Archiv rubriky: Rozhovory

Aplikace Nevolejte.cz – nejpřístupnější mobilní aplikace roku 2017

Aplikace Nevolejte.cz získala v soutěži Mobilní aplikace roku 2017 cenu za nejpřístupnější aplikaci. Aplikace nabízí aktivní ochranu před nevyžádanými telefonními hovory a funguje na bázi komunity – to znamená, že všichni uživatelé společně vytváří jednu databázi nevyžádaných čísel. Bližší informace najdete v případě zájmu v recenzi Konec otravným telefonátům: je tu Nevolejte.cz nebo přímo na Nevolejte.cz.

Mě v kontextu získání ceny za nejpřístupnější aplikaci v soutěži Mobilní aplikace roku 2017 samozřejmě nejvíce zajímalo vše, co se týkalo zpřístupnění této aplikace i pro uživatele s těžkým zrakovým postižením. Zdeňka Valacha, autora aplikace Nevolejte.cz, jsem proto požádal o odpovědi na několik otázek.

Krátký rozhovor s Zdeňkem Valachem

Co Vás vedlo k tomu, aby aplikace Nevolejte.cz byla přístupná?

Toto je dobrá otázka. Většinou potřeba přístupného návrhu aplikace souvisí s tím, že má člověk ve svém okolí někoho handicapovaného, který mu pomáhá s návrhem a testy, připadně aplikaci dělá přímo pro něj. Bohužel toto se v mém případě nestalo – ne že bych o to neměl zájem, ale v okolí jsem nikoho neměl a dlouho jsem vyvíjel aplikaci (prvních cca 2,5 roku) absolutně sám ve svém volném čase a zdarma, takže nebylo ani moc prostoru k optimalizacem z pohledu přístupnosti. Každopádně většina požadavků na dobrý přístupný návrh aplikace souvisí s jinými omezeními případně best coding practices, které jsem při při návrhu zohledňoval.

Šlo především o tyto

  1. cílová skupina aplikace Nevolejte.cz jsou především starší lidé případně lidé bez jakéhokoliv IT nebo technického vzdělání, takže aplikace od začátku byla navrhována tak, aby z větší části fungovala bez jakékoliv interakce uživatele, vše bylo přednastavené, tak jako je jenom možné a množství interakcí s uživatelem, kdy po něm něco vyžaduji, bylo zredukované na minumum.
  2. Vzhledem k očekávané cílové skupině starších lidí se dalo očekávat, že tito lidé většinou hůře vidí, takže jsem záměrně volil větší grafické prvky a fonty.
  3. Sám mám vadu zraku a jsem barvoslepý, takže i to hrálo roli při výběru barevné palety a čitelnosti obrazovek.
  4. Aplikace píšu již od svých 13 let, tudíž skoro 30 let. Posledních 10 let se poměrně zajímám o UX design a použitelnost a získané poznatky se snažím demonstrovat ve svých aplikacích. A požadavky na dobrý UX design a použitelnost se dost s požadavky na přístupnost aplikace v mnohém kryjí.

Jednalo se o záměr, nebo jste nad tím ani nepřemýšleli a přístupnost berete jako nedílnou součást vývoje?

Jak již bylo zmíněno výše, jedná se spíš o shodu okolností než přímo záměr, ale určitě budeme v budoucnosti rádi, pokud další změny v aplikaci Nevolejte.cz budeme schopni například formou alfa verze poskytnout někomu se zrakovým handicapem, kdo by nám poskytnul zpětnou vazbu a případné připomínky k přístupnosti implementovaných změn.

Narazili jste při zpřístupňování aplikace na něco, co Vás zaskočilo?

Ono to sice nesouvisí přímo s přístupností, ale nejtěžší z pohledu vývojáře pro Android platformu je šílené množství různých zařízení s různou verzí Android OS, které musíte podporovat. Je spousta velmi malých zařízení a zařízení s obřími obrazovkami, navíc aplikace musí dobře fungovat nejen při zobrazení na výšku, ale i když ho otočíte na šířku.

