Archiv rubriky: Rozhovory

Interview with Sagit Siegal about UX and accessibility before WebExpo 2017

Sagit Siegal will be one of the speakers at WebExpo 2017. Her talk is titled What Language Does Your Product Really Speak? and will be about the impact on performance when the user interface is not in the user’s native language.

I used this opportunity and asked her a few questions about this topic.

Radek: Sagit, you have been practicing UX for over 18 years and now you are the Platform UX Team Leader at Thomson Reuters. You work with teams across the globe and takes them through the whole UX process – from research to mock-ups through testing to final beautiful designed products. It is also said that you manage to combine GUI and web design skill with a humane approach that ensures a sleek look & feel as well as high usability to websites, applications or media.

Is there anything else what readers of my blog should know about you?

Sagit: On top of my formal education I am also an animator. I learned it in art school when hand drawn animation was still the preferred technology. Till this day I am passionate about art and animation.

I take advantage of this in my professional life and all the illustrations in my presentations are hand drawn by me. No problems with copyrights 🙂

I also use illustration as a way of clearing my thoughts. If I really need to think something through – I sketch it or illustrate it.

Radek: Reading the abstract of your talk, you also do some research. What is the result of your research that surprised you the most?

Sagit: I would not call it research – as I am not a scientist – I am a UX professional. My team’s conclusions are based on observations we do in usability tests. We have almost 200 of these in the last two years.

The biggest conclusion we came to is that some things cannot be simply explained just by looking at a table or graph of results. There are issues that are derived from mental models and cultural backgrounds that lay beyond the simple test results. If a UX expert does not consider this – they may miss out on the right way to fix an issue. For example – users may not understand a term in a website just because it is slang or culturally related to the creator’s own country. In test results, we will see that users failed to use this feature, but we will not know WHY. For this, we need to know how to ask the right questions. This means we need to be aware of the cultural and linguistic background and keep that in mind. It is not always easy since we tend to blame the “usual suspects” like UX, design or layout and ignore other aspects.

Radek: Imagine that the user interface of my website is in English only and I have many users/customers for whom English is not the mother tongue. How can I provide them the best user experience? Isn’t it better to provide the Czech version for them?

Sagit: The simple answer is yes. If you can provide a local version (Czech for example) that is the best thing to do. And when doing so – it is best to have an expert in the field translate it for you (and not just leave it to Google Translate). But a lot of sites do not have the funding for this or have a very diverse audience coming from different countries. In that case in Thomson Reuters we use what we call User Friendly English. This is the English that is learned in schools all over the world – no slang or cultural related terms, with a minimum of abbreviations and acronyms.

And of course – always test the language on real users. You will be surprised at what you will observe.

Radek: My professional background is web accessibility and inclusive design. The topic of your talk reminds me many deaf users who face this situation every day since their native language is the sign language. Is your research somehow focused also on this target group? Or do you have any recommendation how to improve accessibility and user experience of that target group?

Sagit: I am afraid we still did not get to that topic. My best recommendation is aiming at interfaces with minimum copy. The less users need to read and the more intuitive the UX – the better. That is hard to achieve and demands a lot of testing – but is doable.

Radek: Another target group, than might be affected by incomprehensibility of the user interface, is the group of the blind users (surfing the web with the screen reader is totally different experience). Do you have any tips relevant in particular for that target group?

Sagit: Always aim to have your code clean and clear so screen readers will be able to read it.

When creating forms add inline or hint text in the mandatory fields to help screen readers detect them. Make sure the order of items in the form is organized in a way that is readable to screen readers – and that includes form validation in case of errors.

As a side note – my team maintains a small list of employees inside our R&D center who are color blind. Some have problems identifying red/orange, others have problems with blue hues. That way we also guerilla test our colors with them. They love that – it’s a nice distraction from their everyday work.

Radek: And the last question – have you ever been to Prague? Are you looking forward to anything in particular?

