Archiv rubriky: Přečetl jsem

Přečetl jsem: Johanna Holmströmová – Hush baby

Luxusní domy, obklopené lesem a močály na jedné straně, mořem na druhé. To je Vråkören – přepychová vilová čtvrť poblíž Helsinek, do které se po několika letech vrací dětská psycholožka Robin, která zde spolu se svým starším bratrem Lukasem a rodiči strávila dětství. Bratr i otec jsou po smrti a Robin přijíždí postarat se o svou matku Henriku – podivínskou náladovou alkoholičku, kterou místní dospělí nemají moc v lásce a děti z ní mají strach.

Robin si pamatuje podzimní večery, když byla ještě malá. Mlha visela mezi konci jako mléko, podobná moři, které tudy dřív proudilo.U jejich kousku pobřeží ležely dva vraky lodí, zbytky starého ráhnoví, které tu tlely pod vodou jen třicet metrů od břehu. Když se tehdy dávno potopily, muselo to být k břehu mnohem dál. Ale jak moře ustupovalo, vynořily se oba zpuchřelé vraky ze svých vodních hrobů jako připomínka toho, že čas odhalí i to, co považujeme za pohřbené.

Kniha plyne pomalým tempem a postupně čtenáři odhaluje spoustu špatností, které se dějí v na první pohled klidné a spořádané čtvrti. Pod nablýskaným povrchem ale bublá spousta zlých a špatných věcí a je jen otázkou času, kdy se dostanou ven a spustí nezastavitelný běh událostí.

Autorka si ale dává s odhalením pointy na čas, všechny indicie dovedně schovává a dlouho není jasné, kam příběh vlastně směřuje. Postupně jsou nám odkrývána jednotlivá tajemství, která ale – aspoň na první pohled – zdá se spolu nijak nesouvisí. Děti i dospělí se čehosi neznámého bojí. Došlo ke zhanobení místního hřbitova, v minulosti tu došlo k záhadným úmrtím a čtvrtí se opět potuluje „Kušostřelec“ – tajemný muž s kuší.

Tohle už je fakt dost absurdní. Všechno, co se stalo od chvíle, kdy jsem se tady objevila. Matilda Strömbergová náhodou přijde prodávat sušenky zrovna v den, kdy jsem tady, děti náhodou zrovna potřebujou pomoc, pak ten dopis na schodech… a v autě jsem měla pytlík s drogama! Víš ty to vůbec? A pak někdo rozešle pozvánky na můj večírek. Na večírek, kde pak náhodou uvidím Kušostřelce. To už je trochu moc náhod, ne?

Odhalování starých a skrytých křivd a vlastního já se nevyhne ani Robin. Ona i celá její rodina jsou stále více zatahováni do toho, co se na Vråkörenu děje. Ve středu všeho dění se zdá být dobročinná organizace, kterou tu před lety založili, a které předsedá Robinina matka Henrika. Ustojí Robin konfrontaci se skutečnostmi, které se bezprostředně týkají jí nejbližších lidí?

Hush baby byla moje první knížka od Johanny Holmströmové a netajím se tím, že autorka si získala mé sympatie. Sympatická hrdinka, logicky vystavěný, propracovaný a uvěřitelný příběh v mých oblíbených severských kulisách. Nečekejte ale žádné drastické a krvavé scény, síla této knihy je úplně v něčem jiném.

A za sebe ji mohu jen doporučit.

Thriller Hush baby vydala Kniha Zlín, 366 stran, překlad Helena Matochová, ISBN 978-80-7473-463-2.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Přečetl jsem: Jørn Lier Horst – Honicí psi

Dva sympatické hlavní hrdiny. Uvěřitelný a logicky vystavěný příběh, který pěkně odsýpá a v němž do sebe zapadá vše, co zapadat má. Několik paralelně běžících dějových linek, které se průběžně proplétají, až se nakonec spojí v logický konec. Atmosféru Skandinávie. To vše přináší Honicí psi – krimi román z pera norského spisovatele Jørn Liera Horsta, bývalého vrchního vyšetřovatele vestfoldského policejního obvodu.

William Wisting je stárnoucí vrchní komisař, cele oddaný své práci. Z každodenní rutiny jej vytrhne telefonát jeho dcery Line – novinářky, která jej informuje o znovuotevření sedmnáct let starého případu vraždy Cecilie Lindové, jež vedl právě její otec. Rozhodující důkaz, vedoucí k usvědčení pachatele, byl dle nových zjištění zfalšován a William Wisting je jako šéf někdejšího vyšetřovacího týmu pohnán k zodpovědnosti a suspendován.

Šéfredaktorovy argumenty byly pokryteckou zástěrkou pro to, co pro něj mělo skutečně význam, a to byla výše nákladu. Jejich list si mohl zachovat čest i bez senzačního titulku s jejím otcem coby hlavím aktérem.

Williamovi nezbývá než se na vlastní pěst pokusit očistit své jméno a zjistit, kdo tehdy falešný důkaz vyrobil. Svému otci se pokouší pomoci i Line. V předvečer publikování informace dojde k vraždě a reportáží o ní se snaží Line získat prostor na titulní straně novin. Nezapře geny svého otce a vydá se po vrahově stopě. Ač si počíná velmi zdatně a zkušeně, sama je napadena pravděpodobným vrahem a situace se tak pro ni komplikuje.

