Archiv štítku: Jo Nesbø

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Žízeň

„Pusťte ho dovnitř,“ zakřičela na mladého uniformovaného policistu.
„Nemá služební průkaz,“ namítl policista.
„To je Harry Hole,“ zavolala Katrine.

Po dvouleté odmlce je Harry Hole zpět v plné síle. Přednáší na univerzitě, je šťastně ženatý, bez závislosti na alhoholu i drogách a vyšetřování vražd je pro něj minulostí. Nebo ne? Jak jsme před chvílí slyšeli, okolnosti jej přinutí zapojit se opět do vyšetřování. V Oslu totiž dojde rychle po sobě k vraždám několika mladých žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím internetové seznamky Tinder.

Vrchnímu policejnímu náčelníkovi Bellmanovi, který má příležitost stát se ministrem spravedlnosti, by se rychle vyřešený případ vražd pochopitelně „hodil do krámu“. A protože kdo jiný než Harry by se tohoto úkolu mohl zhostit, začne Harryho vydírat. Ten se tedy znovu pouští do práce a nezávisle na hlavním vyšetřovacím týmu pátrá po vrahovi.

Váš šéf má temné srdce, chlapče, pamatujte si to. A momentálně dostal zase žízeň. Stejně jako ten tam venku. A tahle jejich žízeň je jako požár, právě proto se říká hasit žízeň. Dokud ji oba neuhasí, bude dál stravovat všechno, s čím přijde do styku. Je to tak, Hole?

Vrah je sice odhalen poměrně brzy, ale jak ho dostat? Chvílí si hrají na kočku a na myš, Harry sice nakonec uspěje, ale je případ opravdu u konce? Jak správně tušíte, Nesbø má pro čtenáře opět připraveno několik překvapení a dopadením vraha případ zdaleka nekončí.

Nesbøho rukopis je z knihy poznat už po pár stránkách, najdeme zde i oblíbené a často používané matení čtenáře vyvoláváním pocitu „už vím kdo je vrah“ a následné otáčení děje zcela jiným směrem. A ač si člověk podvědomě říká, že se nenechá napálit, ne vždy se to podaří.

Do Žížně je opět snadné se začíst a naopak těžké se od ní odtrhnout. Text je čtivý, děj nikde nedrhne a kromě hlavní zápletky se dočkáme i doplnění dalších chybějících míst a osudů ve skládačce „světa Harryho Holea“. Žízeň tak má vše, co má správný thriller mít, a Jo Nesbø čtenáři znovu nabízí komplexní zážitek. Laťku, kterou si Nesbø posadil v předchozích knihách pěkně vysoko, naštěstí neshodil. A dokonce bych řekl, že ze všech knih o Harrym Holeovi mi styl, jakým je Žízeň napsána, vyhovuje zatím nejvíc (nejspíš to bude tím, že se – aspoň pro mě – příběh stal uvěřitelnějším).

Žízeň u čtenáře obstojí i jako samostatná kniha, ale pokud si je chcete opravdu užít, je nanejvýš vhodné přečíst si i předchozí knihy s Harrym – jen tak si vychutnáte všechny odkazy na předchozí zápletky či osoby, které se v Žízni objevují.

Otevřený konec a neuzavřené dějové linky některých aktérů dávají tušit, že se s Harrym nesetkáváme naposled.

Ukázka z knihy na issuu

Thriller Žízeň vydala Kniha Zlín, 475 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-533-2.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Po posledních dvou Holeovkách, u kterých mi přišlo, že Nesbø už ztrácí dech a styl, jakým byly napsány, mi trochu kazil zážitek ze čtení, byl pro mě první díl Krve na sněhu příjemným překvapením. A ačkoliv byl přijat čtenáři rozpačitě, mně osobně se líbil. Proto jsem se těšil i na druhý díl, nesoucí název Půlnoční slunce.

Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.

