Archiv rubriky: Přečetl jsem

Důl

Přečetl jsem: Antti Tuomainen – Důl

Román Důl seznamuje čtenáře s životními osudy Janneho a Emila – syna a otce, jejichž cesty se po třicetiletém odloučení proplétají víc, než si zpočátku jeden či druhý vůbec dokáží představit. Oba dva jsou ambiciózní a jdou tvrdě za svým cílem. Janne je ctižádostivý novinář, který má před sebou vidinu napsat svůj životní článek a je ochoten se kvůli němu vzdát naprosto všeho – i své rodiny. Emil pracuje v oblasti „lidských zdrojů“ a na stará kolena se vrací z ciziny do Helsinek, kde se chce usadit.

Kniha je rozdělena do tří rozsáhlých kapitol s názvy Nikl, Olovo a Zlato. Celý příběh se totiž točí kolem niklového dolu na severu Finska, jehož činnost vážně poškozuje životní prostředí, provázejí ji nezákonné machinace a neprůhledné vlastnické vztahy. Cílem Janneho snažení je zjistit, jak se věci opravdu mají. A protože se hraje vysoká hra, při které není v některých chvílích v sázce nic menšího než vlastní život, o napětí není nouze.

Nabízí se myšlenka, že jestli v budoucnu bude na světě něco chybět, tak to určitě nebude zlato, chrom nebo nikl a už vůbec ne těžební odpad. Tím nejpostrádanějším patrně bude čistá půda, voda a vzduch. Všechno uakzuje na to, že tohle se stane pravdou už v blízkých desetiletích.

Kromě vlastní kriminální zápletky kniha nabízí tři silné motivy. Prvním z nich je ochrana životního prostředí. Autor nutí čtenáře zamyslet se nad větami jako jsou ty, které jsem citoval v předchozím odstavci. Druhým nosným tématem jsou rodinné vztahy.

Celé znění rozhovoru, jímž jsem definitivně ztratil rodinu:
JÁ: Omlouvám se, Pauliino, ale –
PAULINA: Sbohem.

Třetím pak (sociální) politika v kontextu smysluplnosti poskytování na první pohled dobře vypadajících, ale na ten druhý spíše škodících dotací.

Ale jde o politiku: o tom, co vypadá dobře a rozumně, ačkoliv není ani jedno ani druhé. I jedno nové pracovní místo v odlehlé oblasti je pochopitelně výhra, ale pokud se jeho cena počítá v milionech a výsledný přínos v tisících, tak už se to jako moc rozumná investice nejeví.

Kniha nestojí na do extrémů dotažených situacích a detailně vykreslených postavách (řada věcí zůstává čtenáři utajena). Její silnou stránku vidím ve vytvoření realistického prostředí, uvěřitelných postav a ve skvěle vystavěné zápletce. Zatímco u některých jiných knih mám problém uvěřit tomu, co mi autor předkládá, příběh z Dolu mám za bez obtíží uvěřitelný.

A doporučení na závěr? Důl si rozhodně (obzvlášť pokud jste fanoušci severských detektivek) nenechte ujít.

Ukázka z knihy na ISSUU

Krimi Důl vydala Kniha Zlín, 277 stran, překlad Vladimír Piskoř, ISBN 978-80-7473-485-4.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Bobbie Peers – Zloděj luridia

Nikdo z cestujících nezpozoroval, že starší pán skočil na koleje. To už se ozývalo rachocení přijíždějícího vlaku a proud vzduchu z tunelu zesiloval. Muž se naposledl ohlédl k nástupištu, otočil se a zmizel v temném podzemí.

Ten starší pán byl dědeček Williama Wentona – kluka, který je neuvěřitelně dobrý v luštění šifer a jenž se od chvíle, co jeho dědeček beze stopy zmizel v londýnském metru, už osm let společně s rodiči skrývá v Norsku.

Když William vyluští Nemožnost, nejsložitější šifru na světě, spustí tím nevratný řetěz událostí. Aby se vyhnul bezprostředně hrozícímu nebezpečí, musí se co nejrychleji dostat do londýnského Centra posthumánního výzkumu, kde eho život zde nabírá nový a nečekaný směr. Svět, do kterého se dostal, je totiž plný překvapení, robotů a šifer. William se rychle seznamuje s novým prostředím a pomalu začíná odhalovat stará rodinná tajemství. A zjišťuje, že bez dědečka, po němž zdědil zálibu a nadání v luštění šifer, se dál nedostane. Dědeček je totiž jediný, kdo mu může pomoci celou tu motanici rozplést a odhalit zloděje tajemného luridia. Naštěstí na to není sám a spolehlivou parťačku najde ve spolužačce Iscii.