Sagit: I have been in Prague 14 years ago and it was a wonderful experience. I discovered the amazing modern art museum there and fell in love with this specific painting by Frantisek Kupka – The Path of Silence. I am looking forward to new discoveries 🙂

And of course – can’t wait to attend WebExpo – it looks like there are some fantastic talks there. Can’t wait to hear them.

Thank you very much for the interview and I am looking forward to your talk at WebExpo 2017!

For those who would like to join Sagit and other amazing speakers there is a code „sagit“ for 10 % off. Buy the ticket & enjoy the conference 🙂.

Aplikace Nevolejte.cz – nejpřístupnější mobilní aplikace roku 2017

Aplikace Nevolejte.cz získala v soutěži Mobilní aplikace roku 2017 cenu za nejpřístupnější aplikaci. Aplikace nabízí aktivní ochranu před nevyžádanými telefonními hovory a funguje na bázi komunity – to znamená, že všichni uživatelé společně vytváří jednu databázi nevyžádaných čísel. Bližší informace najdete v případě zájmu v recenzi Konec otravným telefonátům: je tu Nevolejte.cz nebo přímo na Nevolejte.cz.

Mě v kontextu získání ceny za nejpřístupnější aplikaci v soutěži Mobilní aplikace roku 2017 samozřejmě nejvíce zajímalo vše, co se týkalo zpřístupnění této aplikace i pro uživatele s těžkým zrakovým postižením. Zdeňka Valacha, autora aplikace Nevolejte.cz, jsem proto požádal o odpovědi na několik otázek.

Rozhovor se Zdeňkem Valachem

Co Vás vedlo k tomu, aby aplikace Nevolejte.cz byla přístupná?

Toto je dobrá otázka. Většinou potřeba přístupného návrhu aplikace souvisí s tím, že má člověk ve svém okolí někoho handicapovaného, který mu pomáhá s návrhem a testy, připadně aplikaci dělá přímo pro něj. Bohužel toto se v mém případě nestalo – ne že bych o to neměl zájem, ale v okolí jsem nikoho neměl a dlouho jsem vyvíjel aplikaci (prvních cca 2,5 roku) absolutně sám ve svém volném čase a zdarma, takže nebylo ani moc prostoru k optimalizacem z pohledu přístupnosti. Každopádně většina požadavků na dobrý přístupný návrh aplikace souvisí s jinými omezeními případně best coding practices, které jsem při při návrhu zohledňoval.

Šlo především o tyto

  1. cílová skupina aplikace Nevolejte.cz jsou především starší lidé případně lidé bez jakéhokoliv IT nebo technického vzdělání, takže aplikace od začátku byla navrhována tak, aby z větší části fungovala bez jakékoliv interakce uživatele, vše bylo přednastavené, tak jako je jenom možné a množství interakcí s uživatelem, kdy po něm něco vyžaduji, bylo zredukované na minumum.
  2. Vzhledem k očekávané cílové skupině starších lidí se dalo očekávat, že tito lidé většinou hůře vidí, takže jsem záměrně volil větší grafické prvky a fonty.
  3. Sám mám vadu zraku a jsem barvoslepý, takže i to hrálo roli při výběru barevné palety a čitelnosti obrazovek.
  4. Aplikace píšu již od svých 13 let, tudíž skoro 30 let. Posledních 10 let se poměrně zajímám o UX design a použitelnost a získané poznatky se snažím demonstrovat ve svých aplikacích. A požadavky na dobrý UX design a použitelnost se dost s požadavky na přístupnost aplikace v mnohém kryjí.

Jednalo se o záměr, nebo jste nad tím ani nepřemýšleli a přístupnost berete jako nedílnou součást vývoje?

Jak již bylo zmíněno výše, jedná se spíš o shodu okolností než přímo záměr, ale určitě budeme v budoucnosti rádi, pokud další změny v aplikaci Nevolejte.cz budeme schopni například formou alfa verze poskytnout někomu se zrakovým handicapem, kdo by nám poskytnul zpětnou vazbu a případné připomínky k přístupnosti implementovaných změn.

Narazili jste při zpřístupňování aplikace na něco, co Vás zaskočilo?