Před Line a Williamem se kupí čím dál víc nezodpovězených otázek. Souvisí tato vražda s vraždou Cecilie Lindeové? Byl důkaz opravdu zfalšován a za mříže poslán nevinný člověk? Podrazil Williama někdo z jeho tehdejšího vyšetřovatelského týmu? A podaří se mu obhájit svou čest?

Když zakrátko zmizí další dívka a na potvrch vyplouvají nové a překvapivé skutečnosti, začíná pro všechny na straně dobra boj s časem, aby nedošlo k další zbytečné smrti.

Jako velmi zajímavý prvek mi přišlo zakomponování prolínání dovedností a postupů „staré“ školy, reprezentované Williamem, a „nové“ školy, kterou zastupuje Line. A tak zatímco William má radost z kvalitního sádrového odlitku podrážky boty, Line čerpá informace ze sociálních sítí a nejrůznější databází.

Kdes k té informaci přišla?
„Na Facebooku.“
„Na Facebooku?“
Line se na něj zadívala. „Copak ho u policie nepoužíváte?“ podivila se.

Na knize je velmi znát, že ji psal člověk „od fochu“. Jørn Lier Horst je díky své praxi detailně obeznámen s tím, o čem píše, a k tomu jako příjemný bonus využívá své skvělé vypravěčské schopnosti.

Závěrem proto nezbývá než Honicí psy doporučit k zakoupení a přečtení. Až do 16. prosince 2016 je Kniha Zlín nabízí ve svém e-shopu s 35 % slevou. Tak neváhejte a kupujte.

Krimi Honicí psi vydala Kniha Zlín, 379 stran, překlad Kateřina Krištůfková, ISBN 978-80-7473-502-8.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Důl

Přečetl jsem: Antti Tuomainen – Důl

Román Důl seznamuje čtenáře s životními osudy Janneho a Emila – syna a otce, jejichž cesty se po třicetiletém odloučení proplétají víc, než si zpočátku jeden či druhý vůbec dokáží představit. Oba dva jsou ambiciózní a jdou tvrdě za svým cílem. Janne je ctižádostivý novinář, který má před sebou vidinu napsat svůj životní článek a je ochoten se kvůli němu vzdát naprosto všeho – i své rodiny. Emil pracuje v oblasti „lidských zdrojů“ a na stará kolena se vrací z ciziny do Helsinek, kde se chce usadit.

Kniha je rozdělena do tří rozsáhlých kapitol s názvy Nikl, Olovo a Zlato. Celý příběh se totiž točí kolem niklového dolu na severu Finska, jehož činnost vážně poškozuje životní prostředí, provázejí ji nezákonné machinace a neprůhledné vlastnické vztahy. Cílem Janneho snažení je zjistit, jak se věci opravdu mají. A protože se hraje vysoká hra, při které není v některých chvílích v sázce nic menšího než vlastní život, o napětí není nouze.

Nabízí se myšlenka, že jestli v budoucnu bude na světě něco chybět, tak to určitě nebude zlato, chrom nebo nikl a už vůbec ne těžební odpad. Tím nejpostrádanějším patrně bude čistá půda, voda a vzduch. Všechno uakzuje na to, že tohle se stane pravdou už v blízkých desetiletích.

Kromě vlastní kriminální zápletky kniha nabízí tři silné motivy. Prvním z nich je ochrana životního prostředí. Autor nutí čtenáře zamyslet se nad větami jako jsou ty, které jsem citoval v předchozím odstavci. Druhým nosným tématem jsou rodinné vztahy.

Celé znění rozhovoru, jímž jsem definitivně ztratil rodinu:
JÁ: Omlouvám se, Pauliino, ale –
PAULINA: Sbohem.

Třetím pak (sociální) politika v kontextu smysluplnosti poskytování na první pohled dobře vypadajících, ale na ten druhý spíše škodících dotací.

Ale jde o politiku: o tom, co vypadá dobře a rozumně, ačkoliv není ani jedno ani druhé. I jedno nové pracovní místo v odlehlé oblasti je pochopitelně výhra, ale pokud se jeho cena počítá v milionech a výsledný přínos v tisících, tak už se to jako moc rozumná investice nejeví.

Kniha nestojí na do extrémů dotažených situacích a detailně vykreslených postavách (řada věcí zůstává čtenáři utajena). Její silnou stránku vidím ve vytvoření realistického prostředí, uvěřitelných postav a ve skvěle vystavěné zápletce. Zatímco u některých jiných knih mám problém uvěřit tomu, co mi autor předkládá, příběh z Dolu mám za bez obtíží uvěřitelný.

A doporučení na závěr? Důl si rozhodně (obzvlášť pokud jste fanoušci severských detektivek) nenechte ujít.

Ukázka z knihy na ISSUU

Krimi Důl vydala Kniha Zlín, 277 stran, překlad Vladimír Piskoř, ISBN 978-80-7473-485-4.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.