Samostatnou kapitolou jsou pak různé nekompatibility mezi mutacemi Android OS různých výrobců, nestandardizovaná podpora multi SIM zařízení a různé „vychytávky“ v Android OS – především u čínských výrobců jako Huawei – napomáhající uživateli k šetření baterie (zde narážím na tzv. Protected Apps – po instalaci aplikace prostě nefunguje a není schopná běžet na pozadí až do chvíle pokud uživatel ji někde složitě v systémovém menu nepovolí. Čehož ale většina bežných uživatelů není schopna).

Kde jste čerpal znalosti o přístupnosti aplikací?

Jak již bylo zmíněno výše, zajímám se již kolem 10 let o UX design a usability. Informace o této problematice čerpám především z internetu, občas s nějakých knih. Měl jsem i štěstí na kolegy v práci. Dlouho jsem úzce spolupracoval s Petrem Staníčkem (alias Pixym), kterého považuju za guru českého UX designu. Ne že by se na Nevolejte.cz Pixi jakkoliv podílel, ale během spolupráce
s ním jsem měl šanci pochytit a absorbovat spoustu věcí, kterým bych možná při pouhém čtění odborné literatury nekladl takový důraz.

Bylo náročné aplikaci uzpůsobit potřebám handicapovaných?

Náročné to určitě příliš nebylo, spíše byl problém si ověřit, že jsme to udělali dobře. To můžou ověřit až reální zrakově handicapovaní uživatelé, na které jsme doposud neměli kontakt a který by naši aplikaci otestovali. Jsme velmi rádi za udělenou cenu, je prvním hmatatelným důkazem, že použitý návrh byl s pohledu přístupnosti aplikace ten nejlepší.

Dovedete prosím odhadnout časovou a finanční náročnost úprav, souvisejících s přístupností?

Každý vývojář by si měl číst best coding practices pro každou platfomu, pro kterou programuje (v tomto případně od Google pro Android). Pokud se naučí přemýšet v souladu s těmito best coding practices, celý návrh aplikace mu nevezme o moc více času, než když tomu tak nečiní. Pokud k tomu přidá nějaké základní povědomí o použitelnosti a UX, pak prvotní design aplikace vezme maximálně tak o 10% času než bez těchto požadavků (v případě Nevolejte.cz jsem do toho investoval maximálně 2 člověkodny navíc).

Mnohem horší je pak požadavky na přístupnost nebo použitelnost do aplikace dostávat dodatečně. Jednak dobrou použitelností od začátku má aplikace mnohem lepší šanci se uchytit na trhu a také vývojář nenutí uživatele své aplikace se přeučovat na nové UI (uživatelé obecně nemají rádi jakékoliv změny). Odpadá také dodatečná režie zapracovávat změny finalizovaného a otestovaného kódu, který je nutné jednak znovu nastudovat, pochopit, opravit a následně prohnat všemi fázemi release cyklu (alfa, beta verze), než se změny dostanou k uživateli.

Děkuji za rozhovor.

Poděkování

Závěrem nezbývá než ocenit skvěle odvedenou práci vývojářů Nevolejte.cz, poblahopřát jim k umístění v soutěži a poděkovat za poskytnutí informací, potřebných k sepsání tohoto článku.

Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček

Již od nejútlejšího dětství se Markus Kirschner, prodavač v oddělení s bílou elektronikou obchodního řetězce MediaMarkt v pobočce na vídeňské Landstraße, věnuje pračkám.

V době, kdy si jeho vrstevníci stavěli z Lega, hráli si s autíčky nebo se svými domácími mazlíčky, byla jeho nejoblíbenější hračkou pračka jeho rodičů. Kirschner se narodil nevidomý.

„Vyrůstal jsem s Gorenjí,“ vypráví. „Pračka mých rodičů mě od malička fascinovala.“ Celé hodiny vysedával Kirschner jako uhranutý před tímto zajímavým domácím spotřebičem. Byla to v podstatě láska na první pohled.

„Měnící se zvuky, přechod od pracího programu k programu máchání a jako akustický vrchol ždímání, které mi připadalo nesmírně vzrušující.“ Když pak později dosloužila pračka někoho ze známých, rozebral ji a opět dal dohromady.

Z telefonisty odborníkem na pračky

Ve školním roce 2013/14 se Kirschner vyučil v oboru telekomunikace a získal kvalifikaci telefonisty.

