikde nedrhne a kromě hlavní zápletky se dočkáme i doplnění dalších chybějících míst a osudů ve skládačce „světa Harryho Holea“. Žízeň tak má vše, co má správný thriller mít, a Jo Nesbø čtenáři znovu nabízí komplexní zážitek. Laťku, kterou si Nesbø posadil v předchozích knihách pěkně vysoko, naštěstí neshodil. A dokonce bych řekl, že ze všech knih o Harrym Holeovi mi styl, jakým je Žízeň napsána, vyhovuje zatím nejvíc (nejspíš to bude tím, že se – aspoň pro mě – příběh stal uvěřitelnějším).

Žízeň u čtenáře obstojí i jako samostatná kniha, ale pokud si je chcete opravdu užít, je nanejvýš vhodné přečíst si i předchozí knihy s Harrym – jen tak si vychutnáte všechny odkazy na předchozí zápletky či osoby, které se v Žízni objevují.

Otevřený konec a neuzavřené dějové linky některých aktérů dávají tušit, že se s Harrym nesetkáváme naposled.

Ukázka z knihy na issuu

Thriller Žízeň vydala Kniha Zlín, 475 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-533-2.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Marit Reiersgardová – Závěje

Situace, které už nejspíš zažil každý rodič – dcerka nebo synek se doma nudí a chtějí si jít hrát sami ven. A jestliže sněží a je tak příležitost užít si všechny radosti zimy (bobovat, nebo dělat ve sněhu andělíčky), je motivace dostat se ven ještě o to silnější. Stejně je na tom i pětiletá Oda. Solveig, její maminka, vaří večeři, Oda se nudí, a tak naléhá tak dlouho, až maminka podlehne a povolí jí jít si hrát v okolí domu. Občas ji z okna zkontroluje, stačí ale chvilka nepozornosti a Oda je pryč. Solveig vybíhá ven, jenže padající sníh okamžitě zavál veškeré stopy a po Odě není ani památky.

Odo Isabel Sørensenová!

Nehrajeme si na schovávanou. Ozvi se. Už to není legrace.

Odpovědělo jí absolutní ticho, jako by sníh absorboval veškeré zvuky, balil je do peřiny. Solveig opět přepadla ona předtucha, nízkofrekvenční rachot, předzvěst, kterou ucho nedokáže zachytit.

Pátrání po zmizelé Odě se ujímají zkušený komisař Verner Jacobsen a nová posila týmu, Bitte Røedová. Dvojice, která už snad nemůže být rozdílnější. Verner je suchar žijící s manželkou spisovatelkou a alkoholičkou v jedné osobě, který má zálibu v pletení. Bitte je kulatoučká a veselá matka samoživitelka, žijící s dospívající dcerou. Ačkoliv tato nesourodá dvojice není předmětem komických situací, jak by se mohlo na první pohled zdát, je zajímavé sledovat vývoj jejich vztahu.

V průběhu probíhajícího vyšetřování se objeví další případ – ve svém ateliéru byla nalezena zavražděná malířka. Na scéně se tak postupně objevují další postavy. Všichni se sice navenek tváří jako spořádaní občané, ale každý (včetně vyšetřovatelů) má nějaké to tajemství, které před ostatními skrývá. Obě vyšetřování se začínají prolínat a postupně je před námi rozplétána pavučina složitých a mnohdy dobře utajovaných vztahů a vazeb mezi všemi zúčastněnými (vyšetřovatele opět nevyjímaje).

Něco v tom městečku skřípe. Bitte jenom nedokázala přijít na to co.

Celý děj knihy se odehrává v několika málo dnech a na relativně malém prostoru. Vzpomínky postav nás ale tam, kde to dává smysl, zavedou i do minulosti tak, abychom porozuměli všem pohnutkám a činům, které jsou nám postupně odhalovány.

Co spustilo tuhletu lavinu? Musí se vrátit o dva roky zpět. K tomu pátečnímu večeru, kdy poprvé malovala akt. Tehdy byla uplácána první sněhová kulička. Jenom to tenkrát Janni ještě nevěděla, a taky nevěděla, jak rychle se ta kulička dokáže valit, jaké velikosti může nabýt a kolik špíny se na ni nabalí.

