Archiv rubriky: Recenze

Audioteka.cz – audio knihovna do kapsy

Když jsem byl před časem… vlastně před docela dlouhým časem… požádán, abych otestoval mobilní aplikace obchodu s audio knihami Audioteka.cz na přístupnost, říkal jsem si: „Žádný problém, kouknu na to, zajímavý úkol, sednu, zrecenzuju“. Jako držitel služebního (Android – Nexus 5) a soukromého (iOS – iPhone 5s) telefonu jsem aplikace nainstaloval do obou platforem. S testováním (užíváním) jsem začal okamžitě, avšak sepisování poznámek a připomínek bylo prokrastinačně odsouváno. Způsobilo to v podstatě okamžité propadnutí této službě. Začal jsem zkoumat nabídku, nakupovat zajímavé tituly a poslouchat je.

Audiotéka

Jako nevidomý mám přístup k několika digitálním a jedné audio knihovně – sloužícím zrakově postiženým již dlouhá léta. Mám tak k dispozici zdarma tisíce titulů. Čím si mě toto audio knihkupectví tedy získalo?

První, co mě nadchlo, byl nabízený časopis Forbes. Slýchával a četl jsem o něm už roky. Stál jsem o možnost časopis číst. Tu mi umožnila až Audioteka. Tato vějička byla impulzem pro další prohledávání katalogu.

Postupně jsem začal zkoumat a pronikat do prostředí aplikace. Zejména na platformě iOS mi vyhovuje jednoduché a intuitivní ovládání. Až na občasná zaškobrtnutí se mi s aplikací pracuje komfortně. Oceňuji možnost vyhledávání, třídění katalogu do kategorií, jednoduché sledování novinek. Často jsou navíc v akci knihy, které lze koupit za výhodnou cenu. Uživatel je na ně vždy upozorněn oznámením v telefonu. Nemusí tak sledovat web či jiný zdroj.

To, co se mi na aplikaci líbí asi nejvíc, je provázanost nákupu a poslechu. Během minuty mohu titul zakoupit a poslouchat. Před zakoupením si lze vždy pustit ukázku, často o délce desítek minut. Nikdy tak nekupujete zajíce v pytli.

Titul lze celý stáhnout najednou nebo ho nechat stahovat na pozadí v průběhu poslechu, kdykoli přehrávání pozastavit, přetáčet, zrychlovat či zpomalovat, vybírat si kapitoly, vytvářet záložky… Pokud vlastníte více zařízení, data můžete mít synchronizována včetně toho, kde jste se čtením skončili. Večer knihu dočtu na určité místo na iPhone a ráno mohu pokračovat na tom samém místě na Nexusu. Osobně rád využívám možnost usnutí po uplynutí nastaveného času. S knihami usínám už od dětství. V Audiotéce mi tak kniha či časopis alespoň nehraje celou noc.

Telefon je zařízení, které dnes s sebou všude nosíme. Časopisy a knihy jsou díky Audiotece po ruce takřka vždy a bez nutnosti s sebou nosit další přístroj.

Jak se platí?

Pokud máte s účtem u Apple či Google propojenou platební kartu, můžete v mobilních aplikacích zaplatit hned po zadání bezpečnostního přístupového kódu/hesla. Dále jsou k dispozici platby převodem na účet, online platební kartou, pomocí služby PayPal atd. Více naleznete v nápovědě.

Využití účtu Apple či Google je nejpohodlnější. Za to však můžete připlatit i několik desetikorun třeba oproti online platbě kartou.

Přístupnost

Aplikace pro obě platformy jsou v podstatě přístupné a lze je bez větších problémů ovládat. Lépe se mi však pracuje s aplikací pro iOS. Varianta pro Android mi přijde trochu neohrabaná a provedení některých operací mi zde trvá déle. Uvědomuji si, že to může být subjektivní pocit. Může ho z části způsobovat rozdíl v integrovaných přístupnostních technologiích. Zatímco u iOS mi stačí kdykoli a kdekoli poklepat dvěma prsty na obrazovce pro pozastavení a opětovné pokračování přehrávání, na Androidu musím vždy vyhledat příslušné tlačítko. To je ovšem problém například na zamykací obrazovce, na notifikační liště či u widgetů, kde programátoři nepřiřadili ovládacím tlačítkům textové popisky. V samotné aplikaci tento problém není. I zde by se ale hodilo nějaké gesto pro tyto dva základní úkony.

V aplikaci pro iOS se pro změnu občas dostávám do situace, kdy se na všechny prvky nelze došvihat. Pro jejich objevení a potvrzení je tak nutné prohledávat displej.

Lidem, neovládajícím angličtinu, by jistě pomohly české varianty tlačítek Share, Like, Nastavit Sleep…

Ani jeden z výše uvedených problémů však nebrání používání aplikací Audioteka.cz. Určitě proto doporučuji službu vyzkoušet.

Autorem článku je Michal Jelínek.