Ono to sice nesouvisí přímo s přístupností, ale nejtěžší z pohledu vývojáře pro Android platformu je šílené množství různých zařízení s různou verzí Android OS, které musíte podporovat. Je spousta velmi malých zařízení a zařízení s obřími obrazovkami, navíc aplikace musí dobře fungovat nejen při zobrazení na výšku, ale i když ho otočíte na šířku.

Samostatnou kapitolou jsou pak různé nekompatibility mezi mutacemi Android OS různých výrobců, nestandardizovaná podpora multi SIM zařízení a různé „vychytávky“ v Android OS – především u čínských výrobců jako Huawei – napomáhající uživateli k šetření baterie (zde narážím na tzv. Protected Apps – po instalaci aplikace prostě nefunguje a není schopná běžet na pozadí až do chvíle pokud uživatel ji někde složitě v systémovém menu nepovolí. Čehož ale většina bežných uživatelů není schopna).

Kde jste čerpal znalosti o přístupnosti aplikací?

Jak již bylo zmíněno výše, zajímám se již kolem 10 let o UX design a usability. Informace o této problematice čerpám především z internetu, občas s nějakých knih. Měl jsem i štěstí na kolegy v práci. Dlouho jsem úzce spolupracoval s Petrem Staníčkem (alias Pixym), kterého považuju za guru českého UX designu. Ne že by se na Nevolejte.cz Pixi jakkoliv podílel, ale během spolupráce
s ním jsem měl šanci pochytit a absorbovat spoustu věcí, kterým bych možná při pouhém čtění odborné literatury nekladl takový důraz.

Bylo náročné aplikaci uzpůsobit potřebám handicapovaných?

Náročné to určitě příliš nebylo, spíše byl problém si ověřit, že jsme to udělali dobře. To můžou ověřit až reální zrakově handicapovaní uživatelé, na které jsme doposud neměli kontakt a který by naši aplikaci otestovali. Jsme velmi rádi za udělenou cenu, je prvním hmatatelným důkazem, že použitý návrh byl s pohledu přístupnosti aplikace ten nejlepší.

Dovedete prosím odhadnout časovou a finanční náročnost úprav, souvisejících s přístupností?

Každý vývojář by si měl číst best coding practices pro každou platfomu, pro kterou programuje (v tomto případně od Google pro Android). Pokud se naučí přemýšet v souladu s těmito best coding practices, celý návrh aplikace mu nevezme o moc více času, než když tomu tak nečiní. Pokud k tomu přidá nějaké základní povědomí o použitelnosti a UX, pak prvotní design aplikace vezme maximálně tak o 10% času než bez těchto požadavků (v případě Nevolejte.cz jsem do toho investoval maximálně 2 člověkodny navíc).

Mnohem horší je pak požadavky na přístupnost nebo použitelnost do aplikace dostávat dodatečně. Jednak dobrou použitelností od začátku má aplikace mnohem lepší šanci se uchytit na trhu a také vývojář nenutí uživatele své aplikace se přeučovat na nové UI (uživatelé obecně nemají rádi jakékoliv změny). Odpadá také dodatečná režie zapracovávat změny finalizovaného a otestovaného kódu, který je nutné jednak znovu nastudovat, pochopit, opravit a následně prohnat všemi fázemi release cyklu (alfa, beta verze), než se změny dostanou k uživateli.

Děkuji za rozhovor.

Závěrem nezbývá než ocenit skvěle odvedenou práci vývojářů Nevolejte.cz, poblahopřát jim k umístění v soutěži a poděkovat za poskytnutí informací, potřebných k sepsání tohoto článku.

Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček

Již od nejútlejšího dětství se Markus Kirschner, prodavač v oddělení s bílou elektronikou obchodního řetězce MediaMarkt v pobočce na vídeňské Landstraße, věnuje pračkám.

V době, kdy si jeho vrstevníci stavěli z Lega, hráli si s autíčky nebo se svými domácími mazlíčky, byla jeho nejoblíbenější hračkou pračka jeho rodičů. Kirschner se narodil nevidomý.