Závěje jsou výborně napsaná detektivka, zasazená do kulis maloměsta a vystavěná na jednoduchém a uvěřitelném příběhu – nečekejte žádné nezvyklé vražedné nástroje, rituální vraždy či desítky složitých postav či náhlé zvraty. Kniha podle mě působí silně právě svou „obyčejností“ a popisem situací, se kterými se se čtenář běžně setkává a dávají mu tak šanci uvěřit, že něco podobného by se mohlo odehrát třeba ve vedlejší ulici.

Příběh má spád, potřebnou dynamiku a častému „ještě jednu kapitolu a jdu spát“ se tak nejspíš nevyhnete 🙂 Autorce se i bez spektakulárních vražd podařil napsat napínavý příběh a do poslední chvíle nelze tušit, kdo je vrahem.

Za sebe proto Závěje rozhodně doporučuji a už teď se těším na další detektivku od Marit Reiersgardové, která v češtině vyjde pod názvem Boží prst.

Ukázka z knihy na ISSUU

Thriller Závěje vydala Kniha Zlín, 360 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-433-5.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Johanna Holmströmová – Hush baby

Luxusní domy, obklopené lesem a močály na jedné straně, mořem na druhé. To je Vråkören – přepychová vilová čtvrť poblíž Helsinek, do které se po několika letech vrací dětská psycholožka Robin, která zde spolu se svým starším bratrem Lukasem a rodiči strávila dětství. Bratr i otec jsou po smrti a Robin přijíždí postarat se o svou matku Henriku – podivínskou náladovou alkoholičku, kterou místní dospělí nemají moc v lásce a děti z ní mají strach.

Robin si pamatuje podzimní večery, když byla ještě malá. Mlha visela mezi konci jako mléko, podobná moři, které tudy dřív proudilo.U jejich kousku pobřeží ležely dva vraky lodí, zbytky starého ráhnoví, které tu tlely pod vodou jen třicet metrů od břehu. Když se tehdy dávno potopily, muselo to být k břehu mnohem dál. Ale jak moře ustupovalo, vynořily se oba zpuchřelé vraky ze svých vodních hrobů jako připomínka toho, že čas odhalí i to, co považujeme za pohřbené.

Kniha plyne pomalým tempem a postupně čtenáři odhaluje spoustu špatností, které se dějí v na první pohled klidné a spořádané čtvrti. Pod nablýskaným povrchem ale bublá spousta zlých a špatných věcí a je jen otázkou času, kdy se dostanou ven a spustí nezastavitelný běh událostí.

Autorka si ale dává s odhalením pointy na čas, všechny indicie dovedně schovává a dlouho není jasné, kam příběh vlastně směřuje. Postupně jsou nám odkrývána jednotlivá tajemství, která ale – aspoň na první pohled – zdá se spolu nijak nesouvisí. Děti i dospělí se čehosi neznámého bojí. Došlo ke zhanobení místního hřbitova, v minulosti tu došlo k záhadným úmrtím a čtvrtí se opět potuluje „Kušostřelec“ – tajemný muž s kuší.

Tohle už je fakt dost absurdní. Všechno, co se stalo od chvíle, kdy jsem se tady objevila. Matilda Strömbergová náhodou přijde prodávat sušenky zrovna v den, kdy jsem tady, děti náhodou zrovna potřebujou pomoc, pak ten dopis na schodech… a v autě jsem měla pytlík s drogama! Víš ty to vůbec? A pak někdo rozešle pozvánky na můj večírek. Na večírek, kde pak náhodou uvidím Kušostřelce. To už je trochu moc náhod, ne?

Odhalování starých a skrytých křivd a vlastního já se nevyhne ani Robin. Ona i celá její rodina jsou stále více zatahováni do toho, co se na Vråkörenu děje. Ve středu všeho dění se zdá být dobročinná organizace, kterou tu před lety založili, a které předsedá Robinina matka Henrika. Ustojí Robin konfrontaci se skutečnostmi, které se bezprostředně týkají jí nejbližších lidí?

Hush baby byla moje první knížka od Johanny Holmströmové a netajím se tím, že autorka si získala mé sympatie. Sympatická hrdinka, logicky vystavěný, propracovaný a uvěřitelný příběh v mých oblíbených severských kulisách. Nečekejte ale žádné drastické a krvavé scény, síla této knihy je úplně v něčem jiném.

A za sebe ji mohu jen doporučit.

Thriller Hush baby vydala Kniha Zlín, 366 stran, překlad Helena Matochová, ISBN 978-80-7473-463-2.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.