Archiv rubriky: Názory

FriendlyVox – práce sluchem, nikoliv zrakem

Časté koukání do monitorů PC může způsobit bolest hlavy a očí. Brněnská společnost Turboconsult s.r.o. zná řešení v podobě internetového portálu FriendlyVox. Při jeho používání totiž zrak nehraje žádnou roli. Jak je to možné?

Naslouchejte a pracujte

FriendlyVox - logoInternetový portál FriendlyVox byl navržen tak, aby na něj bylo možné přistupovat odkudkoli a kdykoli. Od samého počátku nabízí elegantní možnost, zaručující komfortní práci bez zraku. Hned po otevření příslušné internetové adresy na vás začne hovořit hlasový výstup, na základě kterého se ve FriendlyVoxu zvládnete orientovat. Stačí tedy bedlivě poslouchat a pracovat.

K ovládání jednotlivých funkcí portálu si vystačíte s klávesnicí, myš zde prakticky nezužitkujete. A co je nejdůležitější? Vaše oči si mohou odpočinout.

Bez Google účtu se daleko nedostanete

FriendlyVox je v podstatě doplněk do webového prohlížeče Google Chrome. To v praxi znamená, že například v prohlížečích Internet Explorer či Mozilla Firefox nelze s tímto portálem pracovat. A rozhodně neprohloupíte, když budete mít i Google účet. Jeho prostřednictvím se lze do FriendlyVoxu registrovat a následně získát přístup ke všem dostupným funkcím včetně těch, které pracují se zdroji Google jako například kontakty či poznámky.

Podstatné záležitosti na jednom místě

Portál se neustále vyvíjí, takže není možné říci, jaké možnosti nabídne za pár měsíců. Nyní však lze jeho prostřednictvím číst zprávy či noviny, poslouchat rádia, ovládat Wikipedii, sledovat televizní program, počasí, vyhledávat v jízdních řádech, pracovat s YouTube, spravovat kontakty, poznámek, využívat Google překladač, e-mail atp. A to vše zcela bez zrakové kontroly. Jednoduše, efektivně a pohodlně.

Nevidomí lidé zde mají přednost

Podle výše sepsaných informací se dá snadno usoudit, pro koho je tento portál nejspíše určen. Ano, tato služba se především hodí nevidomým lidem. Ale kdo tvrdí, že má být využitelná pouze touhle skupinou osob? FriendlyVox je sice z větší části používán nevidomými lidmi, ale rozhodně uvítá i vidící zájemce. Každý, kdo musí koukat do monitoru, jistě ocení, když může své oči nechat chvíli odpočívat. A tento portál vám to umožní. Zaručí snadný přístup k důležitým informacím pouze pomocí sluchu, nikoli zraku. Byl by hřích to alespoň nevyzkoušet. Nemyslíte?

Odečítače obrazovek mají jiný přístup

Další otázka, která se vyloženě nabízí, souvisí s odečítači obrazovek. Jedná se o specializované programy, umožňující zrakově handicapovaným lidem práci s PC, ale i jinými moderními technologiemi dnešní doby. K čemu tedy FriendlyVox, když určité dovednosti zvládají odečítače?

Odpověď zní, že odečítače sice pokrývají (zpřístupňují) v podstatě všechny funkce počítače, ale u funkcí, které FriendlyVox zařadil do své nabídky, je dokáže snadno trumfnout. Proč?

Je pravdou, že pomocí kvalitního odečítače lze provádět i funkce, které nabízí FriendlyVox. V některých konkrétních případech se však jedná o tak náročné úkony, že je mnohem jednodušší vyřešit je přes tento specializovaný portál.

Na vině bývá nedoladěná přístupnost řady online služeb, internetových bankovnictví, případně webových stránek. Odečítače obrazovek si s nimi sice nějak dovedou poradit, ale občas se jedná o velice náročný a zdlouhavý proces. Jde především o orientaci bez zrakové kontroly, bez dostatečné znalosti kontextu, ovládání přístupných funkcí a vyčítání těch správných informací. Online služby a internetové stránky obsahují v mnoha případech velké množství prvků, které jsou pro zrakově handicapovaného člověka matoucí a odečítače obrazovky s jejich zpřístupněním v některých případech spíše zápolí, navíc mnohdy neúspěšně. Pak už zbývá pouze spolehnout se na pomoc vidící osoby nebo najít jinou službu či web, který je na tom s přístupností lépe a kde tedy bude i odečítač obrazovky fungovat lépe.

Vývojáři FriendlyVoxu tato úskalí znají a užitečné služby implementují do svého vlastního zjednodušeného rozhraní, ve kterém s přístupností není žádný problém.