„Vyrůstal jsem s Gorenjí,“ vypráví. „Pračka mých rodičů mě od malička fascinovala.“ Celé hodiny vysedával Kirschner jako uhranutý před tímto zajímavým domácím spotřebičem. Byla to v podstatě láska na první pohled.

„Měnící se zvuky, přechod od pracího programu k programu máchání a jako akustický vrchol ždímání, které mi připadalo nesmírně vzrušující.“ Když pak později dosloužila pračka někoho ze známých, rozebral ji a opět dal dohromady.

Z telefonisty odborníkem na pračky

Ve školním roce 2013/14 se Kirschner vyučil v oboru telekomunikace a získal kvalifikaci telefonisty.

„V callcentru jsem se začal brzy nudit a ani věčné sezení nebylo podle mého gusta.“ „Jeho přání prodávat pračky bylo stále větší,“ vypráví Beathe Fritz, odborná poradkyně Asistence v zaměstnání pro zrakově postižené.

„Popadla jsem Markuse a vyrazili jsme do obchodu s elektrospotřebiči Red Zac.“ A jelikož zrovna nebyl přítomen žádný prodavač, vedl Kirschner třicetiminutový rozhovor se zákaznicí v roli prodávajícího. Nyní byla o jeho výjimečných schopnostech přesvědčená i Beate Fritz a oslovila vedoucího pobočky MediaMarktu Michaela Pragera. Kirschner ho coby uchazeč o práci velice zaujal, a tak ho pozval k osobnímu pohovoru.

„Líčil jsem mu, že jsem vyrůstal s Gorenjí,“ což Pragera přimělo k tomu, že mu nabídl místo praktikanta. Tak se Markus brzy seznámil s různými značkami a modely. Při následné rekvalifikaci od Úřadu práce a s podporou služby Asistence v zaměstnání se Markus za běžného provozu naučil, jak vést rozhovor se zákazníkem a vše okolo.

Markus Kirschner při prodeji pračky.

„Bez pomoci svých nových kolegů bych to nikdy nezvládnul“, vypráví Kirschner. Řada produktových školení v rámci jeho oddělení ale také rozhovory a on-line semináře s výrobci spotřebičů pomohly Kirschnerovi získat přehled o nejnovějším vývoji v této branži. Díky odborným znalostem a citu pro práci se zákazníkem se Kirschner rychle zapracoval.

„Výrobcům vděčím za hodně. Svými otázkami jsem jim vymluvil díru do hlavy“ Díky speciálnímu softwaru může Kirschner v interní databázi zjišťovat aktuální dostupnost zboží, dobu dodání a ceny. Umožňuje mu to odečítač obrazovky s hlasovým výstupem v kombinaci s klávesnicí.

„Od začátku roku 2015 jsem zaměstnaný na 30 hodin týdně,“ říká Kirschner a je pyšný na to, že dostal práci, o které snil. „Můj plán B byl, že bych se ucházel o místo průvodce na výstavě potmě (Dialog im Dunkeln), i když jsem tam ještě nikdy nebyl,“ usmívá se Kirschner.

„Život mimo pračky trávím procházkami v přírodě, hraním karet a společným vařením s kamarády.“

Typický pracovní den

„Když dorazím do práce na své působiště, vydám se na obchůzku, abych zjistil, jestli během mé nepřítomnosti přibyly nějaké nové spotřebiče.“ Na Kirschnera tu čeká nějakých 40 až 50 přístrojů na prodej.

Každou chvíli se prý stává, že jeho kolegové ještě nedorazili a nemohli ho osobně informovat o změnách v sortimentu. Jelikož se nové přístroje většinou podobají, dokáže Kirschner díky svým rozsáhlým znalostem okamžitě určit, o kterého výrobce se jedná. O všem, co sám nedokáže poznat svým hmatem, ho informují jeho nejméně dva kolegové, kteří v oddělení rovněž pracují.

O zbytek se postará on-line vyhledávání a Markus má brzy o nováčcích mezi spotřebiči jasno.

Markus Kirschner radí zákazníkům při nákupu pračky.