Přečetl jsem: Carl-Johan Forssén Ehrlin – O králíčkovi, který chtěl usnout

Králíček Kája nemůže usnout. Ještěže jeho maminka zná cestu k strýčkovi kouzelníkovi Zíválkovi, který dokáže našeho malého nezbedu uspat. Králíček Kája tedy putuje s maminkou k jeho domečku. Cestou potkává nové přátele a učí se od nich, jak usínání může být zábavné i příjemné současně.

O králíčkovi, který chtěl usnout - obálka knihyÚtlá knížka švédského psychologa Carla-Johana Forsséna Ehrlina s názvem O králíčkovi, který chtěl usnout je takovou trochu jinou knihou pro děti. Neoslní ani rozsahem, ani příběhem. Její kouzlo a síla, proč se stala senzací internetového obchodu Amazon, tkví v něčem jiném. Způsob, jakým je napsána – a následně čtena, má děti zklidnit, motivovat je spánku a v ideálním případě i uspat.

Máme tři děti, takže testovací předčítání a uspávání mohlo začít. Nejmladší Víťa (necelé dva roky) a nejstarší Jiřík (10 let) mi nepřišli jako vhodní kandidáti (Víťa ještě moc malý a Jiřík už zase velký), tak jsem přečtení knížky nabídl sedmileté Kačence. Ta s nadšením souhlasila.

Knížka o králíčkovi se Kačce jí líbila a v průběhu čtení na ní bylo i vidět, že četba na ni zabírá a že se jí klíží oči. Zvědavost ale byla silnější, a proto se někdy v polovině četby odehrál tento rozhovor.

Taťko, ta knížka je vážně uspávací.

Tak proč ještě nespíš, Kačenko?

Čekám, jak to dopadne 🙂

Kačka se konce knížky (která je opravdu krátká, vlastní příběh zabírá 10 stran) dočkala, ale chvílí po dočtení už spokojeně spala.

Jak se mi četlo

Technika, popsaná a doporučována v knize, není pro nás nic nového. Změna tónu hlasu, dikce či hlasitosti promluvy, to vše při čtení knih dětem před spaním běžně používáme a děti jsou na to zvyklé. Jen to oslovování jménem a řízené zívání bylo něco nového. I když jak se to vezme. Neřízenému zívání se při čtení poměrně často neubráním, takže prakticky vzato, ani zívání při čtení pro naše děti vlastně žádná novinka není 🙂 Technika čtení mi tedy problém nedělala.

Co mě ale při čtení rušilo a komplikovalo mi ho, byl překlad. Nebo možná styl, jakým je kniha napsána. Text měl úplně jinou dynamiku, než na jakou jsem zvyklý, a obzvlášť časté prokládání textu slovem teď bylo pro mě velmi nepřirozené. A přiznám se, že ke konci knížky už jsem slovo teď vynechával 🙂

Koupit, nekoupit?

Pokud máte zkušenosti s předčítáním knih a děti vám večer bez problémů usínají, kniha vám dle mého názoru nic nového nepřinese. Pokud ale mají vaše děti problémy s usínáním a chcete vyzkoušet nějakou novou uspávací techniku, knížku si pořiďte. Myslím, že minimálně za vyzkoušení stojí. A nejen u této, ale i u dalších knih můžete naučenou techniku následně použít.

O králíčkovi, který chtěl usnout vydává Kniha Zlín, 28 stran, překlad Zuzana Pospíšilová, ISBN 978-80-7473-395-6.

Děkuji Knize Zlín za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Po posledních dvou Holeovkách, u kterých mi přišlo, že Nesbø už ztrácí dech a styl, jakým byly napsány, mi trochu kazil zážitek ze čtení, byl pro mě první díl Krve na sněhu příjemným překvapením. A ačkoliv byl přijat čtenáři rozpačitě, mně osobně se líbil. Proto jsem se těšil i na druhý díl, nesoucí název Půlnoční slunce.

Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.

Ulf Hansen rozhodně nemá snadný život. I on potřeboval velmi rychle získat nějaké peníze a protože mu šlo do slova a do písmene o život, neváhal se v této věci obrátit na bankéře, u kterého není problém potřebný obnos za nějakou tu protislužbu získat. Tím bankéřem není nikdo jiný než Rybář – drogový boss, s níž měl co do činění i Olav z prvního dílu.

Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.

Schovat se v prostředí, kde každý každému vidí až do talíře, není totiž nijak jednoduché. A když už hned při příjezdu vzbudí rozruch tím, že se prohlašuje za lovce, který jede lovit bělokury, ale o jejich lovu nic neví a dokonce nemá ani zbraň, nijak důvěryhodně to na místní nepůsobí. Problémy proto na sebe nenechají dlouho čekat.

Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.

Pokud máte rádi severské detektivky a líbil se vám první díl, Půlnoční slunce si určitě přečtěte.

Ukázka z knihy na ISSUU

Půlnoční slunce vydává Kniha Zlín, série Krev na sněhu, 214 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-320-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.