I když je z knihy cítit lehká analogie s příběhy Harry Pottera (propojení reálného a fantasy světa, místo Bradavic zde máme Centrum postuhumánního výzkumu, místo hůlek orby, místo Hermiony Isciu), jeden velký rozdíl zde je – svět, v nemž se William ocitá, totiž není postaven na magii, ale na vědě. A tak možná ty věci, s nimiž se v knize dnešní malí čtenáři setkají a o kterých si zatím jen přečtou, pro ně budou za několik (desítek) let běžnou realitou. Vzpomínám si, že když jsem jako dítě četl Neználka ve Slunečním městě, bral jsem auto bez řidiče jako nereálnou fantazii autora. A dnes?

Ačkoliv je Zloděj luridia kniha určená pro děti, bavila i mě. Autor vsadil na jednoduchý a přímočarý příběh, nepostrádající vtip a napětí, a moc se „nezdržuje“ popisem prostředí, ani nám cestu k cíli nekomplikuje nějakým filozofováním nad nesmrtelností chrousta. Za mě se mu napsání knihy pro děti podařilo na sto procent. A pevně věřím, že to tak vyhodnotí i mé děti 🙂

Zařazení knihy do série William Wenton a její označení pořadovým číslem 1 dává tušit, že by setkání s Williamem nemuselo být poslední.

A když už jsme u toho snění, filmové zpracování by také nebylo na škodu. A od něj už by pak mohl být jen krůček k „Wentonmánii“ – už teď se těším na to, jak pak budu doma místo po neuklizených kostičkách Lega šlapat po neuklizených orbech a s dětmi po večerech luštit šifry 🙂

Ukázka z knihy na ISSUU

Knihu Zloděj luridia vydala Kniha Zlín, 244 stran, překlad Marie Voslářová, ISBN 978-80-7473-425-0.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Pokud hledáte vhodný dárek pro děti k Vánocům, Zloděje luridia mohu jen doporučit. Ať už v papírové, nebo v elektronické podobě.

Přečetl jsem: Simon Tolkien – Rozkazy z Berlína

Bitva o Británii, vylodění v Normandii, boje v Tichomoří… Už jako kluk jsem hltal válečnou literaturu všeho druhu a Tolkienovy Rozkazy z Berlína jsem si proto nemohl nechat ujít.

Rozkazy z Berlína jsou strhující thriller z období druhé světové války se odehrává v roce 1940. Po pádu Francie je Londýn dnem i nocí bombardován německými vzdušnými silami a dvojitý agent zavrtaný v samém srdci britské tajné služby MI6 dostává rozkaz z Berlína, aby zavraždil Winstona Churchilla a tím zvrátil průběh války. Hitler věří, že po odstranění Churchilla Anglie uzavře s Německem mír.

Děj knihy nás přesouvá do Londýna roku 1940, noc co noc sužovaného nálety německé Luftwaffe. Obrázek bombardované britské metropole je podán velmi sugestivně. Cítíte chlad, bloudíte v mlze, slyšíte bombardéry někde v oblacích, palbu protiletadlových děl i pískání padajících bomb. Ruiny domů, život v protiletadlových krytech, bombardování, strach a panika mezi obyvateli Londýna. To vše je popsáno velmi autenticky a autor čtenáře do slova a do písmene vtahuje do příběhu, jehož jádrem je osobní tragédie člověka, na jehož psychice se podepsala předchozí válka.

Alberta Morrisona, bohatého vdovce a bývalého šéfa MI6, někdo shodí přes zábradlí před jeho londýnským bytem. Dopadne mrtvý přímo k nohám své dcery Avy, která však ve tmě nedokáže rozeznat prchajícího útočníka. Na místo činu jsou vysláni dva detektivové Scotland Yardu, inspektor Quaid a mladý detektiv konstábl Trave. Quaid je přesvědčen, že jde o jasný případ domácí rozepře, ale Trave si není tak jistý. V kapse mrtvého se najde lístek se záhadným textem a od Morrisonovy dcery se dozvídá o podivném vzkazu, který jejího otce rozrušil. Pouze detektiv Trave a dcera zavražděného mohou celý oříšek rozlousknout a zmařit chystané spiknutí, jenže čas neúprosně běží a všechny okolnosti hrají proti nim…

V Rozkazech z Berlína čtenář dostává kvalitní špionážně-kriminální román, zasazený do detailně vykreslené atmosféry válečného Londýna. Kniha je napsána čistě, nenajdeme v ní žádné „zbytečnosti“, které by čtení komplikovaly či znepříjemňovaly, To vše je podpořeno precizním překladem do češtiny. Jen odpověď na otázku, zda byl atentát na Winstona Churchila úspěšný, známe už dopředu.

Doporučuji k přečtení milovníkům detektivek či těm, kdo mají rádi fiktivní příběhy, situované do prostředí druhé světové války.

Ukázka z knihy na ISSUU

Krimi Rozkazy z Berlína vydala Kniha Zlín na Velký knižní čtvrtek, 352 stran, překlad Irena Steinerová, ISBN 978-80-7473-456-4.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.