A již vstupuje první zákazník do Kirschnerova království. „I když jdu pokaždé s bílou holí a na pracovním oděvu mám symbol nevidomého, nastavuje mi i tento zákazník před obličej svůj mobilní telefon, aby mi ukázal, o jaký spotřebič má zájem,“ baví se Kirschner. „Když mu vysvětluju, že jsem zcela nevidomý, zákazník žasne.“

Ze zkušenosti Kirschner ví, že někteří zákazníci mají určitý strach z kontaktu. Proto není divu, že uplyne nějaká doba, než potenciální kupující přednese svou žádost. Tento zákazník má zájem o pračku značky Miele, protože jeho stará pračka už dosloužila.

Na základě dobrých zkušeností by si tento zákazník rád zakoupil výrobek od stejné firmy. „Čím se vlastně liší spotřebiče značek Siemens a Miele,“ chce vědět. „V podstatě jen designem,“ odpovídá Kirschner.

S pomocí bílé hole a ohmatáním několika spotřebičů dorazí zkušený prodavač brzy k automatickým pračkám značky Miele. Novější model je zákazníkovi rychle představen, zatímco Kirschner vyjme pohyblivé části a zákazník má tak možnost si je doslova „osahat“.

Tento zákazník má ovšem ještě jedno speciální přání: „Sice jsem si na to zvykl, ale moje stará pračka dělala poměrně velký hluk, který mě pronásledoval až do obýváku.“

Při zodpovídání této otázky je Kirschner ve svém živlu: „V tomto ohledu vám můžu tento přístroj vřele doporučit,“ a přejíždí přitom rukama skoro něžně po pračce, „protože motor je umístěný pod bubnem, nepotřebuje žádný klínový řemen“.

Markus s mechanickou pračkou

Proto je zvuk při ždímání tlumený. Dále chce zákazník vědět, podle čeho pozná, zda do pračky vložil správné množství prádla. „Nahoře se musí vejít do bubnu celá dlaň, jinak utrpí prací výkon.“

Zákazník vybavený potřebnými informacemi pračku, která může být dodána do dvou pracovních dnů, kupuje. Při odchodu se ho ptám, jak byl s konzultací spokojen. „Mám pocit, že se mi dostalo kompetentní, přátelské a profesionální péče, ačkoliv jsem byl při prvním kontaktu poněkud skeptický,“ uvedl zákazník.

Kirschner měl celý prodej ve své režii, jen při psaní účtenky pomohla kolegyně. „Myslím, že se pracuje na řešení, abych do budoucna mohl i proces platby provádět zcela samostatně.“

A již čeká další zákazník. „Co pro vás mohu udělat,“ míří si to k němu Kirschner s holí podél svých miláčků, aby mu poradil.


Původní článek 50 Waschmaschinen blind erkennen z němčiny přeložil Zdeněk Rybák. Autorkou fotografií je Karola Riegler.

Markusovy výlety za hranice současnosti (nejen praček)

Několik let se Markus Kirschner účastnil spolu s několika dalšími žáky vídeňské školy pro nevidomé letních táborů pro děti se zrakovým postižením, které ve Veverské Bítýšce pořádalo brněnské TyfloCentrum. Ani tam jeho vášeň pro pračky nezahálela, a tak k velké radosti vedoucích a ostatních dětí dobrovolně a rád pral a ždímal nejen své ušpiněné oblečení, ale i oblečení menších dětí, kterým se v noci nepodařilo nebo nechtělo vyrazit z teploučkého spacáku na záchod.

Jeho sympatická záliba nemohla zůstat nepovšimnuta, a tak se zdravotnice a dobrá duše tábora Jana Puchegger Chadalíková na tábořišti jednoho krásného dne objevila s historickou pračkou na kliku. Markusovo nadšení neznalo mezí a do Vídně se na konci tábora vracel o jedno zavazadlo těžší. Jak se později přiznal, maminka ho doma příliš nepochválila a s „novým“ spotřebičem Markuse div nevyrazila. Ale takový už je úděl nepochopených nadšenců, jejichž génia často doceníme až s velkým zpožděním.