Příkladem může být třeba Wikipedie. Když se na ní orientujete s odečítačem obrazovky, trvá dost dlouho, než pochopíte, jak je tato webová stránka uspořádána a v jakých částech naleznete potřebné informace. Při zobrazení Wikipedie ve FriendlyVoxu její rozhraní pochopíte snadno a požadované informace dokážete zjistit během pár okamžiků.

Samozřejmě nelze očekávat, že FriendlyVox nahradí beze zbytku každému nevidomému uživateli jeho odečítač obrazovky a je dobré připomenout, že koncepce FriendlyVoxu a klasických odečítačů obrazovky je rozdílná. Cílem FriendlyVoxu je nabídnout uživatelům jednodušší přístup k některým službám a zdrojům informací. Nečiní si tedy ambice konkurovat komplexním řešením, jakým je například JAWS a nepředpokládá se, že by někdo FriendlyVox používal jako jeho náhradu při výkonu povolání či studiu na vysoké škole.

Vše je a nadále bude zdarma

Využívání portálu FriendlyVox není zpoplatněno a výrobce garantuje, že ke zpoplatnění nepřistoupí ani v budoucnu. Všechny funkce portálu jsou tak uživatelům poskytovány zcela zdarma.

Osobní zkušenost prozradí nejvíce

Neostýchejte se. Nainstalujte si Google Chrome, otevřete si weobvou stránku www.friendlyvox.com a ovládání portálu si sami vyzkoušejte. Je to nejlepší způsob, jak si o všem udělat vlastní představu. Uvidíte, že si FriendlyVox nakonec zamilujete a stane se vaším oblíbeným internetovým portálem.

S jednotlivými funkcemi FriendlyVoxu se budete moci detailněji seznámit v sérii článků, které na POSLEPU na toto téma připravujeme.

Autorem článku je Karel Giebisch, korektury a dílčí doplnění Radek Pavlíček.

Má smysl testovat svépomocí přístupnost webu pomocí screen readeru?

„Rád bych otestoval svůj web pomocí screen readeru. Můžeš mi prosím nějaký doporučit?“ Čas od času dostávám tento či hodně podobný dotaz. Vývojář nebo správce webu se chce přesvědčit o tom, zda a jak je jeho web přístupný pro nevidomé uživatele, a rád by si jej prošel pomocí screen readeru. Osobně ale tento postup nepovažuji za příliš šťastnou cestu jak zjistit, zda web je či není pro uživatele screen readerů přístupný. Proč?

Jak se pracuje se screen readerem

Screen readery/ odečítače obrazovky jsou poměrně komplexní programy a pro člověka, který je neumí ovládat, obvykle není nikterak triviální s nimi pracovat. Rozdíly oproti běžnému používání webu jsou jak ve způsobu práce, tak ve způsobu vnímání informací, které jsou v tomto případě uživateli předávány prostřednictvím hlasového či hmatového výstupu. Při práci se screen readerem je třeba místo intuitivního vizuálně orientovaného přístupu s počítačem pracovat spíše analyticky. Pracovní postupy jsou sekvence příkazů s minimálním povědomím o kontextu, ve kterém se právě uživatel nachází. Odečítač obrazovky totiž čte vždy jen tu položku, která má právě focus, některé další informace (například nechat si přečíst titulek okna, v němž se právě nacházím) je možné zjistit pomocí funkcí odečítače, ale obecně platí, že uživateli v takové situaci vždy chybí informace o kontextu, v němž právě pracuje. Také ucho, nepřivyklé poslouchat syntetickou řeč, nemusí hlasovému výstupu dobře rozumět.

Než se vydáme se screen readerem na web

Běžná praxe je dnes taková,že nevidomý uživatel předtím, než se vydá se screen readerem surfovat po webu, musí udělat a naučit se spoustu věcí. Vybrat si pro něj srozumitelnou hlasovou syntézu, naučit se pracovat s počítačem prostřednictvím klávesových povelů a to bez zrakové kontroly, atp. Odměnou mu je pak možnost bez větších obtíží získávat informace z běžných webových stránek a využívat další služby, které jsou dnes na Internetu dostupné.

No dobře, ale co kdybych si chtěl práci s webem poslepu přece jen vyzkoušet?

V takovém případě bych doporučil držet se jednoho ze dvou tutoriálů, které jsme s kolegy před časem přeložili:

Ale ani takový test (či spíše řekněme vyzkoušení si, jak lze s webem poslepu pracovat), samozřejmě nelze považovat za důkaz toho, že je daný web bezbariérový. To, že mi screen reader na webu „něco čte“, v žádném případě není záruka toho, že web je přístupný.