„V callcentru jsem se začal brzy nudit a ani věčné sezení nebylo podle mého gusta.“ „Jeho přání prodávat pračky bylo stále větší,“ vypráví Beathe Fritz, odborná poradkyně Asistence v zaměstnání pro zrakově postižené.

„Popadla jsem Markuse a vyrazili jsme do obchodu s elektrospotřebiči Red Zac.“ A jelikož zrovna nebyl přítomen žádný prodavač, vedl Kirschner třicetiminutový rozhovor se zákaznicí v roli prodávajícího. Nyní byla o jeho výjimečných schopnostech přesvědčená i Beate Fritz a oslovila vedoucího pobočky MediaMarktu Michaela Pragera. Kirschner ho coby uchazeč o práci velice zaujal, a tak ho pozval k osobnímu pohovoru.

„Líčil jsem mu, že jsem vyrůstal s Gorenjí,“ což Pragera přimělo k tomu, že mu nabídl místo praktikanta. Tak se Markus brzy seznámil s různými značkami a modely. Při následné rekvalifikaci od Úřadu práce a s podporou služby Asistence v zaměstnání se Markus za běžného provozu naučil, jak vést rozhovor se zákazníkem a vše okolo.

Markus Kirschner při prodeji pračky.

„Bez pomoci svých nových kolegů bych to nikdy nezvládnul“, vypráví Kirschner. Řada produktových školení v rámci jeho oddělení ale také rozhovory a on-line semináře s výrobci spotřebičů pomohly Kirschnerovi získat přehled o nejnovějším vývoji v této branži. Díky odborným znalostem a citu pro práci se zákazníkem se Kirschner rychle zapracoval.

„Výrobcům vděčím za hodně. Svými otázkami jsem jim vymluvil díru do hlavy“ Díky speciálnímu softwaru může Kirschner v interní databázi zjišťovat aktuální dostupnost zboží, dobu dodání a ceny. Umožňuje mu to odečítač obrazovky s hlasovým výstupem v kombinaci s klávesnicí.

„Od začátku roku 2015 jsem zaměstnaný na 30 hodin týdně,“ říká Kirschner a je pyšný na to, že dostal práci, o které snil. „Můj plán B byl, že bych se ucházel o místo průvodce na výstavě potmě (Dialog im Dunkeln), i když jsem tam ještě nikdy nebyl,“ usmívá se Kirschner.

„Život mimo pračky trávím procházkami v přírodě, hraním karet a společným vařením s kamarády.“

Typický pracovní den

„Když dorazím do práce na své působiště, vydám se na obchůzku, abych zjistil, jestli během mé nepřítomnosti přibyly nějaké nové spotřebiče.“ Na Kirschnera tu čeká nějakých 40 až 50 přístrojů na prodej.

Každou chvíli se prý stává, že jeho kolegové ještě nedorazili a nemohli ho osobně informovat o změnách v sortimentu. Jelikož se nové přístroje většinou podobají, dokáže Kirschner díky svým rozsáhlým znalostem okamžitě určit, o kterého výrobce se jedná. O všem, co sám nedokáže poznat svým hmatem, ho informují jeho nejméně dva kolegové, kteří v oddělení rovněž pracují.

O zbytek se postará on-line vyhledávání a Markus má brzy o nováčcích mezi spotřebiči jasno.

Markus Kirschner radí zákazníkům při nákupu pračky.

A již vstupuje první zákazník do Kirschnerova království. „I když jdu pokaždé s bílou holí a na pracovním oděvu mám symbol nevidomého, nastavuje mi i tento zákazník před obličej svůj mobilní telefon, aby mi ukázal, o jaký spotřebič má zájem,“ baví se Kirschner. „Když mu vysvětluju, že jsem zcela nevidomý, zákazník žasne.“

Ze zkušenosti Kirschner ví, že někteří zákazníci mají určitý strach z kontaktu. Proto není divu, že uplyne nějaká doba, než potenciální kupující přednese svou žádost. Tento zákazník má zájem o pračku značky Miele, protože jeho stará pračka už dosloužila.