Ulf Hansen rozhodně nemá snadný život. I on potřeboval velmi rychle získat nějaké peníze a protože mu šlo do slova a do písmene o život, neváhal se v této věci obrátit na bankéře, u kterého není problém potřebný obnos za nějakou tu protislužbu získat. Tím bankéřem není nikdo jiný než Rybář – drogový boss, s níž měl co do činění i Olav z prvního dílu.

Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.

Schovat se v prostředí, kde každý každému vidí až do talíře, není totiž nijak jednoduché. A když už hned při příjezdu vzbudí rozruch tím, že se prohlašuje za lovce, který jede lovit bělokury, ale o jejich lovu nic neví a dokonce nemá ani zbraň, nijak důvěryhodně to na místní nepůsobí. Problémy proto na sebe nenechají dlouho čekat.

Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.

Pokud máte rádi severské detektivky a líbil se vám první díl, Půlnoční slunce si určitě přečtěte.

Ukázka z knihy na ISSUU

Půlnoční slunce vydává Kniha Zlín, série Krev na sněhu, 214 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-320-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

Těm, co dočetli do konce předchozí díl série s názvem Přízrak, bylo naprosto jasné, že to pravé finále se odehraje až v posledním dílu série s názvem Policie. Netrpělivě jsem proto i já čekal právě na něj a když Kniha Zlín vyhlásila konkurz na reading copies Policie, neváhal jsem a přihlásil jsem se. Vše jako obvykle (díky, Olgo 😉 dobře dopadlo a já se mohl hned pustit do čtení. Policie na Přízrak přímo navazuje a pokud jste jej nečetli, doporučuji si jej přečíst před tím, než se pustíte do Policie.

Napsat recenzi na Policii, nic neprozradit a nezkazit tak potencionálním čtenářům zážitek ze čtení je opravdu velmi těžké. Preventivně se tedy budu držet toho, co se o knize píše oficiálně, a nic víc z obsahu neprozradím 😉 (Nicméně pokud by vás přece jen obsah zajímal, mrkněte na některou jinou recenzi.)

Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.

Kniha se čte dobře, Policie oproti Července neobsahuje tolik jmen (a navíc prakticky všechny postavy už jsem znal z dřívějška), takže jsem se v ději nijak neztrácel. Z předchozích knih už jsem byl také poměrně vytrénovaný na Nesbøho styl psaní, takže jsem přistoupil na jeho hru, četl pozorně, nedomýšlel si nenapsané, pečlivě sledoval připravenou dějovou linku a zkoušel odhadnout, jak se celý příběh bude vyvíjet dál. I tak mě občas Nesbø přelstil a jednou opravdu dostal dějovým zvratem, který jsem nečekal a stále jsem nemohl uvěřit tomu, co čtu.

Příběh se nese přesně v autorově stylu – je plný napětí, falešných stop i dějových zvratů, nicméně celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že to jaksi není úplně ono. Možná za to částečně mohla absence Harryho Holea, možná tříštění děje mezi vedlejší postavy… Při čtení se tedy u mě ne a ne dostavit onen wow efekt, který mě provázel při čtení Sněhuláka nebo Červenky, kdy mi tyto knihy přišly mnohem napínavější a celý děj výrazně lépe a svižněji odsýpal.

Pokud vás zajímá, jak celá série s Harry Holem skončí, knihu určitě doporučuji k zakoupení a přečtení. I přes v mém případě chybějící wow efekt ji hodnotím jako solidní severskou krimi. Která možná nebude poslední. I přesto, že Policie má cyklus detektivek s Harry Holem uzavírat, autor si nechává hned několik otevřených vrátek. Ale minimálně prozatím se musíme s osloským oddělení vražd rozloučit.

Ukázka z knihy

10. díl krimi série Policie vydává Kniha Zlín v papírové, elektronické i audioknižní podobě, přeložila Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-270-6.

A nezapomeňte – Policie vychází už zítra, 8. dubna 2015.