Metodiky přístupnosti

Vhodnou cestou, jak se s přístupností webu pro nevidomé uživatele vypořádat, je držet se některé z metodik přístupnosti. Pro ty, kteří se chtějí do této tématiky ponořit hlouběji, je vhodné třeba doporučení Web Content Accessibility Guidelines 2.0. Pro získání rychlého přehledu se pak hodí například 12 požadavků na přístupnost, které hodně pomohou a moc nestojí.

Související odkazy

Inkluze, nebo speciální vzdělávání? Nebo oboje?

Výrok prezidenta Zemana

Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapované, měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Není to žádný rasismus ani preference etnické skupiny, ale děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě. Z hlediska duševní pohody je daleko lepší, když budou existovat praktické třídy. Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní.

opět rozvířil veřejnou diskusi i mé sociální sítě. Jakkoliv mi tento výrok přijde nevhodný a nesouhlasím s ním, stejně tak nesouhlasím s protistranou, která se v boji za inkluzi dopouští naprosto stejného a nešťastného zobecňování jako prezident Zeman.

Situaci moc nepomáhají ani zavádějící ankety typu „Měly by se postižené děti vzdělávat odděleně od těch zdravých, jak navrhl prezident Zeman?“ s možností odpovědět pouze Ano či Ne.

Jistě se nelze divit, že předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání považuje výroky za nešťastné, nepřijatelné a nebezpečné. Že Ondřej Liška za tím vidí upírání práva vzdělávat se spolu s ostatními dětmi, které handicapy nemají. Zapadá to do jejich světonázoru a asi by mě hodně překvapilo, kdyby tomu tak nebylo.

Ale opravdu si někdo myslí, že situace je tak černobílá, jak čtu v médiích i ve spoustě komentářů v diskusích? Skutečně je integrace to jediné správné a speciální školství se dotýká lidské důstojnosti dětí se zdravotním postižením? Opravdu těmto dětem škodím tím, že jim nabídnu „speciální vzdělávání na míru“, které zohledňuje jejich potřeby? Mám za to, že kvalitní speciální škola může být pro dítě často lepší variantou než nepřipravená a nezvládnutá integrace. A naopak.

  • Za bezmála 17 let, co působím v oblasti služeb pro zrakově postižené, jsem se setkal s řadou lidí, kteří prošli speciálním školstvím. A byli spokojeni.
  • Za bezmála 17 let, co působím v oblasti služeb pro zrakově postižené, jsem se setkal s řadou lidí, kteří prošli integrací. A byli spokojeni.
  • Za bezmála 17 let, co působím v oblasti služeb pro zrakově postižené, jsem se setkal s řadou lidí, kteří prošli obojím – chodili například na speciální základní školu a střední a vysokou absolvovali už v integraci. A byli spokojeni.

Dlouhá léta jsem vedl tábory pro děti se zdravotním postižením a nejednou jsem se setkal s tím, že dítě bylo rádo, když se – po roce stráveném v integraci – dostalo na 14 dní „mezi svoje“, s nimiž mohlo sdílet podobné radosti i strasti, které jeho „zdraví“ kamarádi neměli. Jedna z myšlenek Mezinárodní letní školy pro zrakově postižené studenty je poznat vrstevníky z různých zemí světa během desetidenního pobytu v prostředí bez bariér. Můj kamarád Martin Sukaný už roky pořádá integrační zážitkové kurzy. Znám lidi, kteří jezdí na běžné tábory. Skvělé je, že všechny tyto akce mohou být pořádány vedle sebe a jistě by bylo špatné, kdyby byly děti či mladí lidé tlačeni do účasti pouze na těch „správných“ – totiž těch, kde jsou integrováni.

Jediné dva rozumné výroky v této souvislosti jsem zatím zaznamenal jen od Petra Fialy, bývalého ministra školství, a Věry Čadilové, speciální pedagožky z Asociace pomáhající lidem s autismem.

Petr Fiala

Posuzovat, kde je dítě šťastnější, to není princip integrace a inkluze. U některých handicapovaných dětí je lepší, když jsou vzdělávány ve speciálním školství, a pro některé je mnohem lepší, když jsou vzdělávány s ostatními dětmi v hlavním vzdělávacím proudu. Nezáleží jen na typu handicapu, ale i na osobních vlastnostech konkrétního dítěte.

Věra Čadilová

Výrok prezidenta Zemana mi přijde velmi zkreslený. Nelze tuto problematiku paušalizovat, obzvláště u dětí s autismem, s nimiž pracuji. Řada z nich se může vzdělávat v běžných školách. Najdou se však děti, které mají přidružené postižení a potřebují speciální vzdělávání.

Kdybych to měl celé shrnout do jedné věty, tak to vidím nějak takto:

Adorování inkluze jako jediné správné cesty pro všechny lidi se zdravotním postižením mám za stejně nebezpečné jako výrok o šťastnějších dětech v rovnocenné komunitě.