Na základě dobrých zkušeností by si tento zákazník rád zakoupil výrobek od stejné firmy. „Čím se vlastně liší spotřebiče značek Siemens a Miele,“ chce vědět. „V podstatě jen designem,“ odpovídá Kirschner.

S pomocí bílé hole a ohmatáním několika spotřebičů dorazí zkušený prodavač brzy k automatickým pračkám značky Miele. Novější model je zákazníkovi rychle představen, zatímco Kirschner vyjme pohyblivé části a zákazník má tak možnost si je doslova „osahat“.

Tento zákazník má ovšem ještě jedno speciální přání: „Sice jsem si na to zvykl, ale moje stará pračka dělala poměrně velký hluk, který mě pronásledoval až do obýváku.“

Při zodpovídání této otázky je Kirschner ve svém živlu: „V tomto ohledu vám můžu tento přístroj vřele doporučit,“ a přejíždí přitom rukama skoro něžně po pračce, „protože motor je umístěný pod bubnem, nepotřebuje žádný klínový řemen“.

Markus s mechanickou pračkou

Proto je zvuk při ždímání tlumený. Dále chce zákazník vědět, podle čeho pozná, zda do pračky vložil správné množství prádla. „Nahoře se musí vejít do bubnu celá dlaň, jinak utrpí prací výkon.“

Zákazník vybavený potřebnými informacemi pračku, která může být dodána do dvou pracovních dnů, kupuje. Při odchodu se ho ptám, jak byl s konzultací spokojen. „Mám pocit, že se mi dostalo kompetentní, přátelské a profesionální péče, ačkoliv jsem byl při prvním kontaktu poněkud skeptický,“ uvedl zákazník.

Kirschner měl celý prodej ve své režii, jen při psaní účtenky pomohla kolegyně. „Myslím, že se pracuje na řešení, abych do budoucna mohl i proces platby provádět zcela samostatně.“

A již čeká další zákazník. „Co pro vás mohu udělat,“ míří si to k němu Kirschner s holí podél svých miláčků, aby mu poradil.


Původní článek 50 Waschmaschinen blind erkennen z němčiny přeložil Zdeněk Rybák. Autorkou fotografií je Karola Riegler.

Markusovy výlety za hranice současnosti (nejen praček)

Několik let se Markus Kirschner účastnil spolu s několika dalšími žáky vídeňské školy pro nevidomé letních táborů pro děti se zrakovým postižením, které ve Veverské Bítýšce pořádalo brněnské TyfloCentrum. Ani tam jeho vášeň pro pračky nezahálela, a tak k velké radosti vedoucích a ostatních dětí dobrovolně a rád pral a ždímal nejen své ušpiněné oblečení, ale i oblečení menších dětí, kterým se v noci nepodařilo nebo nechtělo vyrazit z teploučkého spacáku na záchod.

Jeho sympatická záliba nemohla zůstat nepovšimnuta, a tak se zdravotnice a dobrá duše tábora Jana Puchegger Chadalíková na tábořišti jednoho krásného dne objevila s historickou pračkou na kliku. Markusovo nadšení neznalo mezí a do Vídně se na konci tábora vracel o jedno zavazadlo těžší. Jak se později přiznal, maminka ho doma příliš nepochválila a s „novým“ spotřebičem Markuse div nevyrazila. Ale takový už je úděl nepochopených nadšenců, jejichž génia často doceníme až s velkým zpožděním.

O přístupnosti v pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus

Současným trendem je chápat přístupnost ne jako milosrdné gesto vůči lidem se specifickými potřebami, ale jako situaci, kterou v různých fázích života – a to někdy dost náhle – může potřebovat každý z nás. Zpřístupňování zkušeností, barev, vůní, zážitků uměleckých dojmů a podnětů k přemýšlení o životě a světě kolem nás s cílem začlenit co nejvíce lidí se specifickými potřebami bylo proto tématem pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus.

Záznam přibližně dvacetiminutového vysílání, které připravila Daniela Vrbová a a jehož hosty byli Marianna Koutská, Jiří Raiterman, Kateřina Beránková a já, najdete v případě zájmu na adrese Trendy (26.03.2015 16:40) nebo si jej můžete přehrát přímo zde na blogu.

Příjemný poslech.